Jak nás Čechy mají Amící rádi

Americkej táta od jednoho Českýho kluka Mildy pracuje na radnici a jednou z věcí, který obstarává je kontakt s partnerským městem. Možná jsem to ještě v žádným článku nenapsala, ale partnerský město Manhattanu jsou naše český Dobřichovice, což tady mimochodem neumí nikdo vyslovit. Lepší partnerský město, u kterýho by ještě víc šišlali, si fakt vybrat nemohli.

Na a tento pán pořádá každou první středu v měsíci takový setkání, kde se sejdou lidi, kteří prostě mají rádi Česko. Samozřejmě jsou vždycky strašně šťastní, když na tady tu schůzku dorazí i nějací Češi, a tak mu pro tentokrát uděláme radost a přijdem. K mýmu velkýmu překvapení tam potkám i Liz, která má zjevně Čechy taky v oblibě. Na začátku se všichni představíme a většina zúčastněných má nějaký kořeny v Česku nebo na Slovensku. Jeden pán dokonce mluví docela dobře slovensky. Valná většina z nich má ještě český příjmení. Jako třeba Janasek, Fiser, Lojka, ... Člověk si tam hned připadá jako doma.

Jednou ze zajímavých věcí, který se tu dozvíme je, že v Kansasu je město jménem Cuba, který bylo založený kolem roku 1870 a osídlili jej převážně čeští imigrati. Pořád je tam možný najít nějaký český tradice. Například tam v obchodě prodávají Jaternice a Kolaches (čti koláčis) a v ulicích můžete zaslechnout hrát polku. Kdyby si chtěl někdo počíst (anglicky) víc, tak tady je možnost. A ve sloupci napravo je možný si přečíst, kdo zrovna dělá starostu a další funkce na úřadě. Nepřipadnou vám ty příjmení povědomý? 

No a tahle socha stojíci v Cubě má vyobrazovat rodinu českých imigrantů, kteří právě vystoupili na vlakovém nádraží a mají objevit nový svět.

Památný kámen ve městečku Cuba

Upřímně řečeno celá schůzka je tak trochu o ničem, avšak všichni jsou z nás nadšení, že jsme přišli a chtějí, abychom něco řekli česky. Posílá se tam kuchařka s českýma a slovenskýma receptama v angličtině, pak se ještě debatuje o tom, že se chystá nějaký český festival, kde budou lidi v krojích a bude se pít pivo a budou se jíst Kolaches. Vrcholem setkání je však výstavka skla, kterou přiese jeden z účastníků. A to je teda neskutečný.

Ten pán to začne vytahovat jako nějakej poklad, kousek po kousku, každej pečlivě zabalenej. A že to taky poklad je! Skoro mě to dojme, když tam vidím tu krásu, nad níž se všichni Amíci rozplývají. Upřímně řečeno, tenhle typ skla vidím poprvé v životě a musím přiznat, že se za svou zabedněnost docela stydím. Lidi na druhým konci světa obdivujou něco, co nám leží pod nosem a většina z nás o tom nemá sebemenší tušení.

Výstavka českého skla značky Egermann

Takže musím přidat pár zakladních formací o tomto typu skla.

Unikátní výrobky jedinečné řady Egermann, jsou pojmenovány podle
vynálezce této zušlechťovací techniky pana Friedricha Egermanna (1777 -1864) z Nového Boru. Sytě rubínové červené zabarvení vytvořené na povrchu skla je pomocí rytí a broušení zdobeno převážně barokními motivy. Tradice této výroby je pod ochrannou známkou Egermann zachována dodnes. Firma Egermann je největší světový výrobce, využívající dekorování červenou lazurou.

Pan Egermann v celé své kráse