To jsem tak jednou objevila na stránkách Regiojetu parádní akci s názvem Valentýnská nabídka a koupila jsem dva lístky do Budapešti za cenu jednoho. Takže si za 550 Kč za oba dva užijeme sedmihodinovou jízdu autobusem! Hip hip, hurá!
V autobuse plným čokolády
A ten den právě nastal. Jo, sice nám začíná dovolená, ale i tak musíme vstávat ve 3:30 abychom stihli bus ve 4 od nás a před pátou se objevili na Florenci u nám dobře známýho žlutýho autobusu. Celí
natěšení nasedneme dovnitř s doufáním sladkýho spánku aspoň v první polovině cesty. Nicméně sedíme moc vepředu, až nebezpečně blízko u té nejukecanější stevardky na světě. Celou dobu plácá různý blbosti, a tak usnout se nám zezačátku nepodaří. Ale jedno se jí musí nechat. Tu horkou čokoládu, co nám donese, tak ta je opravdu famózní.
natěšení nasedneme dovnitř s doufáním sladkýho spánku aspoň v první polovině cesty. Nicméně sedíme moc vepředu, až nebezpečně blízko u té nejukecanější stevardky na světě. Celou dobu plácá různý blbosti, a tak usnout se nám zezačátku nepodaří. Ale jedno se jí musí nechat. Tu horkou čokoládu, co nám donese, tak ta je opravdu famózní.
To nespaní nám ale nevydrží věčně, a tak po chvíli stejně vytuhnem, kecání nekecání. Když se zase vzbudíme, zahrajeme si pár her na obrazovce před náma a u některých se dost nasmějeme. Pak si taky dáme ještě jednu horkou čokoládu a s mírným zpožděním ve 12:45 celí zčokoládovaní vystupujeme na Budapešťským autobusáku Nepligét. Kdyby si náhodou někdo z vás nemohl tenhle název zapamatovat tak jako Jirka, kterej se mě na to asi dvanáctkrát zeptal, mám tu jednu memotechnickou pomůcku: Neplivéj.
Nasadíme batohy a scházíme po schodech do nejbližší stanice metra, kde kupujeme celodenní lístky za 1650 HUF. Nelekejte se té ceny, v Maďarsku není tak draho, jenom je tu divná měna a proto všechno vychází na koruny zhruba děleno deseti. Je fajn mít tenhle lístek, platí 24 hodin a nemusíme se tak omezovat, co chceme navštívit. Aktuální typy a ceny lístků najdete zde.
Takový oprýskaný metro, jak kdyby ho někdo vytáhl z popelnice
Když už jsme u toho metra, je oproti tomu našemu pražskýmu dost starý a špinavý a celkově na nás na první dojem působí Maďarská metropole dost chudě. Lidi jsou takový špinavý a otrhaní a celkově o sebe asi moc nedbají. No nic, zamíříme k bankomatu, aby jsme měli vůbec nějaký peníze, protože to tu nevypadá, že by brali karty úplně všude. Jirka vybere 20 000. Samozřejmě, že maďarských forintů, ne českých kačkek, to by byla asi trochu jiná dovolená. Ale i tak jsme najednou pracháči!
Pár desítek tisíc v kapse
Necháme se vysadit na metru, odkud pokračujeme tramvají až k našemu ubytování, který je na ulici Erzsébet körút. Pokoj jsme našli přes AirBnb a takhle levně jsme snad nikdy nikde nespali. Určitě můžeme klučinu doporučit, je to takovej hodnej Rusáček ze Sibiře s mírně šikmýma očima, kterej je sice furt doma a hulí, ale jinak je to dobrej kluk. Pokojík je útulnej, koupelna by se sice mohla o něco víc uklidit, ale co bysme chtěli za ty prachy. Největší výhodou je, že jsme v úplným centru a tramvaj nám staví přímo před barákem.
Záchody naštěstí nebyly na pavlači
A tak sundáme batohy, naplánujem trasu a zamíříme do části Buda, konkrétně na kopec zvaný Gellért hegy, kde hodláme navštívit pevnost zvanou Citadel. Cestou nahoru se zastavujeme u sochy nějakýho svatýho držícího v ruce nad hlavou kříž. Socha je obehnána sloupy v řeckým stylu a nakonec se dovídáme, že socha znázorňuje biskupa, kterej sem přišel šířit víru. Nicméně místním se jeho nápad moc nelíbil a tak ho šoupli do dřevěnýho sudu a poslali z tohodle kopce dolů. Jak asi tušíte, nepřežil. Tak a to je taková báje, teď zpátky k nám. Vyškrábeme se teda na kopec, kterej trochu připomíná pražskej památník na Vítkově, uděláme nějaký fotky a zase míříme zpátky dolů.
Nějaký ty panoramata
U Citadely
Za rohem chytneme bus a míříme směrem do centra, protože Jirkův žaludek už hlásí poplach a nutně potřebuje naplnit. A jelikož je Jirka takovej trošku gastrocestovatel, musíme vyzkoušet místní pochutinu, a to langoše. U nás je samozřejmě dělají taky, takže to není nic dramaticky exotickýho, ale přece jenom, tady to jídlo vzniklo. A tak zamíříme do dobře recenzovanýho okýnka s názvem Tomi langós u stanice metra Blaha Lujza.
Objednáme si jeden langoš se zakysanou smetanou a sýrem, kterej je pro Maďary opravdu typickej a druhej jen tak prázdnej. Když po dlouhým čekání přijdeme na řadu, hodlám se postavit výzvě a jídlo si objednat v prodavačově rodným jazyce. A tak pozdravím a řeknu fystolt sajtós tejfolós. Jelikož jsem si to předtím asi patnáctkrát zopakovala, tak to kupodivu ani nespletu a dostaneme to, co si žádáme. Nicméně když mi pán z okýnka říká částku k placení, vysloví ji anglicky. Z toho vyvozuju, že jako rodilej mluvčí jsem asi nezněla.
A tak si sedneme na sluníčko a začnem se ládovat langošema. Je to strašně dobrý, s langošema z polotovarů, který jsou k dostání u nás se to nedá srovnat. Jsme mastní až za ušima a popravdě řečeno v polovině prvního langoše se začneme trápit. Stanovíme si prioriy, že nejdřív by se měl dojíst ten s náplní, až pak ten suchej a s tímto na paměti do sebe tlačíme langoše. Nakonec jsme tak nacpaní, že nedojíme ani ten sýrovej, ani ten suchej a jsme tak po dlouhé době nuceni vyhodit jídlo. Závěrem, bylo to fakt chutný, ale je to strašně sytý! Dejte si proto jenom jeden napůl, bude to stačit.
A tak se rozhodneme to plný břicho trošku rozchodit a jdeme se procourat pešky ulicema. Narazíme na milou kavárnu v blízkosti našeho ubytování a tak tam zaplujeme a jdeme si po tom náročným dni trochu dobít energii. Je zajímavý, jak tady snad ve všech podnicích mají levný kafe. Celkově je Maďarsko docela levná země, všechno tam stojí zhruba jako u nás, ale to kafe je zatraceně levný. V porovnání s Prahou, kde za dvě kávy zaplatíte stovku ani nemrknete, tak tady se dá capuccino nebo latté sehnat i za třicet korun.
I přes dávku kofeinu v našem tělě se doplahočíme domu, osprchujeme se a usneme asi kolem deváté. No jo, to ranní vstávání nám dalo zabrat!
Reklama na langoše
Objednáme si jeden langoš se zakysanou smetanou a sýrem, kterej je pro Maďary opravdu typickej a druhej jen tak prázdnej. Když po dlouhým čekání přijdeme na řadu, hodlám se postavit výzvě a jídlo si objednat v prodavačově rodným jazyce. A tak pozdravím a řeknu fystolt sajtós tejfolós. Jelikož jsem si to předtím asi patnáctkrát zopakovala, tak to kupodivu ani nespletu a dostaneme to, co si žádáme. Nicméně když mi pán z okýnka říká částku k placení, vysloví ji anglicky. Z toho vyvozuju, že jako rodilej mluvčí jsem asi nezněla.
Aktuální nabídka u okýnka Tomi langós
A tak si sedneme na sluníčko a začnem se ládovat langošema. Je to strašně dobrý, s langošema z polotovarů, který jsou k dostání u nás se to nedá srovnat. Jsme mastní až za ušima a popravdě řečeno v polovině prvního langoše se začneme trápit. Stanovíme si prioriy, že nejdřív by se měl dojíst ten s náplní, až pak ten suchej a s tímto na paměti do sebe tlačíme langoše. Nakonec jsme tak nacpaní, že nedojíme ani ten sýrovej, ani ten suchej a jsme tak po dlouhé době nuceni vyhodit jídlo. Závěrem, bylo to fakt chutný, ale je to strašně sytý! Dejte si proto jenom jeden napůl, bude to stačit.
A tak se rozhodneme to plný břicho trošku rozchodit a jdeme se procourat pešky ulicema. Narazíme na milou kavárnu v blízkosti našeho ubytování a tak tam zaplujeme a jdeme si po tom náročným dni trochu dobít energii. Je zajímavý, jak tady snad ve všech podnicích mají levný kafe. Celkově je Maďarsko docela levná země, všechno tam stojí zhruba jako u nás, ale to kafe je zatraceně levný. V porovnání s Prahou, kde za dvě kávy zaplatíte stovku ani nemrknete, tak tady se dá capuccino nebo latté sehnat i za třicet korun.
A takhe vypadám po celým dni dovolené
I přes dávku kofeinu v našem tělě se doplahočíme domu, osprchujeme se a usneme asi kolem deváté. No jo, to ranní vstávání nám dalo zabrat!
Žádné komentáře:
Okomentovat