Ráno se vzbudíme a autem jedeme jenom chviličku a už se
objevujeme v Arches National Park. Arches znamená v překladu oblouky
a je to opravdu příznačnej název, jelikož naše matka příroda v tomhle
parku vytvořila pomocí eroze krásný scenérie v podobě obrovských
oblouků z pískovce. Oblouky tady začaly vznikat už před 300 miliony let, kdy byla celá oblast zalita slanou voda. Ta se střídavě vypařovala a oblast byla znovu zaplavována, až z toho vznikly tyhle překrásný útvary..
Taková ta rodinná pohoda v autě
Naše první túra směřuje k tomu nejslavnějšímu oblouku,
kterým je Delicate Arch. Pěší výlet je to docela dlouhej a asi tak v polovině
potkáme
„naše holky“ Camillu, Alice, Angelicu a Magdalenu, který jsou sice z Chile, Brazílie a z Itálie, nicméně s náma studujou na Kansas State University, takže jsou vlastně naše. Uděláme si s něma společnou fotku a pokračujeme dál.
„naše holky“ Camillu, Alice, Angelicu a Magdalenu, který jsou sice z Chile, Brazílie a z Itálie, nicméně s náma studujou na Kansas State University, takže jsou vlastně naše. Uděláme si s něma společnou fotku a pokračujeme dál.
Náhodný setkání s holkama
Když konečně dorazíme k oblouku pomalu se nám zastaví
dech. Je to opravdu veliká paráda. No posuďte sami. Sice si teda musíme vystát
kratičkou frontu na fotku přímo v oblouku, ale stojí to za to.
My všichni narvaní v Delicate Arch
Delicate Arch a hluboká díra před ním
Pak musíme překonat takovej trošku nebezpečnej úsek, kterej
bohužel Vilda se svojí dlahou nemůže zvládnout a tak to obejde druhou stranou a
po chvíli se zase potkáme. Avšak právě když překračuju ten nejvíc úzkej
kousíček uslyším ránu jako z děla, která se pak ještě docela dlouho ozývá.
No a víte co to bylo? Jeden úplně máklej turista (musel to být Amík, oni jsou
na to specialisti) spadnul několik metrů ze skály přímo do toho důlku, kterej
je u Delicate Arch. Naštěstí všechno dobře dopadlo, upadnuvší se otřepal, vstal
a pokračoval v cestě. Ale měl teda obrovský štěstí.
Ty stíny vypadají fakt jako ptáci
Pak už se autem popovezem k Fiery Furnace, kde je však
vstup povolen pouze s průvodcem a tak neriskujem vysokou pokutu a
posunujeme se dál k Devil´s Garden. Odtud vyrážíme k dalšímu velmi
slavnýmu oblouku nesoucímu jméno Landscape Arch. Ten je taky hodně populární a
objevuje se na obalech průvodců a všemožných cestovatelských příruček.
Landscape Arch na spadnutí
Pak už pokračujem ke skále, na niž všichni vylezem a připadá
mi to taky trochu nebezpečný. Chceme udělat fotku na úplným konci výběžku, ale
díky mýmu strachu z výšek ji bohužel neuděláme až na samotným kraji ale o trošku blíž.
My všichni na útesu
Autem se pak přesuneme k Sand Dune Arch, kterej je tak
vyerodovanej, že pod ním leží snad tuna písku. Ten je krásně vyhřátej a tak se
v něm rochníme a válíme. Vilda odsud má fotku na níž vypadá jako by se
plazil pro vodu někde uprostřed pouště.
Žíznivej vodychtivej Vilda
Pak už se přesuneme do auta a napadne nás dát si na chvíli
šlofíka, protože jsme z toho každodenního ponocování docela unavení a
navíc chceme vyčkat na západ slunce, kterej bude asi za hodinku a už se nám
nikomu nikam nechce. Překvapivě se tentokráte nechce ani mně. A tak to na
nějakej čas zalomíme přímo v autě.
Po krátkým spánku se už přesouváme k Window Arch, kde
trpělivě čekáme na západ slunce. Bohužel ten den byly trošku mráčky, ale i tak
jsou fotky našich dvorních fotografů mimořádně vyvedený. Ovšem takhle
k večeru už byla trochu zima a tak sedíme pod skálama zakuklení v čem
se dá.
Panorama západu slunce
Pak už se vracíme do našeho útulnýho srubu v Lazy Lizard.
Nejdřív s Vojtou zamíříme do kuchyně, kde začnem pro všechny připravovat
špagety s rajčatovo-smetanovou omáčkou. Jsme úplnej tým a tak máme za chvíli
hotovo a zbytek výpravy včetně nás si neskutečně pošmákne.
Ano, šéfe!
Večer si zalezem do chatičky a opět za zvuku kytary a našich
líbezných hlasů popíjíme kolu s rumem. Pak už se uložíme ke spánku na
patrových postelích, který jsou dokonce pro dva. Já s Kamčou sdílím postel
nahoře na bidýlku a Vojta s Vildou jsou pod náma. Sice zprvu protestujou, že v jedné posteli spát nebudou, ale můžou být rádi, že se aspoň nemusijou šplhat nahoru.
Žádné komentáře:
Okomentovat