pátek 18. března 2016

Málem ztracená sváča, domky ve skalách a motající se blondýna

Ráno se nasnídáme, namažeme svačiny a můžeme vyrazit. Hned v první ostřejší zatáčce však najednou něco pleskne Vildovi do bočního skla. Chvíli na to tupě zíráme, až nám dojde, že je to Vildova svačina, kterou si zapomněl na střeše našeho vozu a měl takový štěstí, že si uši igelitovýho pytlíku přivřel do dveří, takže sváča nebyla ztracena, ale pouze pleskla o jeho okýnko. Jako památku na tuto událost jsme po zbytek dovolené měli na jednom okýnku mastnej flek!

Vildova svačinka za oknem


Sranda v autě

Pokračujem po silnici až do městečka Silverton, kde vidíme parní vláček, kterej bere turisty na hezkou vyjížďku. Informace o vláčcích jsou k nalezení zde, kdyby se chtěl náhodou někdo svízt. Jedeme fakt nádhernou cestou, která se klikatí mezi horami, překonáváme horská sedla a Vilda nám vypráví historky o tom, kolikrát už se za svůj život naboural. Díky bohu, že má  nohu v dlaze a nemůže tak řídit. Zastavíme na několik výhledu a abychom se ještě prošli ve sněhu než budeme v Novým Mexiku.

Přes Silverton je cesta jako žádná ze sta

Projíždíme městem Durango a zanedlouho se objevujeme v národním parku Mesa Verde. Jak je naším zvykem, nejdřív zamíříme do Visitor centra, kde shlédneme krátký film o parku a jeho původních obyvatelích. Pak už popojedem do Chapin Mesa, kde navštívíme archeologický muzeum, trochu tam ztratíme Vildu, ale po chvilce jej opět úspěšně nacházíme  a pak už společně vyrážíme na Spruce Tree Trail. Hned na začátku potkáme pana Rangera, kterýmu položíme několik zvídavých dotazů a uděláme si s ním fotku. A pak už alou na túru.

Americký Ranger a česká výprava

Vidíme neskutečný množství těch typických malých domků vybudovaných ve skalách, procházíme mezi borovicemi a kaktusy a užíváme si perfektního počasí.

Výletníci na kládě

Po cestě vidíme Cliff Palace, Balcony House, Pit House a mnoho dalších domků, jejichž názvy si já hlava děravá už nepamatuju. Je fakt obdivuhodný, jak si ti prapůvodní obyvatele tohoto krásnýho místa vybudovali svá obydlí, takhle ve skále, kde na ně nepršelo, nesněžilo, ani nepralo slunce.  Nakonec se ještě jdeme podívat na obydlí, který měli místní postavený v zemi a pak už park opouštíme.

Jeden z domků ve skalách

Ještě než úplně odjedeme, rozhodneme se zastavit na takovým obřím kamenu užít si trochu čerstvýho vzduchu a naposled se pokochat vší tou krásou. My s Kamčou se rozhodnem posadit se na dřevo, ale já si bohužel sednu tak nešťastně, že mě do zadku píchne vedle rostoucí juta. To by člověk nevěřil, že je ta rostlina tak tvrdá!

Vidíte vpravo tu zákeřnou jutu?

Pak už dorážíme do městečka Mancos, kde máme opět domluvenej Cochsurfing u milýho páru Adriany a Garreta. Když dorazíme, je naše hostitelka doma sama a tak nám zatím ukáže domek a povídáme si. Třeba o tom, jak spolu se svým mužem dva roky cestovali napříč Amerikou. Tomu teda říkám pořádný dobrodružství. Za chvíli už dorazí Garret i s kamarádem Aaronem a všichni společně vyrazíme do místního minipivovaru.

S hostitelama v minipivovaru

S holkama si dáme cider a kluci vyzkouší snad všechny piva, který tam čepujou. Nejvíc mě zaujalo pivo jménem Dizzy Blonde (motající se blondýna), po němž se většině pijících zamotá nejenom hlava, ale i jazyk, protože to pivo má docela sílu. Avšak chápu, že se pije dobře. V minipivovaru je bezva atmosféra, dokonce tam potkáme i naši sousedku, což je taková šmrncovní babča, která se ničeho nebojí a hned se s náma dá do řeči.

Pak už ale nastává čas podnik opustit a přemístit se do našeho dočasného domova. Tam si pustíme gramofon a hrajeme u toho deskovou hru jménem Curses. Musíme tam plnit různý úkoly a je to docela sranda. Pak už se všichni odebereme k spánku do společnýho podkrovního pokoje a je nám moc fajn.

Ubytování: Couchsurfing u Adriany a Garreta


Žádné komentáře: