Ze sněžnicové výpravy rovnou do kádě s horkou vodou

Ráno se nasnídáme a pak se jdem naskládat před dům i s jeho majitelem a uděláme tak památeční fotku na naše společný nocování. Pak uděláme menší zastávku u silničního mostu, kde jsme si před pár dny schovali balíček, kterej s náma nesměl putovat do Utahu a pokračujem vstříc dalšímu národnímu parku.

Fotka s Mikem a jeho velkým dřevěným domem

Naším bodem zájmu je pro dnešek park jménem Black Canyon of the Gunisson. Nejdřív se zastavíme na jedné moc pěkné vyhlídce a pak už pokračujem do
našeho oblíbenýho návštěvnickýho centra, kde shlídneme krátkej film a ražbě tunelu skalou, aby se tudy dala dopravovat voda pro zemědělce. Jak poučné. 

Kochání se na vyhlídce

Pak se rozhodneme navštívit i další části parku, avšak čeká na nás zklamání v podobě uzavřené silnice z důvodu špatných sněhových podmínek. Uděláme tedy kolečko kolem návštěvnickýho centra a zamíříme tam zpátky, optat se na možnosti jinýho vyžití tady v parku. A nedávné  zklamání střídá obrovské nadšení z možnosti půjčit si sněžnice a vyrazit na menší túru. Půjčení sněžnic je k naší radosti zdarma a pan Ranger nám ochotně vysvětlí, jak si je obout a jak v nich správně chodit.

Školení ke sněžnicím

No a pak už jsme úplná sněžná výprava, která vypadá jako by se pod vedením samotnýho Amundsena vydala nejmíň na severní pól. Po cestě nechybí koulovačka a mnoho překrásných výhledů do údolí řeky Gunisson. 

Pauza po koulovačce

Nasadit sněžnice a šlapem!

Celí vyčerpaní z ťapání ve sněžnicích dorážíme k Rangerovi a s velkými díky mu vracíme zapůjčené vybavení. Pak už najíždíme na dálnici, na níž však zůstaneme jen chvíli a už se napojujem na známou Million Dollar Highway (miliónová dálnice). Tahle cesta, která spojuje městečko Ouray a Silverton v jihozápadním Coloradu, je totiž jedna z nejvíce spektakulárních cest v USA. Existuje mnoho legend, jak její název vznikl. Někdo říká, že její stavba stála milion dolarů, jiní tvrdí, že pozemky, kde dálnice stojí stály milion dolarů. Další variantou je, že výplň vozovky obsahovala kousky zlaté rudy, jejíž hodnota byla  celkově milion dolarů. Nejbizarnější legendou je však ta, že jedna paní, jež měla strach z výšek řekla, že touhle cestou nepojede ani za milion dolarů. A měla proč, protože některý úseky vypadají opravdu nebezpečně! Tady jsou nějaký obrázky té krkolomné cesty.

Projedeme několika bohatýma důlníma městama, až zastavíme v Ouray, naší cílové destinaci. Jelikož opět nemáme zamluvený spaní, zastavíme u prvního motelu a poptáme se na cenu. Nezdá se nám to nijak výhodný a tak pokračujem dál. Když  takhle pomalu objíždíme všechny motely ve městečku, kterých je fakt fůra, protože Ouray je lázeňský město s horkýma pramenama v horách, tak nás zahlídne takovej dědula a ptá se nás, co sháníme. Když odpovíme, že ubytování, nabídne nám svůj malej hotel, kterej je však teď zavřenej, protože není hlavní sezóna. A jelikož je zavřenej, tak neteče voda. Shodneme se, že bez vody to jeden den přežijeme. Navíc stejně chceme jít do termálů. Naivně si myslíme, že nás děda nechá spát u něj za symbolickou cenu nebo za to, že mu tam kluci s něčím pomůžou, protože zrovna kutí něco v garáži. Naše představy jsou opravdu naivní, protože ten podivín si za pokoj řekne 100 dolarů. Necháme chlápka i s jeho vysokou cenou tam, kde je a jedem dál.

To nám takhle při hledání hotelu přeběhne srna před autem

V tom nám začne něco klepat v autě. A jéje! Já s Vojtou se to snažíme vyřešit, naopak Vilda se baví, pozoruje kostelíky v dáli a vůbec ho nezajímá, že se pod náma málem rozpadá auto. Vojta chce zvuk poslouchat a Vildova řeč ho trochu ruší, a tak jej okřikne. Celé groteskní situaci v autě se začnu smát, takže přes můj smích už Vojta neslyší vůbec nic. Vylezeme tedy z auta a válíme se po zemi a sledujeme, kterou část vozu brzy ztratíme. Nic nevidíme, a tak jedem dál. A k našemu štěstí klepání přestalo. Zhodnotíme, že to byl asi jen štěrk z cesty a spokojeně pokračujeme.

Nakonec zastavíme u motelu Box Canyon Lodge, kde kluci nejspíš zapůsobí svým šarmem a dostanem tak luxusní pokoj pro nás šest za 89 dolarů a navíc jsou v ceně ještě i termální prameny (hot springs). Jakmile se ubytujeme, jdeme se převlíct do plavek a už se jdem naložit do obří dřevěné kádě s teplou vodou.

S sebou si vemem skleničku whisky s colou, což ale není moc dobrej nápad. Alkoholu je tam sic jen kapička nicméně v kombinaci s vařící vodou v kádi a venkovním chladným počasím to není ideální. Trošku se nám motá hlava, a tak holky raději odejdou na pokoj. My ostatní ještě chvíli zůstaneme v kádi.

Výprava v kádi

Když však chceme odejít, uvidíme neskutečný přírodní představení! Asi dva metry od nás se prohání několik srnek. Běží docela rychle, takže jsme z toho poněkud nervózní. Naše nervozita ještě stoupne s tím, jak uvidíme velikýho jelena, kterej je nahání. Tak se raději urychleně odebereme do našeho pokoje za holkama.

Na motelu máme výjimečně televizi a tak toho využijeme. Po menších komplikacích zapojení kabelů z notebooku do televize, což připomíná oblíbenej seriál Pat a Mat, se klukům zprovoznění televize nakonec povede, a tak se můžeme dívat na film Samotáři. A po filmu už jdem spát. Na závěr shlédněte video, jak se nám šlape ve sněžnicích!

Levá pravá, levá pravá

Ubytování: motel Box Canyon Lodge