Schody do nebe...teda do Německa a blbnutí na opičí dráze

Ráno se sbalíme a sjedem po cestičce dolů k řece. Sednem si na schody a dáváme si snídani. Pak si v Dunaji vyčistíme zuby a při odchodu si všimneme, že na jednom schodě leží mrtvá ryba. Taková romantická snídaně s rybou to byla. Potkáváme Gasthaus, kde doplňujeme vodu a vydáváme se dále na cestu.

Schody do Německa

Jedem po levém břehu řeky (ve směru jízdy) a cesta už není tak parádní jako doposud. Chvílema jedem
na docela frekventované silnici a hlavně jsou tam úplně zbytečný kopce. Proto se rozhodnem, že jakmile bude možnost, přesunem se na druhej břeh. A možnost se nám naskytla krásná. Na druhou stranu se dostáváme přes nádhernej jez s vodní elektrárnou tzv. kraftwerkem. Akorát nás teda čekalo 90 schodů, který byly s našema těžkýma kolama docela náročný. No a jak jsme se dostali na druhou stranu, tak jsme se objevili v Deutschlandu!

 Jako bych to celý navrhla

Pak pokračujeme po pravém břehu a po chvíli mě přepadá strašná únava. Tak zastavujeme, dáváme si guaranu a energetický nápoj, což nás docela vzpamatovalo a jedeme dál směr Passau. Na kraji města zastavujeme u Lidlu a dokupujem zásoby. Kupujem si dokonce i kyselé okurky, který se nám hodí k našemu českýmu uzenýmu bůčku a máme perfektní oběd.

 

 

 Domácí uzený z Hluboček

Po doplnění energie se vydáváme do centra Passau. Vidíme, jak město leží na soutoku řek Donau a Inn a je zajímavé, jak se do sebe řeky míchají, což jde vidět na barvách. Zastavujeme u nějakého vetešnictví, kde se nám podaří sehnat 5 pohledů za 1 euro. Dál si projedeme náměstí, vidíme místní kostel a zastavujem u stánku se zmrzkou. A já si dávám ananasovou, kterou jsem předtím ještě nikdy neměla a melu o tom ještě dalších 10 minut. Jedem dál kolem univerzity a podél řeky Inn a já obdivuju další kraftwerk. Pak nás čeká ještě krásné hřiště s opičí dráhou, kde se pěkně vyblbnem.

 Zkouška šikovnosti

Po nějaké chvíli dorážíme do městečka Scharding, kde se zhoupnem na obří houpačce, omrknem náměstí a vyrazíme dál.

 

 Malej Jirka na velké houpačce

K večeru opět zastavujeme u řeky, koupeme se v Innu a pomalu začínáme shánět místo ke kempení. Vidíme odbočku ke kapličce a tak se rozhodnem zajít se tam podívat. Je tam krásný pramen a kaplička je dokonce otevřená, tak se díváme dovnitř a dokonce děláme zápis do památeční  knihy. Za chvíli se objevujeme ve městečku Reichersberg a už se začíná stmívat. A tak rychle zalízáme do menšího lesíčka hned u cesty, kde velerychle stavíme stan, zavřeme se do něj a už jen šeptáme, jelikož máme opravdu strach, že nás tam někdo vyhmátne. A náš strach je nejspíš oprávněný, protože se nacházíme v Naturreservat (něco jako CHKO). 

Ujeto: 90,15 km

Nocleh: nadivoko