Menhir, silný pivo a badmintonovej míček, to vše v Kansas City

Je neděle a začíná být hezký počasí, tak se rozhodneme nesedět v Manhattanu, kterej už máme stejně skoro celej prozkoumanej a vyrazíme na výlet do nejbližšího velkoměsta jménem Kansas City. Je to trošku zavádějící, ale Kansas City kupodivu neleží v Kansasu, jak by název napovídal, ale v sousedním státě Missouri. Naše posádka obsahující Alexe, Matěje, Vildu, Kamču a mě ráno sedá do auta patřícího klukům a vyráží na další cestu za dobrodružstvím. 

Naší první zastávkou je muzeum o první světové válce (National World War I Museum and Memorial). Nejprve se nadšeně fotíme s menhirem, kterej je zapíchlej přímo před muzeem. Pak už míříme dovnitř. Hned u vchodu si koupím pohlednici, pak zakoupíme vstupenky a dozvíme se nemilou novinu, že probíhá rekonstrukce výtahu v tom velkým menhiru a my tak nemůžeme nahoru na vyhlídku. Snažíme se je ukecat, že si to vyšlápnem po schodech, ale obsluha je neoblomná. To víte, když Amíci mají nějaký pravidla, tak se musej dodržovat!

 Výletníci před menhirem u muzea

Muzeum je to opravdu hezký, i když teda trošku smutný, jelikož je o válce. Vidíme několik modelů bojových lodi, letadel i ponorek, spoustu
vybavení od uniforem, přes zbraně až po vojenský nádobí a podobný věci. Jsou tam i osobní věci vojáků, dopisy a strašně moc věcí, který mají hrát lidem na city, což se většinou v evopských muzeích neděje.

 Kamča vyrábí minci

Na konci návštěvy si ještě hodíme do takové mašinky jeden cent, kterej se vylisuje do tvaru elipsy a vyryje se do něj symbol muzea, takže je to vlastně taková pamětní mince. Spokojeni muzeum opouštíme a vydáváme se na naši druhou zastávku, kterou je místní pivovar značky Boulevard.

Vstup je jako vždy do těchto průmyslových podniků zdarma a tak už se řineme dovnitř a vyslechneme si povídání o pivovaru. Vidíme velké várnice, výrobní linku a taky nějaký dělníky, kteří nám celí nadšení mávají přes sklo. Je hezký, jak jsou tady všichni šťastní. Třeba i když makají u pásu. Nebo aspoň dělají, že jsou šťastní.

 Výrobní hala pivovaru

Pak už začíná ta nejočekávanější část prohlídky a tou je ochutnávka. Každej máme poukaz na dvě piva. Vybereme si každej jiný a pak od sebe zalecky ochutnáváme. Jen chudák Alex tentokrát nemůže pít, protože je naším řidičem. Teda původně jsem se chtěla obětovat zase já, ale když jsem viděla hrůzu v očích kluků, kteří si auto pořídili na začátku semestru, radši se toho vzdám a dám si pivko.

 Pán je gurmán

Protože jsme z Česka získáme si velké sympatie místního barmana, kterej nám jako pozornost podniku donese jejich speciál Rye On Rye. Nevím, co na něj udělalo takovej dojem. Možná někde slyšel, že nejsme úplně nejbohatší země a že máme rádi pivo, a tak nám chtěl udělat radost.  Pivo je strašně tmavý a silný a je v něm cítit whiskey. To proto, že leží ve starých sudech od whiskey a ty tomu dodají ten pravej šmak. Obsah alkoholu je asi 12 %, takže zhruba polovina, jako u nějaké slabší kořalky, třeba griotky. A teď si představte, že toho vypijete celou sklenici. Takže jakmile jej dopijem, cítíme ho v sobě.

 Ochutnávka piva v pivovaru

 

Celí veselí odcházíme z pivovaru a míříme k muzeu umění (Nelson-Atkins Museum of Art). To už je bohužel zavřený, ale zas tak moc nám to nevadí (hlavně klukům ne). Největším lákadlem je stejně obrovskej badmintonovej míček zapíchlej přímo před muzeem, s nímž uděláme hned několik fotek. Pak s Vildou ještě dostaneme bláznivej nápad projít bosky fotnánkou, která se nachází před budovou muzea, ale Alex nám to zatrhne s tím, že jinak nás nepustí do auta. Schlíple teda odejdem a necháme si podobný ptákoviny na jindy.

 Se slavným badmintonovým míčkem

Pak už náš výlet pomalu končí. Poslední zastávkou je nákupní centrum Legends, kde máme rozchod snad jenom na hodinku. Avšak nějak nám to s Kamčou uteče a tak dorážíme na sraz s klukama o něco později. Ti už znuděně sedí na lavičce, jako by tam byli snad už několik dní a jsou rádi, když nás konečně uvidí a jejich utrpení tak skončí. Teda doufám, že jsou rádi, že nás vidí. Pak už následuje odměna v podobě bagety v Subway, takže jsme všichni spokojení.

 V řadě za sebou, čtyři kamarádi jsou

Jo a málem bych zapomněla Kamča si koupila krásný černý kraťásky a já zase bílý šaty, takže jsme si z tohohle výletu i něco odvezly. Cesta zpátky probíhá jakš takš v pořádku do té doby, než nás stihne ukrutnej liják. Díky bohu, že jsem si dala to pivo a nemusím tak řídit. Stěrače nestíhají a všude je plno vody. Alex to však zvládá bravurně a tak nás bezpečně doveze až zpátky domů na koleje Jardine.