Po náročné noci v hamace na nás v sobotu čeká hezký výlet. V plánu je asi dvacetikilometrová vycházka, na níž snad oceníme to, že nemusíme nýst těžkej stan a odpustíme tak naší hamačce. A tak si v kempu dáme menší snídani a vyrazíme z Kácova po červené přes náměstí a pak stále po chodníku mírně do kopce až dorazíme k větší silnici. Tu překrosíme a pak už pokračujeme v lesíku, kterej nám zajišťuje aspoň nějakej stín. Dneska je totiž vedro k padnutí!
Výhledy na řeku Sázavu
V lese se nám ale stane nemilá věc, a to že na chvíli ztratíme značku a místo toho jdeme
vyšlapanou pěšinkou. Sice je to docela náročná cesta a já se bojím, ať z té skály nezahučí někdo dolů do Sázavy, ale ty výhledy stojí fakt za to. Je to tam opravdu malebný!
Jendův vrh šiškou
Když už se pak zase najdem, terén už není tak obtížnej a pokračujem po docela běžné lesní cestičce. Narazíme tam však na nevšedního mužíka s šiškama! Ten pán je totiž jedním z organizátorů teambuildingu nějaké pojišťovny a stojí tak u stanoviště, kde se na body hází šiškama. I přesto, že nikdo z nás v pojišťovně nepracuje, je nám dovoleno se hry zúčastnit! A tak se vcuku letu rozdělujeme na dva týmy po čtyřech lidech a házíme šiškama do stromů a sbíráme body. Nevím, čím to je, ale náš tým vyhraje na plné čáře a můžeme tak spokojeně pokračovat dál.
Naše sobotní posázavská trasa
Červená značka nás zavede až k bývalé Hladomorně z 15. století, která dnes slouží spíš jako vyhlídková věž. Je tam paní, která vybírá 10 Kč nebo podobně směšnou cenu a vám se tak za ty prachy naskytne hezkej výhled do okolí hradu.
Hladomorna hradu Český Šternberk (vlevo) a hladem moření turisti (vpravo)
Pak už to netrvá dlouho a objevujeme se u samotnýho původně gotickýho hradu Český Šternberk. Hrad prošel řadou rekonstrukcí a jeho výsledná podoba je dnes barokní. To by nám o hradu asi stačilo a tak ani na prohlídku nejdeme. K tomu není naše skupinka příliš dělaná. A tak si jej aspoň prohlídneme zvenku a pak už míříme do restaurace na nějaký to jídlo a pití. Na to už zase naše skupinka dělaná je. První zařízení, na který narazíme je restaurace Pod Hradem, která nás velmi mile překvapí. Nejen že je to vevnitř fakt moc hezky a moderně zrekonstruované, ale to jídlo, který nám donesou je opravdu dobrý. A to se v českých restauracích poslední dobou moc nestává. Vyzkoušíme skoro celej lístek od pečené kachny, přes halušky, guláš až po koprovku a všichni jsou nadmíru spokojení. A ještě jedna kladná věc, ceny jsou úplně normální (menu kolem stovky), vůbec nemáte pocit, že jste přímo pod hradem. Takže velká pochvala.
Silná čtyřka namačkaná v kamenným okýnku
Příjemně nadlábnutí pak pokračujeme po zelené podél řeky Sázavy, která sice skoro celou cestu vede po asfaltu, ale i tak si ji užijeme. Ani nevím, jak se to stane, každopádně naše rychlejší skupinka mírně uteče té následující a tak se stane to, že se naše cesty rozdělí. My pokračujeme po domluvené zelené až do Ledečka, druhá skupinka bohužel odbočí v Poříčku doleva a nabere tak špatnej směr.
Nicméně zas až takovej průšvih to není, protože se nám ty skupinky úplně náhodou rozdělí tak, jak potřebujeme. První se totiž ještě dnes vrací do Prahy, zatímco ta druhá bude nocovat ještě jednu noc v kempu. Jedinej menší nepříjemnej detail je ten, že Terka z první skupinky nese tyčky a kolíky ke stanu, kterej bude potřebovat skupinka druhá. Ale i to bravurně vyřešíme!
Jak Terka říká, ty selfíčka nám ještě moc nejdou
A tak já, Jirka, Terka a Vlastík dorážíme do Ledečka, kde chytneme Posázavský motoráček. Pozor, je to vlak jiné společnosti a tak tam neplatí jízdenky českých drah a lístek si tak kupujete až ve vlaku. Cesta do Prahy je bez přestupu a stojí 100 Kč, takže zážitek k nezaplacení. A co je na tom vlaku tak zvláštního? Tak za prvé to má být historický vůz, což zas až taková paráda není, když jsme stejným vlakem ještě před deseti lety jezdili na chatu. No a za druhé je přímo ve vagónu výčep. A to už je hodně dobrá zpráva. Točí se tam Postřižínské pivo a je možnost koupit si i nějaký to občerstvení. Největší radost to udělá asi Vlastíkovi a Terce, kteří jsou co chvíli u výčepu.
Dvě postřižinský, prosím!
No a jak že to nakonec dopadlo s těma věcma? Když náš motoráček dával pauzu ve městě Sázava, vyskočili jsme z vlaku a nechali věci u moc milé servírky v restauraci U Libora, která je hned před nádražní budovou. Tento podnik taky nevypadal úplně špatně, ale bohužel jsme neměli dostatek času to vyzkoušet. Každopádně druhá část naší výpravy si tam pak věci pěkně vyzvedla a mohla tak večer postavit svůj příbytek.
Vydařenej závěr výletu ... točený pivo ve vlaku
Žádné komentáře:
Okomentovat