Ráno musím vstávat kolem páté. Moje nová rodinka mě totiž veze
do školy, kde nám začíná Orientation week (týden, kdy se máme zorientovat v novým městě a hlavně škole :-D). Sice to začíná až v 9, ale
vzhledem k tomu, že Kansas City a Manhattan jsou od sebe vzdélený přes 200
km, musíme vyrazit dřív.
Když si to tak frčíme po dálnici, je ještě tma a já pořád
nějak nechápu, že jsem v USA. I když nějaký změny tady určitě jsou.
Dálnice rozhodně není sámá díra, ani žádná uzávěrka, svištíme si to pořád rovně
bez sebemenších zatáček a cestou vidím spoustu typických amerických trucků.
Aut s velkým čumákem tu jezdí fakt hodně
Zhruba v půlce cesty mě Kaye předá své mamce Liz a
jejímu manželovi Howardovi, kteří teď budou mojí "rodinou" tady v USA. Po
cestě se dost bavíme a všichni jsou na mě strašně hodní. Před devátou
přistaneme před školou, kde už na mě čeká
Slovenka Judita, která mě doprovodí do školy. Potkám tam poměrně velkou skupinu Čechů a tak se hned všichni rychle seznámíme. Ze ČVUTu jsme tam 3: já, Vilda a Barča, z VŠE přijelo dokonce 6 lidí: Vojta, Adam, Kamila, Daniela a Slovenky Anička a Judita. A pak už je čas na přednášku, na níž nás vítají na škole. Bohužel to není jediná přednáška, ten den jich absolvujem asi tak 10 a natlačí do nás milion informací. Od toho, co můžem a nemůžem s jakým typem víza, přes to, že nesmíme ve škole podvádět až po to, že kdybychom chtěli, můžem si zavolat poldu, kterej nás bude vodit ze školy domů.
Slovenka Judita, která mě doprovodí do školy. Potkám tam poměrně velkou skupinu Čechů a tak se hned všichni rychle seznámíme. Ze ČVUTu jsme tam 3: já, Vilda a Barča, z VŠE přijelo dokonce 6 lidí: Vojta, Adam, Kamila, Daniela a Slovenky Anička a Judita. A pak už je čas na přednášku, na níž nás vítají na škole. Bohužel to není jediná přednáška, ten den jich absolvujem asi tak 10 a natlačí do nás milion informací. Od toho, co můžem a nemůžem s jakým typem víza, přes to, že nesmíme ve škole podvádět až po to, že kdybychom chtěli, můžem si zavolat poldu, kterej nás bude vodit ze školy domů.
Československá skupinka na přednášce
Mezi tou spoustou informací se odehraje dokonce i pozitivní
věc a tou je to, že dostaneme univerzitní tričko. Je fialový a je a něm Wildcat
(divoká kočka), což je maskot naší školy.
Willie Wildcat, náš maskot
Hodně zábavná a hlavně vtipná věc je, že nás hned učí
univerzitní taneček s názvem Wabash Cannonball. Je to takový vtipný kývání
se dopředu a dozadu a člověk u toho vypadá poněkud dementně, ale o to je to
větší sranda! Mrkněte na video.
Až skončí program ve
škole, vyzvedne nás naše americká máma autem a zaveze na koleje, kde se můžu
konečně ubytovat. Bydlím v moderních kolejích, který v podstatě
vypadají jako byty. Náš byt je pro 8 lidí a jsou tady 4 pokoje. Přímo na pokoji
jsem s Brazilkou Anarou, která je strašně fajn. O bydlení a hlavě spolubydlících zase až v dalším
článku. Teď už se musím po té nekonečně dlouhé cestě pořádně vyspat.
Jen tak pro představu, jak vypadají americký koleje
(cítím se tu skoro jako na Strahově :-D)
Žádné komentáře:
Okomentovat