neděle 12. března 2017

Matějská pouť a poalkoholové povalečství

V neděli ráno vstáváme kupodivu docela brzo. Kolem deváté už jsme všichni vzhůru, i když Adélce se teda chce ještě spát, ale zbytek osazenstva ji nenechá. Začneme po sobě házet fusky a pak je definitivně po spaní. Vstáváme sice brzo, ovšem s vypravením se z bytu už je to horší. Trvá nám skoro dvě hodiny, než finálně vyrazíme.

Čtyřlístek na Matějské

Jelikož je venku hezky a je fajn nápad trošku se po včerejší párty projít, míříme do Stromovky, kterou projdeme od nás z Podbaby až do Holešovic. Po cestě zavoláme Ondrovi, ať se k nám přidá a
na Matějské pouti spolu dáme sraz. Pak už jsme úplná pinpongová parta! Procházíme se kolem stánků a kolotočů a Jirka pravdivě poznamená, že tady se vyskytujou největší podvodníci v celé Praze. Většina úkolů nejde splnit, natož tak něco vyhrát. Tak například shazování plechovek. Nejenomže člověk musí shodit molitanovým míčkem železný plechovky, ale i když se mu to náhodou povede, obsluhující cikánka mu řekne, že plechovky nestačí pouze shodit, ale že musí spadnout z police dolů. Škoda, že ta police je široká přes půl metru a aby z ní plechovka spadla, musel by se stát malej nebo teda spíš velkej zázrak.

Kluci si chtějí vystřelit

A na podobným principu fungujou i ostatní atrakce. Zaplatíš, nesplníš nesplnitelnej úkol a nic nevyhraješ a navíc jseš ještě o pár kaček lehčí. Celkově Matějskou nemám moc ráda, protože na všech těch kolotočích se mi nedělá dobře a peníze se podle mě dají utratit líp, než nastrkat je místním podvodníčkům. Takže když si to projdem od začátku do konce a nikdo stejně na žádnou atrakci nejde, otočíme se na podpatku a míříme někam na jídlo.

Dohny a jeho oblíbená opice

Na Strossmayeráku objevíme perfektní restauraci, kde mají i o víkendu meníčka za docela slušný peníze. Prostředí je příjemně útulný a obsluha milá. Navíc tam ještě potkáme Ondrovýho spolubydlícího ze Sarajeva, a tak je nás u stolu zase o jednoho víc. Postupně si naobjednáme svíčkový, guláše, výpečky se zelím a kuřecí stehna s kaší a jsme všichni spokojeni. Mají tam taky moc dobrou domácí limču, takže když někdy budete chtít jít v okolí Holešovic do slušnýho podniku aniž by vásto zruinovalo, volte restauraci Domažlická jizba.

Ondra, pán společenské místnosti

Mrtvoly na gaučích

Nadlábnutí pak pokračujeme k Ondrovi na kolej, kde je v suterénu perfektní bar. Není už sice v provozu, ale je to skvělá party místnost, kde se vejde spousta lidí. Je tam několik pohodlných gaučů, na který se všeci rozplácnem a dokonce i velký repráky a diskokoule. A tak si pustíme nějakou muziku a jdem si zahrát forbálek. Nalosujem týmy a uspořádáme si miniturnaj.

Fotbálek

Pak už je na čase zvednout kotvy a posunout se zase o dům dál. Takže opustíme Ondrův dům a jdeme okupovat Lucčin dům. Po cestě ještě u nás posbíráme pár deskovek a vydáváme se k Lucce. Ta nás už očekává, všichni poslušně pozdravíme králíka Adolfa a taky Martina a pak už zasedneme ke stolku a rozbalíme Sabotéra. Stavíme cesty a snažíme se prokopat k pokladu a máme se opravdu bájo. Pak už bohužel Dohny s Kubou musí na vlak, a tak se jdeme ještě rozloučit a uděláme poslední selfie.

Až na jednu výjimku Olomoucká pingpong fotka

Nakonec ještě zahrajeme i Švábí salát, což je velká legrace a pak už pokročí čas natolik, že se sbalíme i já s Jirkou a Ádou a vydáme se směrem k nám. Tam ještě chvilku kecáme v posteli až nakonec usneme jak špalci. Jo jo, byl to náročnej víkend.

Tak čau, zase příště


Žádné komentáře: