A tak se po delší době naskytla volná neděle, což znamená, že se pojede na výlet! Sezvu všechny kamarády a v 8:40 máme sraz na nádraží Holešovice, odkud nám v 8:45 jede bus do Liběchova, startovního místa naší výpravy.
Den předem ještě všem posílám mapku s nástupištěm, ale i tak jsou ráno docela problémy. Zas kdyby nebyly, tak je to strašní nuda. A tak mi Vlastík zmateně volá, že stojí u nějakých autobusů, ale nevidí nás. Nakonec ho správně navigujem na nástupiště a tak si asi za minutu, než má bus odjet kupuje lístek. To však nemá na Pavla, kterej přiběhne ve chvíli, když už se autobus rozjíždí. Zkusí řidiče uprosit, a ten člověk za volantem opravdu zastavuje a nabírá ještě Pavla. A tak je naše výprava komplet, já s Jirkou, zavčas příchozí Lukáš, bloudící Vlastík i nestíhající Pavel.
První zastávka na sebe nenechá dlouho čekat
Jen co vylezeme z busu a uděláme pár kroků, už se musí
stavět na první lavičce, kterou vidíme, abychom si dali sváču. A jakmile se trochu posilníme, můžeme vyrazit na cestu! Máme naplánovaných hezkých 22 km nenarušenou přírodou Kokořínska se spoustou zajímavých zastávek. Mrkněte na mapku, co nás čeká a nemine.
Z Liběchova do Mšena po turistických cestách
Vydáváme se tedy po modré a jednou z prvních zastávek jsou Čertovy hlavy. Je to fakt monumentální skalní útvar, kterej jde vidět už zdálky. Do pískovcovýho masivu je sem vytesal sochař Václav Levý, a tak tu stojí dodnes. Je to asi poměrně slušná turistická atrakce, jelikož hned jak vylezeme nahoru, tak potkávám kolegu z práce a taky spoustu dalších jiných lidí. Když už tam je, tak ho poprosíme o památeční foto a pak už pokračujeme po žluté dál.
Naše výprava u čertových hlav
Cestou narážíme na spoustu zajímavých skalních útvarů, nejrůznějších výdutí a skrýší, a tak tenhle skalnatej kraj hezky obdivujeme a fotíme si vše na památku.
Reklama na Kozla S Vlastíkem v okýnku
Záměrně obcházíme hrad Kokořín, kde bude v tento slunečnej den hromada turistů a míříme přímo do vesničky Jestřebice, kde by se sna mohla nacházet nějaká útulná hospůdka, v níž bysme se mohli nasytit a hlavě uhasit žízeň. První, na co narážíme je restaurace Drákulova Krčma, kde však brzo zjišťujeme, že odtud nejspíš odejdeme s prázdným žaludkem. Klobásu za 190 Kč totiž fakt nechceš!
Jídelní lístek Drákulovy krčmy
Restaurace je Srbská a má koncept nóbl podniku, avšak v docela nenóbl prostředí v obyčejné venkovní zahrádce a velice nevlídné lokality. Člověk by něco takovýho očekával v centru Prahy, ale určitě ne tady na dědině. Takže naše žaludky alespoň zalijeme pivem. K našemu překvapení mi po chvíli paní servírka donese jako pozornost podniku jejich tradiční srbský dortík, asi proto, abych to tam s těma všema klukama vydržela, jinak si to neumím vysvětlit. Pak ještě Lukášovi donesou zadarmo pivní speciál a vypadá to, že mají rádi světlovlasý lidi. Je to však velice zvláštní byznys model, kdy jsou ceny přemrštěný jako blázen, ale půlku zboží pak stejně rozdají zadarmo, nejspíš, aby se jim to tam všechno nezkazilo.
V Drákulové Krčmě
Po téhle zajímavé zkušenosti se vydáváme dál na cestu, pokračujeme po modré až ke Kokořínským Pokličkám, což je další skalní útvar, který však tentokrát připomíná houby. Tato přírodní zajímavost vznikla pozvolným zvětráváním pískovce, kdy horní vrstva je z odolnějšího železitého pískovce, zatímco ta spodní z měkčího jílovitého pískovce. Největší z "hub" má výšku kolem 12 m a její klobouk je široký až 6 m.
Schody k Pokličkám Pískovcový hřiby
Jakmile se dokocháme Pokličkama, pokračujeme stále po modré, na níž objevíme historický val proti Švédům. Je to prostě jen velkej zemní val, kterej dřív sloužil jako ochrannej prvek. Kluci rozvinou vášnivou debatu o válkách a bojových technikách a já je aspoň donutím udělat si fotku se zbrojnošema. A bacha! Jeden z těch zbrojnošů jsem já.
Za protišvédským valem
Žádné komentáře:
Okomentovat