Už někdy v zimě jsem na netu objevila levný letenky (20 Euro za zpáteční letenku) do Srbska a tak nastala éra plánování a vymýšlení nejrůznějších tras a výletů. A pak nastává den D, kdy v 9:10 vyrážíme vlakem do Břeclavi, kde v 10:59 přestupujeme na vlak do Bratislavy, abychom mohli kolem druhé hodiny odpolední vzlétnout směr Srbsko. Ať sem zahrnu taky nějaký užitečný informace, jízdenku z Olomouce do Bratislavy se vyplatí koupit s větším předstihem, kdy stojí okolo 160 Kč, při koupi u přepážky se cena šplhá až k pětistovce za osobu.
Cestou do Bratislavy
Na nádraží v Bratislavě si připadáme už pomalu jako na Balkáně, všecko nám přijde nějaký starý, špinavý a rozbitý. A tak kupujeme za 90 centů lístek na MHD a busem číslo 61 se přesouváme
z hlaváku na letisko M. R. Štefánika. Cesta trvá necelou půlhodinku a objevujeme se na letišti. Projdeme všechny formality a konečně nasedáme do letadla společnosti Ryanair a opouštíme Slovensko!
Mimochodem Ryanair začal nedávno dělat moc pěknou věc, a to rozsazovat pasažéry, kteří si dopředu nezaplatí za sedadlo. A tak každej sedíme na prostředním sedadle, v úplně jiné řadě na opačných stranách letadla. Bájo. Mám však jeden dobrej tip, a to udělat check-in co nejpozději. Pak už není tolik kombinací vás rozsadit a vychytáte tak možná místa vedle sebe.
Ulice města Niš
Po příletu do Niše míříme do autopůjčovny Avis, kde máme rezervovaný auto. Není problém se s pracovníkama půjčovny domluvit anglicky a tak bez problémů půjčujeme auto na celej týden v přepočtu za pouhých 1800 Kč, což je určitě lepší než čekat, jestli se zrovna dneska chce řidiči dodržovat jízdní řád a bus pojede nebo taky ne. V Srbsku je totiž možný všechno. Riskneme to a auto si půjčujeme bez pojištění, který by více než zdvojnásobilo cenu pronájmu. Pracovníci půjčovny nám jej sice vnucují, ale my se nedáme!
A tak nasedáme do bílé Fabie a jedeme do centra města omrknout, jaký to tam vlastně je. Zastavujeme někde mezi panelákama a jdeme pěšky do Delvity nakoupit nějaký potraviny a hlavně vody na to naše putování. Ceny jsou téměř stejný jako u nás, možná mírně nižší.
Český pivo Staropramen!
Uděláme poměrně velkej nákup, protože se z internetu dovídáme, že ne všude v Srbsku jsou obchody. Nicméně za celej týden se přesvědčujeme o opaku. Obchody jsou tu úplně všude, i v té nejzapadlejší vesničce je malá sámoška s pořádnou zásobou piva a chleba, protože to jsou tu hlavní suroviny. Obchody jsou tu otevřený od rána do večera, dokonce i v neděli. A poznáte je tak, že před nima většinou stojí banda místních povalečů popíjejících piva.
Pak už míříme do směnárny vyměnit nějaký ty srbský dináry (RSD). Je to výhodnější, než směňovat peníze v Česku, jelikož je to poměrně neobvyklá a riziková měna. A tak v Srbsku dostáváme 122 dinárů za 1 Euro, zatímco v ČR jsme dostali pouhých 100 dinárů za 27 Kč. Informace jsou z června 2017.
Srbský peníze
S vyměněnýma penězma tak rovnou míříme do pouličního stánku na vyhlášený grilovaný pochoutky. U stánku s nejvíc kouřícím komínem si objednáváme pljeskavicu za pouhých 90 dinárů, což je asi 25 Kč a jsme tou horou jídla nasyceni dokonce oba dva. A ta chuť toho začouzenýho masa je nepopsatelná. Pak taky v pekárně kupujeme Nišskou specialitu tzv. burek, což je slaný koláč z listovýho těsta plněnej sýrem. Dostaneme ho ještě teplej, fakt dobrota. I když jsme teda mastní až za ušima a já to dojídám ještě následující dva dny. Všechny stánky s tímhle typickým srbským občerstvením jsou na ulici Dr Zoran Djindjic.
Pochutnáváme si na burku
Ve městě se ještě pokoušíme koupit nůž, který jsme si s sebou nemohli vzít do letadla. Jakmile prodavači zmerčí, že mluvím anglicky a jsem teda bohatej turista ze západu, stojí nůž místo normálních 500 dinárů rovnou 10 Euro. No jo, nějak se vydělávat musí. A tak v obchodě nechávám chlápka i s jeho nožem.
Pak už odjíždíme z Niše směrem Niška Banja s plánem přenocovat někde u vesničky Sičevo. Bohužel se nám však podaří minout odbočku a potom jet až tou druhou, která je na mapě značená tenkou bílou čárkou. Ponaučení je z toho jasný, vyhýbat se tenkým bílým čárkám na mapě! Jedeme do kopce asi s 20% stoupáním cestičkou širokou sotva 2 m a asi v polovině kopce ta cesta prostě skončí. Není se kde otočit, je to tam úzký jako blázen a tak jsme nuceni couvat. Mimochodem, o tom, jaký celou cestu používáme mapy se dočtete v sekci Jak se orientovat.
Nocoviště první den
Vracíme se teda na hlavní cestu a zanedlouho odbočujeme doprava do vesničky Ostrovnica. Naše mylná představa vesničky o třech domech se najednou rozplývá a my jsme tak nuceni pokračovat dál, protože je všude spousta obydlí. Dostaneme se až k další vesnici jménem Ravni Do, za níž se nám konečně podaří zakempit. Okolní příroda je fakt hezká, nacházíme se totiž v přírodní rezervaci Sičevská klisura (soutěska). Je to fajn místo, až na všudypřítomnej otravnej hmyz. A tak rozděláme ohníček, abysme ty potvory vykouřili.
Mimochodem s ohněm tu není žádnej problém. Všude vidíme spousta vypálených místeček po ohni, který dokonce ani nejsou obskládaný kamenama. Bezpečnost především, ta požární zvlášť!
Trasa 1. den: mapa
Žádné komentáře:
Okomentovat