Výlety za hranice možností (Kansasu) aneb Oklahoma City

Neplánovaný akce jsou ty nejlepší! A tohle je jedna z nich. V pátek jsme byli trochu zapařit a tak sraz v sobotu ráno na zastávce nemá úplně stoprocentní účast. Vlastně se tam sejdeme jen já a Vojta. A protože to vypadá, že kluci nepřijdou, rozhodnem se, že si pro ně dojdem. Když dorazíme k nim, oba ještě spí, ale jelikož jsou to hodní a poslušní hoši, tak po našem chvilce nalíhání vstanou a asi za 10 minut se vypraví a jedeme na snídani! Po snídani je nám k jídelně přistaveno auto, který si Vojta domluvil u svýho spolužáka. A tak naše čtyřčlenná posádka vyráží do Oklahomy!

Na cestě za dobrodružstvím

Hlavním účelem tohoto výletu je to, že se Vojta jede podívat na basketbalovej zápas NBA do Oklahoma City a my, ten zbytek, jsme se k němu jen přifařili, abychom se taky podívali

Nedělní odpoledne na Divokým Západě

Nědelní odpoledne stane se pro mnohé chvílí nudy, ale rozhodně ne pro nás! My se totiž vydáváme společně s našima americkýma rodinkama na velkou akci, kterou je finále v rodeu. Jelikož jsme tu v Kansasu ve středobodu divokýho západu, nemůžeme si nechat takovou příležitost ujít. A dobře děláme. Máme z toho docela nevšední zážitek.

Celá soutěž začíná jak jinak než zpěvem americké hymny, jak tomu bývá na všech sportovních akcích a máváním amerických vlajek. Všichni v obecenstvu stojí a svorně zpívají hymnu, muži mají smeknuté klobouky a všichni se u toho hrdě drží za srdce. No prostě patos jako blázen. Pak následujou ještě nějaký kecy o tom, jak je USA skvělá země, vlastně nejlepší na světě, a kdesi cosi, což nám teda moc příjemný není, nicméně to přetrpíme.

 Hlavně ruku na srdce!

Pak následují, jak to tak u sportovních utkání bývá, reklamy. Akorát tady probíhají poněkud netradičním stylem a to tak, že holka

Taková vodohospodářská chvilka

Sice se veškerý popisovaný věci nestaly dneska, ale v průběhu celýho týdne, nicméně mají všechny stejnou tematiku, a to vodu.

Tak začneme zlehka. Hned v pondělí si mě učitel vybral, abych předvedla nějakej experiment v hodině hydrauliky. Nevím, proč zrovna já. Na tuhle hodinu nás chodí skoro 60 a on musí přijít zrovna ke mně. K jedinýmu cizincovi, u něhož je riziko, že nebude rozumět, co má dělat. Na vybranou stejně nemám a tak se ujímám plastové lžičky a kelímku a mým úkolem je roztočit lžičkou vodu v kelímku, což zvládám. Má to demonstrovat odstředivý čerpadlo, kdy ve středu kelímku je hladina nejníž a u okrajů zase nejvýš. No a tím ten skvělej pokus vlastně i skončí. Popravdě řečeno nevím, jestli byl úplně nutnej, ale budiž.

Water Treatment Plant - Úpravna vody

Ve středu jdeme na exkurzi do čistírny odpadních vod a taky do úpravny vod. Jsem nadšená! Aspoň se konečně podívám, jak se to dělá někde v cizině. Během cesty si musíme dělat

Čínská večeře a fotbalový utkání roku aka Superbowl!

Dneska jdeme poprvé s naší rodinkou do kostela. Probíhá tam akce jménem Chinese Dinner, což sice znamená čínská večeře, ale jdeme tam v čase oběda. Dostaneme tam kupu čínskýho jídla a všichni si moc pochutnáme. A proč zrovna čínská? No protože dnes je v podstatě něco jako čínskej silvestr a od zítřka, tj. 8. února tam začíná novej rok – rok rudé ohnivé opice. 

 St. Luke's Lutheran Church

No a abych se nějak vyjádřila ke kostelu. Ve srovnání s našima kostelama je to chudej příbuznej. Je to v podstatě jen velkej dům, kterej má vevnitř

Jak nás Čechy mají Amící rádi

Americkej táta od jednoho Českýho kluka Mildy pracuje na radnici a jednou z věcí, který obstarává je kontakt s partnerským městem. Možná jsem to ještě v žádným článku nenapsala, ale partnerský město Manhattanu jsou naše český Dobřichovice, což tady mimochodem neumí nikdo vyslovit. Lepší partnerský město, u kterýho by ještě víc šišlali, si fakt vybrat nemohli.

Na a tento pán pořádá každou první středu v měsíci takový setkání, kde se sejdou lidi, kteří prostě mají rádi Česko. Samozřejmě jsou vždycky strašně šťastní, když na tady tu schůzku dorazí i nějací Češi, a tak mu pro tentokrát uděláme radost a přijdem. K mýmu velkýmu překvapení tam potkám i Liz, která má zjevně Čechy taky v oblibě. Na začátku se všichni představíme a většina zúčastněných má nějaký kořeny v Česku nebo na Slovensku. Jeden pán dokonce mluví docela dobře slovensky. Valná většina z nich má ještě český příjmení. Jako třeba Janasek, Fiser, Lojka, ... Člověk si tam hned připadá jako doma.

Jednou ze zajímavých věcí, který se tu dozvíme je, že v Kansasu je město jménem Cuba, který bylo založený kolem roku 1870 a osídlili jej převážně čeští imigrati. Pořád je tam možný najít nějaký český tradice. Například tam v obchodě prodávají Jaternice a Kolaches (čti koláčis) a v ulicích můžete zaslechnout hrát polku. Kdyby si chtěl někdo počíst (anglicky) víc, tak tady je možnost. A ve sloupci napravo je možný si přečíst, kdo zrovna dělá starostu a další funkce na úřadě. Nepřipadnou vám ty příjmení povědomý? 

No a tahle socha stojíci v Cubě má vyobrazovat rodinu českých imigrantů, kteří právě vystoupili na vlakovém nádraží a mají objevit nový svět.

Památný kámen ve městečku Cuba

Upřímně řečeno celá schůzka je tak trochu o ničem, avšak všichni jsou z nás nadšení, že jsme přišli a chtějí, abychom něco řekli česky. Posílá se tam kuchařka s českýma a slovenskýma receptama v angličtině, pak se ještě debatuje o tom, že se chystá nějaký český festival, kde budou lidi v krojích a bude se pít pivo a budou se jíst Kolaches. Vrcholem setkání je však výstavka skla, kterou přiese jeden z účastníků. A to je teda neskutečný.

Ten pán to začne vytahovat jako nějakej poklad, kousek po kousku, každej pečlivě zabalenej. A že to taky poklad je! Skoro mě to dojme, když tam vidím tu krásu, nad níž se všichni Amíci rozplývají. Upřímně řečeno, tenhle typ skla vidím poprvé v životě a musím přiznat, že se za svou zabedněnost docela stydím. Lidi na druhým konci světa obdivujou něco, co nám leží pod nosem a většina z nás o tom nemá sebemenší tušení.

Výstavka českého skla značky Egermann

Takže musím přidat pár zakladních formací o tomto typu skla.

Unikátní výrobky jedinečné řady Egermann, jsou pojmenovány podle