Ráno se sbalíme a docela to trvá. Nemáme v tom ještě
praxi, ale to se za pár dní změní.
Dopoledne zdoláváme asi jen 3 kopce a potom uvidíme cedulku Linz 20 km.
Vzhledem k tomu, že jsme den předtím nedojeli až tam, kam jsme měli
naplánované, tak se rozhodujeme pro zkratku a jedem do Linze po silnici. Je
docela velká, ale naštěstí je to 14 km z fakt velkýho kopce, takže jsme
dole za chvilku. Teda byli bysme. Kdybych v půlce neuslyšela hlasitý
psssss a neviděla svoje úplně vyfouklý zadní kolo. Naštěstí je hned vedl malá
odbočka, kam zalízáme a dáváme se do spravování kola. Nejdřív vytáhnem asi
pěticentimetrovej hřeb, na kterej jsem najela. Vyměníme duši a tu starou ještě
zalepíme. No a pak se asi 20 minut snažíme centrovat kolo, až se nám nakonec
podaří to, že nepřibrzďuje.
Výměna zadího kola
Dokončíme tedy sjezd do Linze, kde se ani moc neporozhlídnem
a ihned se dáváme doprava podél
Dunaje. Projedem Puchenau, kde na benzínce kupujem vodu, protože v Rakousku je v neděli všecko zavřené. Dorážíme do Ottesheimu, kde si uděláme pauzu u přívozu na pěkné lavičce, kde je pitná voda pro cyklisty a zásuvky, kde dobíjíme mobil. Taky tam je automat na duše do kola. Rakušáci prostě myslí na všecko.
Dunaje. Projedem Puchenau, kde na benzínce kupujem vodu, protože v Rakousku je v neděli všecko zavřené. Dorážíme do Ottesheimu, kde si uděláme pauzu u přívozu na pěkné lavičce, kde je pitná voda pro cyklisty a zásuvky, kde dobíjíme mobil. Taky tam je automat na duše do kola. Rakušáci prostě myslí na všecko.
Automat na duše
Dál pokračujem na Feldkirchen an der Donau, kde si sedáme do
restaurace. Jirka zkouší rakouské pivo Gosser a já si dávám Eiskaffe
s pravou šlehačkou a vanilkovou zmrzlinou. Po tomto občerstvení
pokračujeme dál, přejíždíme na druhý břeh Dunaje a dorážíme do Aschach an der
Donau,kde obdivuju kráz a vodní elektrárnu. Jelikož máme ještě dost sil, míjíme
kemp a rozhodujeme si něco nadjet na další den. Uděláme si zastávku u Dunaje,
kde se koupeme a taky pereme prádlo.
Pak už nastává čas rozbalit stan, ale jaksi není kde. Vpravo
je hned řeka a vlevo strmý sráz. U vesnice Inzell naštěstí spatříme cestičku
doleva, po níž se vydáváme do lesa. Stavíme stan na kraji cesty a doufáme, že
tam zrovna nepojede nějakej dřevorubec. Ještě rozvěsíme vyprané prádlo na
stromě a jdeme spát.
Druhé nocoviště u Inzellu
Ujeto: 81,78 km
Nocleh: nadivoko (ale dalo se třeba v tomto kempu: kemp Kaiserhof)
Žádné komentáře:
Okomentovat