Předpověď na dnešní den není úplně nejrůžovější, a tak musíme vyrazit dostatečně brzo, aby nás po cestě nezaskočil déšť. Na konci článku uvidíte, zda se nám podařilo nepříznivýmu počasí utýct, nebo ne.
Expediční výprava do údolí Doubravy
A tak rychle nasedáme do auta a jedeme do nedalekýho Bílku, kde na hezkým mini parkovišti u turistickýho přístřešku necháváme auto a vyrážíme vstříc dobrodružství. Máme v plánu projít naučnou stezku Údolím Doubravy a je to teda moc pěkná procházka opravdu hodně zajímavým terénem. Skoro celá cesta vede takovou soutěskou, jíž se prodírá říčka Doubrava.
Kaskaderství na kládě
Cesta je značená červenou turistickou značkou a některý úseky můžou být i trošičku náročnější, zvlášť třeba pro malé děti, nebo pro jejich rodiče, kteří je nesou v krosně a u toho skáčou přes kaluže a klopýtaj přes pařezy. V některých úsecích byly dokonce i řetězy, ale zas si to nepředstavujte jak v Tatrách, tak náročný to tam není.
Terén v údolí řeky Doubravy včetně vodopádu
Každopádně túra je to nádherná. Vidíme spoustu zajímavých balvanů, schodků, výklenků ve skále a taky vodopád, kterej je poměrně velkej a hlučnej. Odtud pak už pokračujeme kolem malebnýho mostu přes řeku až k bývalýmu mlýnu, kterej tak nějak zakončuje celý hluboký údolíčko a najednou se objevujeme v lese. Rázem se změní nejenom krajina, ale i počasí a začne bouřka. A ne jen tak ledajaká, je to docela průtrž, a tak nasazujeme pláštěnky, nasadíme i tempo a mažeme po červené až do Chotěboře.
Všech pět členů posádky
Tam máme vyhlídnutou restauraci Hrom do police, která nám nabídne nejen úkryt před deštěm a krásný teploučký prostředí, ale taky vynikající jídlo. Hned po příchodu se musíme usušit a hlavně převlíct naše promočený dítko a pak už jdem vybírat z jídelního lístku. Dáváme si pečenou bramboru plněnou kuřecím masem, smaženej sýr a naháče, což je burger bez housky, takže z něj zbyde vlastně jen to nejlepší. Všichni strávníci jsou nadmíru spokojení a pak už nastává čas tohle útulný místečko opustit a vydat se na cestu zpátky.
Brambora plněná masem
Venku však neustále prší, a tak se rozhodneme jít jenom nakoupit něco k večeři a pak na vlak. V Zálesí, kde jsme ubytovaní totiž dávají lišky dobrou noc a obchod tam rozhodně nenajdete a my přece nechceme zůstat bez večeře. Cestou na vlak však pršení trochu ustává, a tak se celá naše výprava hecne a řekneme si, že dojdeme k autům po svejch!
Zmoklí jak psi
Cesta ze začátku není úplně nejlepší. Jdeme okrajem města Chotěboř a není tam úplně co k vidění a hlavně jak je mokro, tak celou dobu čvachtáme v blátě, špinavý jsme až za ušima a v botách máme rybníky, nebo teda aspoň já. pak už naštěstí z rozbahněné louky zahneme do lesa, kde už je fakt příjemně a naší volby jít pěšky rozhodně nelitujeme. Teda aspoň prozatím ne, to přijde až večer, kdy nás v chaloupce bolí nohy a jsme unavení jak po maratonu.
Nic nás nezastaví
Lesní cesta nás zavede nejdřív ze strašnýho kopce dolů, kde máme co dělat, abychom to ubrzdili a pak křížíme Doubravu přes most, kterej jsme viděli cestou tam a pak musíme výškový metry zase vystoupat až k zřícenině hradu Sokolohrad. Místečko je to fakt malebný, je odtama i výhled do okolí, i když z hradu tu toho as až tolik nezbylo. Odtud už pokračujeme po zelené poměrně po rovině až do Bílku.
My dvě v lese
Z toho velkýho pršení se Doubrava až trochu vylila a tak když dorážíme k autům, nestačíme se divit, kolik vody je v jejich blízkosti. Naštěstí se nic zásadního nestalo a tak nasedáme do aut a míříme zpět do našeho srubu, kde povečeříme, ještě trochu zaskáčeme na trampolíně a pak už uložíme dítě a zanedlouho i sebe k zaslouženýmu, odpočinkovýmu spánku.
Ubytování: Usedlost Gernstein
Trasa pěšky: 14 km, 4 hod 30 min
Žádné komentáře:
Okomentovat