Zmrzlinová růže a tour po Budapešti zadáčo (téměř)

Po asi deseti hodinách spánku ráno konečně vstaneme a nemůžu říct, že bysme byli úplně svěží. A tak si slíbíme, že to dneska nebudeme nijak hnát, ale užijeme si pohodovou dovču a nebudou to dostihy jako vždycky. Schválně si počkejte na konec článku, jestli se nám to nakonec povedlo ...

 

 Na procházce po Margaret Island

Vzhledem k tomu, že nám pořád platí 24hod lístek, sedáme hned před barákem na tramvaj a jedeme na zastávku Margitsziget, která je strategicky umístěna přímo uprostřed mostu přes Dunaj. Je tam sice
mírně zmatená dopravní situace, nicméně se zvládneme z toho mumraje vymotat a už míříme pěšky na Margaret Island (Markétin ostrov). Je to takovej velkej ostrov uprostřed Dunaje, kterej slouží jako park a potkáme tam tak spoustu pejskařů a běžců, něco jako taková naše Stromovka.

Ta tečka vpravo dole, to jsem já

Moc se nám tam líbí, slunce svítí a my si postupně obcházíme ostrov podél jeho pravýho břehu. Asi v polovině narazíme na něco jako takovou malou zoo, kde jsou převážně ptáci. Pozorujeme páva, slepice, dravý ptáky a pak taky takovýho zvláštního bílýho chlupatýho kohouta. Ten nás zaujme natolik, že tu sem o něm musím něco napsat.

Až doma zjišťuju, že se slepice jmenue hedvábnička (silkie bantam chicken) a je původem z Číny. Tento pták neumí létat a jeho peří se podobá srsti. Kůže i maso jsou tmavé a chuťově se nejvíce blíží zvěřině. A jsme zase o něco chytřejší.

Hedvábničky různých barev

Pak pokračujeme do středu ostrova, kde obdivujeme obrovský platany a uděláme nějaký hezký fotky. Jeden strom se rozvětvuje tak nízko, že třeba metr nad zemí se mu vytvořil v kmenu takovej fajnovej ďolík a mě nenapadne nic lepšího, než se do něj pokusit posadit. Přikládám video, jak se mi dařilo. A ať nejsem za totálního nekňubu, berte v potaz, že mám na sobě oblečení, v kterým se dost blbě leze po stromech a za druhé ten kmen byl tak klouzavej, jako by ho snad někdo namazal mýdlem.

Lezení na strom v mým podání

No a aby nezůstalo jen u posmívání se mé osobě, rozhodla jsem se taky natočit Jirkův pokus, jak zdolat tenhle strom. Mrkejte na něj, jak elegantně se tam nakonec dostal. No elegantně ... byl to takovej prdeláč, ale zvládnul to rychlejc než já.

Jirkovy lezecký schopnosti

Pak už se s ostrovem rozloučíme a zamíříme na tramvaj, kterou dojedeme až k Szent István bazilika, kde máme v plánu jít na tu nejvíc zajímavou zmrzlinu, kterou jsem kdy viděla. Podnik se jmenuje Gelarto Rosa a to, čím je jejich zmrzlina jedinečná sledujte na následující fotce! Na kornoutu si totiž odnesete místo klasickýho kopečku květ růže!

Se zmrzlinovou růží

Samosebou je zmrzlina i moc chutná. Mají na výběr ze tří variant a to malou (2 druhy zmrzky) za 650 HUF, střední (3 druhy zmrzky) za 750 HUF a velkou (4 druhy zmrzky) za 850 HUF. My si dáváme jednu velkou a ochutnáme výborný příchutě třeba jako panna cota se slaným karamelem, ale i klasickou jahodu nebo malinu a všechny jsou naprosto famózní.

Pak náhodou omylem zabloudíme do nejstarší linky metra v Budapešti, která je zároveň i druhou nejstarší v Evropě. Nutno říct, že se divím, že se celej ten vůz i s těm kolejema ještě nerozsypal. Vypadá to tak předpotopně, že bych se do toho bála vlízt, ale stejně to nakonec uděláme. To už dorážíme do Central market Hall neboli hlavního městskýho trhu. Trh se nachází v krásné budově, ovšem s nabízenýma produktama a trhem samotným už to zas tak slavný není.

Ve stanici nejstarší linky metra v Budapešti

Většina stánků s jídlem je v porovnání s ostatníma obchodama poměrně předražená. Navíc když se tak rozhlídneme kolem, zjišťujeme, že jsou všechny stánky na jedno brdo, všude se prodávají salámy nebo paprika. Vím, že je to typicky maďarský, ale tenhle trh mi spíš přijde dělanej pro turisty, nic pro místňáky. V tomhle přesvědčení nás utvrdí druhý patro trhu, kde jsou samý suvenýry a serepetičky pro turisty. Můžete tady najít vyšívaný krajkový ubrusy a podobný kýče, vše v maďarských národních barvách. Takže se otáčíme na podpatku a mizíme odsud.

Jeden z těch lepších stánků v Central Market Hall

Naše kroky směřujou do restaurace Kisharang Étkezde, kterou máme dopředu vyhlídnutou. Je to tam fakt malinký, ale zato útulný a hlavně maďarský! Po tom, co jsme všude viděli jenom samý asijský nebo italský restaurace, je to konečně to pravý ořechový. Objednáme si dvě domácí limonády a pak si Jirka vybere kuřecí maso na žampionech s takovýma jakoby haluškama a já si dám palačinku plněnou mletým masem v takové svíčkovo-rajské omáčce. No je to jednoduše delikátní. Všechno je přelitý jejich typickou smetanou a má to fakt důraznou a plnou chuť. Takže si připravte okolo 150 Kč na jídlo a vyrazte tam!

Jirkův Gombapaprikás nokedlivel

A moje plněná palačinka

Pak už míříme k bazilice Svatýho Štěpána, kde máme sraz na Free Walking Tour. Co to je, kolik to stojí a jak dlouho to trvá se dovíte na stránce Jak se zabavit. Každopádně si teda projdeme celý město od baziliky, přes Řetězovej most až po Budínskej hrad, což jsou asi hlavní památky Budapeště. Co všechno se během Tour dozvíme si můžete přečíst ve článku 10 zajímavostí o Budapešti potažmo Maďarech, kterej právě připravuju.

Řetězový most (Chain Bridge)

Po tomhle náročným dni se rozhodneme dojet autobusem zpátky na byt. Náš celodenní lístek už nám však bohužel vypršel, a tak jsme nuceni koupit si jednorázovej. Jednu chvilku mě i napadne, jestli nejet těch pár zastávek na černo, ale ještě že to neuděláme a poctivě si koupíme lístek, jelikož asi 10 min po téhle hříšné myšlence přijde revizor, kterej nám lístky dokonce natrhne. Nedá mi to a zeptám se, jestli je ten lístek přestupní a samosebou, že není. Takže bacha na to, Budapešťský jednorázový lístky jsou nepřestupní!

A tak místo přestupu na tramvaj vyrážíme pěšky do našeho ubytování. Po cestě si aspoň nakoupíme ve všudypřítomným Sparu a pak už se jen uložíme ke spánku.

Ubytování: AirBnb