Jednoho dne takhle ve Vildové hlavě vzniknul nápad půjčit si v univerzitním sportovním centru kanoe a vyrazit na nich splout Kansas River, která protéká naším milovaným Manhattanem. Já teda nejsem žádnej velkej vodák, nicméně do kánoí se rozdělíme po dvou lidech a já doufám, že chytnu někoho zkušenejšího než jsem já sama. A zadařilo se! Posádku naší lodě tvořím já a Vojta, kterej sedí na místě kormidelníka a já jako háček vepředu sice musím poslouchat, ale za to nemusím řídit tu naši bárku.
Nakládáme lodě a hurá na vodu
Naše rodinky jsou dokonce tak hodný, že vemou svoje auta, zapřáhnou za ně plechový lodě a dovezou nám je až do místa našeho startu, do městečka Ogden, odkud začíná naše plavba. Jakmile se nám podaří
sundat lodě z vozíků, naskládáme si věci do gumových pytlů a můžeme vyrazit. Popravdě ty pytle zas až tak potřeba nebudou, protože jak se dívám na tu mělkou, klidně tekoucí řeku, tak je téměř jasný, že pod vodou snad neskončí nikdo z nás.
Loď na přídi výpravy s Kamčou a Vildou
Sice jsme výlet nabízeli i spoustě zahraničních studentů a dokonce i místním, avšak naše lodní výprava se dá považovat za ryze českou (teda až na pár výjimek). Jede s náma pouze Claudia z Austrálie a dva Vildovi spolužáci, Kansašští rodáci. Zbytek národů z celýho světa neměl o tuhle parádní akci zájem a někteří dokonce nepochopili, proč vůbec něco takovýho podnikáme, když můžeme sedět doma, v pohodlí našich kolejních pokojíků. No nic, jsou to barbaři a neví, co je to parádní dobrodružství.
Soulodíme ... a ti uprostřed se nejvíc flákají
No a jelikož jsme teda ta téměř česká výprava, nesmí nám na cestě chybět česká vlajka, kterou hrdě vozíme v lodích. Myslím, že pro každýho kolemjdoucího (nebo spíš kolemjedoucího) člověka to musí být nezapomenutelná podívaná. Prostě se jen tak dvacet šašků plaví v plechových bárkách po řece, po které snad nikdy nikdo nejel a ještě jim za zádama vlaje červenomodrobílej prapor!
Naše tábořiště - před
Pro dnešek už máme odpádlováno, a tak stavíme nocoviště na jednom takovým pobřežním písečným poloostrůvku. Postavíme všechny stany a jdem se poohlídnout po nějakým dřevě, ať si můžeme rozdělat oheň a ukázat těm dvěma Amíkům, jak děláme táborák. Než se ale nadějeme, přijde menší poryv větru a naše tábořiště je rázem vzhůru nohama. Avšak vlajka stále drží!
Naše tábořiště - po
A taky na tom našem poloostrově objevíme jednu fakt zajímavou stopu. Ne od žádnýho kopytníka, ale od hada! Je to taková cikcak čára přes celou pláž. Jestli nás ten had v noci navštíví ve stanu, tak mě z toho asi klepne...
Hadí stopa
No a pak už se začíná stmívat a my pozorujeme nádhernej západ slunce u řeky. Byl to fakt parádní nápad sem zajet, protože ta příroda tady je fakt úžasná.
Západ slunce nad Kansas River
Večer už jenom sedíme u táboráku, opíkáme špekáčky nebo co to tady vlastně prodávají a je nám jako v Česku. Ještě to normální pivo tady chybí, že jo, kluci? Ale i bez českýho piva je srandy dost. Teda aspoň já mám o zábavu postaráno tím, že sleduju Alexe, jak poskakuje kolem ohně jako nějakej lidoop a můžu se z toho smíchy potrhat. Tak radši dobrou!
Hugačaga hugačaga
Žádné komentáře:
Okomentovat