Borovička + tři bukvice = povedená rozlučka

Tak je tady konečně pátek. Ráno dělám zkoušku z hydrauliky a tím pádem mám všechny zkoušky za sebou a najednou mi začíná docházet, že v neděli odjíždím. Celej minulej týden jsem měla každej den zkoušku, což sebou neslo i dost stresu a učení se na další den, takže mi můj odjezd ani nepřišel na mysl. 

Když je teda po všem a já jdu ze školy domů tak přemýšlím, co ještě dnes musím zařídit. O půl čtvrté mám sraz s Jirkou ve Staropramenu a jdem nakoupit nějaký piva na dnešní rozlučku. Pak ještě musíme honem do Kauflandu nakoupit nějaký suroviny na pomazánky, který chcem udělat jako takový malý pohoštění. Takže práce fůra a času málo … No a proto se dostáváme na Strahov, kde se moje rozlučka má konat, asi minutu před oficiální začátkem. Dva lidi už tam dokonce jsou! Hnedka začnem mazat pomazánky a lidi přicházej docela na čas. Zábava je v plným proudu, hraje se fotbálek a různě se klábosí (jak by řekl Dan :-D). Něco po desáte však už někteří musí jít a tak se ještě rozhodnu rychle zorganizovat, abychom se společně vyfotili. Jen díky tomu, že klukovi, kterej nás fotí to nejde, tam v poslední sekundě stačí vběhnout i právě přijetivší Adéla. Táhla se sem chuděra až z Mnichova, kam přijela teprve v neděli a v pátek hned musí zase zpátky. Takže máme krásnou fotku, kterou Karel trefně nazval kolektivní blaho Tak tady je.

  Hromadná fotka Téměř všech zúčastněných

Na rozloučenou taky dostanu spoustu dárků, který jsem vůbec nečekala a mám z nich obrovskou radost. Jsou to samý praktický dárky jako
nástavec na americkou zásuvku, krém na suchý ruce nebo náramek přežití (ten mimochodem doufám nebudu potřebovat). No a taky dostanu nejvíc zajímavou hru Munchkin, kterou jsem slíbila zahrát hned jak se vrátím. No a málem bych zapomněla na to, že tam Miro přinesl vynikající borovičku. A když někomu nalíval panáka, tak se ho vždycky zeptal: Vieš co je to grckat vanočný stromčiek? Inspiraci asi našel v tomhle videu. 

Tekutý vanočný stromčiek

Kolem druhé ráno už začínají lidi poněkud odpadat a my co vydržíme, pokračujem na Zetko na Strahově. Je to sice trošku pajzlík, ale dá se tam i tančit a hudbu si člověk pouští z Jukeboxu jak se mu zachce. Což však není úplně ideální, jak nám dojde potom, cosi tam tři příteplení kluci začnou pouštět Lunetic a spol. Celkově ti tři teplí bratři udělali párty poněkud zajímavou. Začli se totiž motat kolem našich kluků, kteří z toho byli poněkud vyděšení, no a my ostatní jsme z toho měli obrovskou srandu. Jo a taky nesmím zapomenout na skvělou metalovou show, kterou nám předvedl Pavel. Kloubouk dolů před tímto sportovním výkonem v tuto ranní hodinu. 

Kolem půl páte nás vyhodili a jelikož nám bus ujel přímo před nosem, museli jsme na něj čekat víc než půl hodiny. Takže k nám domů jsme se s Jirkou a Áďou dostali až kolem půl šesté. A protože jsme měli obrovskej hlad, tak jsme si takhle na sváču dali vajíčka.

Další den byl poměrně krušnej, ale za tu skvělou akci to určitě stálo. Díky vám všem za to, jak se to povedlo a že budu mít na co vzpomínat!

Jo a vlastně jsem tak nějak nikam nenapsala, proč vlastně nějaká rozlučka byla. Odjíždím totiž na půl roku studovat do Ameriky. O tom ale víc v dalším článku!