Cyklovýprava za mrtvou rybou, želvou a obřím bezpečnostním přelivem

Vzhledem k tomu, že má být o víkendu hezky a  my bychom rádi poznali další krásy Mannhattanu a jeho okolí, rozhodneme se vyrazit na našich kolech k nedaleké vodní nádrži jménem Tuttle Creek. Je to docela velká vodní plocha (zhruba 50 km²) a slouží jako ochrana Mannhattanu před povodněma. Některý její prvky jsme dokonce probírali i ve škole, a tak je z toho zas takovej malej vodohospodářskej výlet!

 Cyklisti u obřího bezpečnostního přelivu

 

Sice jsme na cyklovýlet zvali spoustu lidí, vypadá to však zase jako výlet Čechů! Jedinej odvážnej, kdo se k nám přidává je
Brazilec Fransicso, kterýho v mžiku překřtíme na Františka a tak už je celá výprava skoro česká! Vyrážím tedy já, Kamča, Káťa, Vilda, Martin a František.

 Martin a jeho bejkárny na Alexovým kole

Cestou tam neskutečně fouká vítr a tak na těch našich herkách máme co dělat. Avšak nestěžujeme si jelikož jsme ty herky mimochodem skoro všichni dostali zadarmo na akci jménem Manhattan Bike Night. Každej pátek večer se u kolejí schází skupinka nadšenců, která lidem zadarmo opravuje kola a některý starý kousky dokonce rozdávají zadarmo. Nevím proč, ale něco mi říká, že tohle by v ČR nefungovalo.

Naší první zastávkou jsou menší jezírka ještě před samotnou velkou nádrží v Tuttle Creek State Park, kam se dostaneme po cestě Beach Drive. A už tam si užijeme spoustu zábavy. Nejdřív si všimnu mrtvé suché ryby na břehu, kterou náš nadšený rybář Vilda hned bere do ruky a udělá si s ní tuhle perfektní fotku.

 Vildův úlovek

A jak mohla na břehu ležet suchá ryba? Společně docházíme k teorii, že ryba spolkla rybářovi háček, umřela, po nějaké době vyplavala na hladinu a pak až na břeh, kde následně uschla. Pak už šlapeme dál a dojedeme k dalšímu jezírku, kde se nejdřív houpeme na mole a pak u břehu najdeme mrtvou želvu. Zvířátek tudíž vidíme hodně, bohužel však mrtvých.

 Spící želva

Kluci si schovají želvu pod kámen, aby ji voda vyžrala a pak si mohli odnést krunýř. Nicméně k tomu až do konce pobytu stejně nedojde, protože na hranicích by s tím zpropadeným krunýřem mohly být problémy. Pak taky uděláme takovou menší soutěž v házení kamením, kterou bezkonkurenčně vyhrává Martin, z kterýho pak vyleze, že vlastně několik let hrával baseball! Jak nefér!

 Vrhačský tým

Pak už konečně dorážíme k Tuttle Creeeku, kde si nadšeně fotím obrovskej bezpečnostní přeliv a další vodohospodářský prvky. Taky tam uděláme společnou fotku a projedeme se po hrázi. Za hrází odbočujeme doleva k luxusním rodinným domkům, kolem nichž projedeme a cílem naší cesty se stane místo pro nakládání lodí do vody. Zakotvíme tam, užíváme si sluníčka a pozorujeme po hladině korzující lodě. Jedinej odvážlivec, kterej v té zimě vleze do vody je Vilda a my ostatní na břehu máme velikou srandu z toho, když mu to v jeho červených trenclích podjede na řasách a za zběsilýho máchání rukama tak zkušeně doklouzne až do vody.

 Vžum a už je ve vodě

Po odpočinku už pomalu otáčíme kurz směrem domov a jelikož je to mírně z kopce, rozpálíme to a ztratíme tak našeho Brazilskýho Františka. Nutno dodat, že mu mírně ujíždíme celou cestu. Myslím, že už s náma na další cyklistickou projížďku určitě nepojede. A tak asi nadobro zůstaneme pouze českou skupinkou. Bohužel.

 

Porada u vody