Pohoda v termálních lázních v Budapešti

Ráno si spakujem všechny naše věci do batohů, rozloučíme se s naším marihuanovým kamarádem ze Sibiře, kterej mluví maďarsky a žil pár let v Londýně a vydáme se pěšky k termálním lázním, abysme si za tu dovolenou taky trošičku odpočali. No a aby toho odpočívání nebylo zase příliš, rozhodneme se tam dojít pěšky.

Vyrazíme tedy na cestu, ale co čert nechce, začne pršet a my jsme nuceni promenádovat se centrem Budapešti v našich oblíbených zelených igelitech, který nás už kolikrát zachránily jako například na výletě do Garmische. Ale i tak tyhle pláštěnky doporučuju především proto, jak málo zaberou místa. Koneckonců je to popsaný v sekci Jak si zabalit.

Zatím ještě bez pláštěnky ... každopádně moc hezký počasí

Pak už konečně dorážíme k Rudas Bath, který jsem po dlouhosálým vybírání zvolila, jako tu
nejlepší možnost. V Budapešti je spousta termálních lázní, ale tyhle zvítězily díky své poloze, zajímavýmu interiéru a taky ceně. Vstupný stálo pouhých 3700 HUF na celej den, v týdnu dokonce jenom 3300 HUF. Takže myslím, že oproti jinejm lázním to bylo docela výhodný.

Uvnitř lázní je kupole s "hvězdama"

Lázně to jsou sice malinký, ale zato hezký a udržovaný, vypadá to tam jako ve starověkým Římě, i když teda lázně to jsou prej turecký. Je to jeden velkej kulatej bazén s vodou o teplotě 36°C, kterej je obehnanej antickýma sloupama a nad ním se skví kamenná kupole s otvorama, kterýma dovnitř krásně prochází světlo. Kolem tohohle bazénu je ještě v každým rohu místnosti umístěnej malej bazének s různýma teplotama od 28 až do 42°C.

Jeden z malých rohových bazénků

Taky je tam parní místnost, kde můžete inhalovat aromatickou páru a prohřát si celý tělo. Najdete tam i odpočívárnu s lehátkama, na kterých se dá pěkně vytuhnout soudíce podle chrupkajících lidí vevnitř a vlastně to i otestujem na nás samotných. Taky jsou tam fontánky s možností se napít tamní zdravoučké vodičky, která ovšem smrdí po zkažených vejcích a je nevalné chuti. Jedinou výhodou téhle smradlavé vody je fakt, že mi kompletně vyléčila můj ekzém na dlani, kterej se mi však po dvou týdnech zase vrátil, takže zas až tak zázračná zase nebude.

Čochtani odcházející z lázní

Když už jsme vycachtaní a vyluhovaní ve vodě jako pytlík od čaje, rozhodneme se kolem třetí hodiny odejít. Zajdeme se převlíct do perfektní bytelné kabinky, kde si můžete nechat veškerý věci a nemusíte se o nic bát. Navíc to tam ještě hlídá statný Maďar, takže krádež opravdu nehrozí. Zajímavý je, že když vycházíme ven, uvidíme obrovskou frontu lidí, čekajících až někdo odejde, aby oni sami mohli jít dovnitř, protože lázně jsou beznadějně plný. 

Jo a taky by možná mohlo někoho zajímat, že se tady o víkendech konají takzvaný bath party (někdy taky Sparty), kdy můžete v bazénech popíjet a bavit se stejně tak jako na nějaké jiné párty, akorát jste u toho ve vodě. Tyhle Sparty nabízejí skoro ve všech lázních a jsou docela populární. Vstupný však stojí krapet víc než přes den. No a asi takhle to tam vypadá.

Párty v lázních

A tak se vydáváme pešky na nádraží Nepligét, což je něco kolem 6 km a po cestě se zastavíme na polívku do kelímku v podniku jménem Leves. Vybereme si indickou čočkovou polívku, kterou nám milá slečna dá do kelímku a tak ji slupneme po cestě na bus. Je mírně pikantní a celkově dost kořeněná, takže podle Jirkovýho gusta.

Polívky v podniku Leves

Když už jsme skoro u nádraží narazíme na výbornou pekárnu, kde pořídíme šestinu pizzy za 20 Kč a pak si koupíme taky nějaký pečivo na cestu do autobusu. Tuhle naši nakupovací sérii zakončíme ve Sparu, kde koupíme pravý maďarský tokajský víno a nějakej guláškrém a paprikakrém v tubě, jako dárky pro příbuzenstvo.

Příjemná maďarská pekárna nedaleko Nepligétu

Pak už nasedáme do autobusu, kterej je nad očekávaní plnej, a tak zaplujeme dozadu na pětisedačku, kde už mimochodem sedí nějaký cácorky z Brna a tak se za jejich ustavičnýho pubertálního žvanění snažíme cestu přežít. Abysme přehlušili to jejich hlaholení pustíme si do sluchátech film jménem Zlodějka knih, kterej se mi sice líbil, ale stejně jsem u něj usla jako u všech ostatních filmů. A tak se v jednu ráno objevujeme v Praze, nějakým zázrakem se dostaneme na byt a uleháme ke sladkýmu spánku.