Johnny Cash, Jack Daniel a podnikavá babička

U Adama a jeho ženy se kvalitně nasnídáme vloček s mlíkem a plni energie vyrážíme. Naše první zastávka je v Nashvillu, městě hudby…hlavně té country! Něco pro mojí mámu. Když přijedem, tak samozřejmě nevíme, kde zaparkovat. Náhodou narazíme na poldu a ten nám poradí, ať zaparkujem na štěrku pod mostem, že to budeme mít zadarmo. Proč ne. Později však zjistíme, že to není úplně nejbezpečnější místo a okolo se potuluje spousta bezďáků a jiných sociálních případů. Hned vedle je totiž sociálka, takže se není čemu divit. Po prohlídce města naštěstí nacházíme naše auto v pořádku i se všema věcma uvnitř.

Johnny Cash - můj oblíbenej zpěvák

Centrum města je moc hezký, jako první jdeme k Walk of Fame (chodník slávy), kde jsou hvězdy se slavnýma jménama jako
Johnny Cash, Elvis Presley, Jimmy Hendrix…no a to je asi tak všechno, co známe. Každopádně tam uděláme skvělý slow motion video (který se však nechce zobrazit dostatečně slow), jak Jirka hraje na Air Guitar!

Brnky brnk

Pak navštívíme visitor centrum, kde koupíme pohled a Jirkovi se zalíbí jedny moc slušivý brýle. Pak pokračujeme dál městem vyfotíme se s Elvisem a pomalu míříme zpátky k autu. Celý město je plný country clubů a všelijakých podniků. Škoda, že jsme tu nebyli včera večer, abychom si tu užili trošku nočního života.

Gitarre brille :-D

Jedem dál a když konečně sjedem z dálnice, můžem se kochat vší tou krásou okolo. Jedem po malých silničkách malebnými vesnicemi a všude je tráva hodně zelená a pozemky ohraničujou bílý dřevěný ploty. Tahle klikatá cesta nás zavede až do městečka Lynchburg, kolébky Jacka Danielse, slavné whiskey z Tennessee. A teď už i našeho chlebodárce, jelikož Jirka začal asi před dvěma týdnama pracovat pro tuhle firmu.

Dorazíme tedy na vrátnici Jack Daniel´s Distillery a protože pánovi nerozumíme ani slovo, jedem někam úplně jinam a trošku se tam zamotáme. Pak konečně najdem parkoviště, já vyzvednu dva tikety zadarmo a hurá na tour! Nevím čím to je, ale tady těm cápkům z Tennessee jde nějak špatně rozumět. Je to něco podobnýho jako když Pražáci přijedou na jižní Moravu a neví, o čem je řeč. A proto se nám stane, že když se vyvolává na prohlídku, omylem se připojíme ke špatné skupině. Avšak si to brzo uvědomíme a vypaříme se zpátky do uvítací haly, kde asi za 5 minut začne naše prohlídka. Co je ale neskutečná náhoda je, že původní prohlídka, kam jsme nepatřili, měla mezi svými členy i ty tři Němce, s kterýma jsme včera byli na prohlídce v jeskyních. Je to fakt náhoda, když si uvědomíte, že jsou tyto místa od sebe vzdálený asi 300 km, po cestě je trilion jiných atrakcí a navíc prohlídky začínají každou půl hodinu.

Vstup do centra pro návštěvníky

Nechme naše západní bratry a vraťme se k prohlídce. Nejdřív nás naloží do busu, kterým jedem až na samotný konec destilérky a odtud už pak pokračujeme pěšky. Jako první vidíme místo, kde se pálí dřevo, aby z něj vzniklo uhlí přes které se pak whiskey filtruje. Další zastávka je v domě Jacka Danielse…a tam to všecko začne. Náš veselý průvodce, kterýmu vůbec nejde rozumět si z nás začne dělat srandu. Já stojím u průvodce a Jirka na druhé straně místnosti, tak na něj kývnu, ať jde za mnou a taky líp slyší. Toho se však chytne ten starej páprda a začne mi vysvětlovat, že se mi přítel neztratí, že nemusím mít strach. Pak se začne vyptávat, jestli jsme manželé a když zjistí, že ne, tak Jirkovi vynadá, na co prej čeká, ať mu takovou hezkou holku někdo nevyfoukne. No baví se tím celá skupina a my to nakonec taky berem s úsměvem na tváři.

Jack Daniel v životní velikosti (spíš maličkosti)

Pak nás průvodce zavede k jeskyni, která je plná vody a ta se používá při výrobě toho lahodného nápoje. Před jeskyní je taky socha pana Daniela, kterej byl teda pěknej prcek. Pak jdem do budovy, kde se celá ta dobrota vyrábí. Vidíme varny a spoustu dalších nádob. Whiskey se dělá z obilí a kukuřice. U jedné z nádob dokonce můžeme nadzvednout víko a čuchnout si, jak to voní. Whiskey je na začátku procesu čirá jako naše slivovička. To, že ji kupujem hnědou způsobuje fakt, že leží asi 4 roky v sudech, od nichž chytne svou typickou barvu. Čtyři roky nejsou pravidlem, ochutnavači to testují a až je taková, jak má být, tak ji prostě vyndají.

Záhadný číslo 7

Pokračujem do lahvárny a pak do místnosti s whiskey nesoucí název Single Barrel. Je to taková whiskey, která se stáčí vždy pouze z jednoho sudu a každá láhev je tak unikátní a má své individuální označení. Jeden ze sudů si koupil i Barack Obama, jehož jméno je umístěno na nástěnce s ostatníma zbohatlíkama, kteří si nechali udělat svůj vlastní barel. Zajímavý taky je, že se každej sud může použít jen jednou, protože pak už dřevo nedodá alkoholu tu správnou barvu a chuť. Naopak u skotských whiskey je  potřeba mít sud použitý. A tak na tom Amíci ještě vydělávají spoustu peněz tím, že svoje starý sudy prodávají Skotům.

Poslední zajímavostí je nápis Old No. 7, kterým už snad konečně završím tuhle Jack propagandu. Dovídáme se, že nápis nemá nic společnýho s tím, že by whiskey zrála 7 let a že nikdo vlastně přesně neví, odkud to přišlo a jak to vzniklo. Koluje však taková historka, že se někdy strašně dávno ztratilo sedm sudů a ty pak byly zdárně nalezeny.

A takhle to teď vypadá u nás doma

Když konečně dokončíme prohlídku, jedem na ubytování. Nějak se to všechno natáhlo, a tak přijíždíme až za tmy. Navíc se zase změnil čas, o čemž samozřejmě nevíme, protože přejíždíme časový pásma sem a tam bez jakýhokoli povšimnutí. Cesta k zapadlýmu domečku je fakt zajímavá, ještě že máme navigaci. Je tam asi milion odboček po různých štěrkových cestách a jiných zrádných cest. Když konečně dorazíme k babičce, která žije v domku sama jen se psama, jsme rádi, že jsme to našli. Docela obdivujem asi osmdesátiletou babi, jak se takhle na starý kolena dala na inzerování svýho bejváku na internetu. To teda klobouk dolů. Pokoj je fakt nádhernej a na balkóně máme dokonce houpací síť. Večer si tam poležíme a posloucháme žbluňkání blízkýho potůčku.

To je pohoda když je pohoda

Ubytování: AirBnB