Moje nohy v rybičkové lázni
Vejdeme dovnitř, paní nás usadí na gauč a hned na první pohled nás zaujme cedulka s
nabídkou procedury rybičkami Garra Rufa za 699 Kč na 25 min. Jo tak takhle se odírají cizinci přímo v srdci Prahy ... No tohle mi teda přijde trochu přehnaný prodávat něco za sedm stovek a současně za 40 Kč. Nicméně pak nám nějaká Ukrajinka umyje a vydezinfikuje nohy a šups k akváriu.
Před Thajským rájem
Tam se musím posadit a nejdřív dát k rybičkám jenom paty, abychom si zvykly, jaký to je, když nás okusujou. No já mám pocit, že se z toho chytnu psotník. Nevím proč, ale je mi to strašně nepříjemný, jak do mě koušou ty slizký ryby. Dostaneme poučení, že s nohama nesmíme hýbat, jinak rybičky vyplašíme, a tak je tam mama v klidu strčí, zatímco já dělám ofuky ještě dalších 5 minut. Takže závěrem, zážitek to byl dobrej, ale už tam asi víckrát nepůjdu a sedm set bych za to nikdy nedala! Každopádně za těch pár kaček na Slevomatu to určitě běžte vyzkoušet. Ať máte zážitky.
Nabídka jídelny Světozor
Mezitím čas neúprosně pokročil a my tak musíme rychle někam na jídlo, abychom stihly mou promoci. Jsme na Václaváku a já si vzpomenu na Jídelnu Světozor, o které jsem nedávno četla. Jo, je to asi ten nejhorší podnik, kam v den své promoce můžete jít, ale když to potřebujete fakt rychle, tak je dobrý zajít právě tam. Jídlo je samosebou dost obyčejný, zato strašně levný a dostanete jej za 5 min po objednání. Prostě klasická jídelna. Za gurmánskýma zážitkama sem člověk rozhodně nejde, ale je to lepší než hnusná předražená klobása ve stánku vedle.
Smažený žampiony s braborama
No a pak už nastává ten velký okamžik a já se řítím do Betlémské kaple, abychom tam ještě nacvičili nástup a všechny ty ostatní šaškárny a v 13:00 to konečně začne. Dorazí mamka s Jirkou, takže naštěstí to tam není jak u Hujerů. Vyslechneme nějaký ty slavnostní proslovy a pak už si konečně každej odneseme svůj inženýrskej diplom.
Už mám taky ten svůj
Až jsou všechny ty oficiality konečně za náma, uděláme si pár fotek do rodinnýho albíčka na památku. Musím podotknout, že fotka s Jirkou je docela zvláštní, protože není asi úplně typický, aby se s tím diplomem fotil někdo, komu vlastně nepatří. Nu což, originální foto.
Ten chlapec to má jenom půjčený! Účastníci promoce
No a taky musíme udělat foto s kamarádama, kteří mě po celou dobu studia provázeli. A půjčovali si ode mě úkoly a za odměnu mě tahali na pííívo.
Naše inženýrský trio - Terka, Vlastík a já
Jelikož se Jirka musí vrátit do práce, slavnostní oběd se nekoná a my s mamkou tak vyrážíme do solné jeskyně v Kotvě. Nevím, co od toho mám čekat, nikdy jsem takové jeskyni nebyla. Je to fajn relax, i když mi přijde, že se po chvíli docela nudím. O zábavu se nám nicméně postará nově příchozí dáma, která si svoje lehátko polohuje tak dlouho, až se jí podaří se překlopit hlavou dolů a jdou jí tak vidět jen nohy trčící kolmo do vzduchu. Nejhorší je, že je tam hrozný ticho a já klasicky nemůžu udržet svůj posměváčkovskej smích.
Tma v solné jeskyni
No a pak už se konečně všichni sejdeme doma a společně vyrážíme do restaurace Pod Juliskou na slavnostní večeři, když už teda žádnej slavnostní oběd nebyl. Restauraci volíme především z důvodu její blízkosti, jelikož tam dojdem asi ze 10 min pěšky a pak taky proto, že z okolních restaurací vypadá asi nejvíc nóbl. S jídlem jsme fakt spokojení, všem nám moc chutná. Ceny jsou mírně vyšší, ale kvalitě jídla to odpovídá. Jedinný co je trošku nepříjemný, je poměrně velkej hluk od okolních stolů a celkově takovej ruch a žádný soukromí. Každopádně na tomhle jsme si pochutnáváme.
Hovězí svíčková na smetaně z květové špičky protknutá špekem s karlovarským knedlíkem
Telecí játra s grilovanými paprikami na rozmarýnu, bramborovými rosti a omáčkou z portského vína
Tagliatelle s restovaným kuřecím masem, čerstvým špenátem a smetanovou omáčkou s gorgonzolou
Paříme Splendora
Žádné komentáře:
Okomentovat