Ráno sbalíme stan a veškerý věci v něm a poměrně rychle se snažíme dostat na nádraží. Není to odsud daleko, jen je to mírně komplikovaný tím, že se musíme po strmých schodech dostat na silniční most, a to nám s kočárem a všema báglama zabere dost času. A taky jsme, přiznejme si, nevyrazili úplně zavčas.
Tři výletníci
Na nádr se teda dostáváme v docela slušným čase, a jelikož máme v plánu výlet po turistických trasách, chceme nechat kočár a jeden batoh s nepotřebnýma věcma v úschovně zavazadel. Tu malinko hledáme a když už tam chceme zavazadla dát, zjistíme, že nemáme hotovost, jen platební kartu, kterou neberou. A tak nabíráme další zpoždění, Jirka běží vybrat a já přeskládávám věci z batohu do batohu. Uložíme věci a běžíme najít nástupiště číslo 5, odkud nám má jet v 8:34 autobus do vesnice Bynovec, odkud máme naplánovanou asi desetikilometrovou procházku Kaňonem Labe.
Krajina na českoněmeckým pomezí
Ovšem nepodařilo se, bus nám bohužel ujel a my tak stojíme na tom zpropadeným pátým nástupišti a přemýšlíme, co podnikneme. Máme ale obrovskou kliku, protože za necelých 10 min jede z toho stejnýho nástupiště bus k Děčínskýmu Sněžníku. A tam jsem strašně chtěla! A tak nasedáme do úplně jinýho busu, než bylo původně zamýšleno a spokojeně razíme na improvizovanej výlet.
Vystupujeme na zastávce Jílové Sněžník - restaurace Hraničář a s dítkem v nosítku a batohem pouze s jídlem a přebalovacíma věcma se vydáváme po asfaltce směrem vzhůru ke Sněžníku. Oproti normálním dnům se nám s nákladem dost ulehčilo, a tak vyběhneme nahoru rychlostí blesku. No dobře, zas tak rychle ne, start je trochu pomalejší, ale jakmile se rozejdeme, tak už nás nejde zastavit!
Výstup na Děčínský Sněžník
Když dorazíme po červené úplně nahoru, čeká nás kromě nádherných výhledů z okolních balvanů taky kamenná rozhledna. A nejlepší na tom všem je, že dole v rozhledně se provozuje bufet, jehož se staneme zákazníky. Asi 50 m vzdálená restaurace, kde jsme původně chtěli na oběd otevírá až skoro za hodinu, a tak si musíme vystačit s bufetem. Dáváme si párky v rohlíku, birrela a pohled a krásně se tak posilníme na cestu dolů zpátky do Děčína.
Rozhledna ukrývající bufet
Většina lidí pokračuje po červené značce dál, ale my nejsme většina, že jo. A tak volíme žlutou strmou trasu klesající ze Sněžníku prudce dolů. Po cestě je tisíce borůvčí a žádní turisti. Nicméně někdo tady být někdy musel, protože sice vidíme borůvčí, ale bez borůvek. Vypadá to skoro jako by je někdo trhal na business, protože jich na keřích zbyla jen hrstka. Ale i s tím si vystačíme a jsme rádi, že vůbec nějaký borůvky máme.
Výhled z Děčínskýho Sněžníku
A jak tak pořád klesáme, najednou se objevujeme v místní části Bynov, kde na nás hned z lesa vykouknou ne moc pěkný paneláky, ale co se dá dělat. Jsme zpět v civilizaci a jakmile dojdeme k hlavní cestě, spatříme hotel a restauraci Marion. Máme hlad jako vlci, a tak dlouho neotálíme a míříme dovnitř. Je to tam fakt pěkný, nikde nikdo a tak se usazujeme a objednáváme si guláš a smažák. Nic od toho nečekáme, ale jídlo je fakt dobrý, mají dokonce i domácí knedlíky. Dětskou stoličku tam taky mají, takže za nás naprosto ideální zastávka.
Zastávka na jídlo v restauraci Marion
Pak už se chceme dostat jen k hlavnímu nádraží, což taky není úplně jednoduchý. Buď můžeme jít celou cestu po Teplické hlavní, anebo můžeme vymyslet obchozí variantu, což taky děláme, protože aut je tu fakt dost a nechceme jít po tak rušné silnici. Napojujeme se tedy na Albánskou ulici, která je sice mírně do kopce, za to nás však v Děčíně vyhodí u obchodního centra Pivovar, kde jde Jirka nakoupit do Billy a my si zůstaneme hrát v dětským koutku.
Vlakem domů do Prahy
Zásobení na cestu dorážíme na hlavní nádraží, kde vyzvedneme věci v úschovně a za krásných 5 min nám jede vlak do Prahy. Oproti cestě do Drážďan je to starej hrkač, ale co se dá dělat, musíme cestu nějak přežít. Totálně mrtví přistáváme v Praze a říkáme si, že teď by to teprve chtělo dovolenou! Usínáme asi půl hodiny po tom, co uložíme dítě, což asi mluví za vše.
Trasa pěšky: 11 km, 3 hod 15 min
Výlet na Děčínský Sněžník
Žádné komentáře:
Okomentovat