Je sobota. A to znamená, že od menzy jede zadarmo autobus do
Walmartu! Jo, není to nic extra, ale když tady člověk nemá auto, tak vezme za
vděk čímkoli. Všechno je tady totiž strašně daleko. Nejbližší velkej obchod je
skoro hodinu pěšky.
Když už jsme u těch vzdáleností, tak všechno je tady poněkud
megalomanský. Oproti Evropě, kde je nahuštěnej jeden baráček na druhým, tak
tady je na všechno místo. Ještě jsem neviděla panelák (kromě kolejí), nebo něco
podobnýho. Každá rodinka tady má svůj domek a k němu i docela velkej
pozemek. Takže i relativně malý město je roztáhlý po velkým území. A to je asi
důvod, proč tady má každej auto a řídit zde legálně můžete už od 16 let.
Hromadná doprava tady prakticky neexistuje. Po městě jezdí
jen takovej mikrobus, kterej jezdí v hodinových intervalech, což je na
naše poměry hrozná doba. Než abych na něj čekala, radši jdu všude pěšky. No a
proč by tady lidi taky jezdili tím pitomým autobuskem, když koupí litr benzínu
za směsných 10 Kč? Navíc všude je spousta parkovišť, takže si zastaví téměř u dveří.
Místní autobus - vleze se do něj asi 15 až 20 lidí
No a tím se dostávám k další polemice a to o tom, že to tady vůbec není uzpůsobený pro chodce. Chodníky jsou jen podél těch nejhlavnějších silnic, takže musíte chodit tudy. Když si chcete projít nějakou menší uličku, tak musíte
po silnici. To, že tady chodíme asi budí docela rozruch, protože za pouhých 10 minut chůze, co jsme s holkama na procházce na nás troubí asi 3 auta. Nákupem ve Walmartu a procházkou tak zabijeme skoro celej den a večer už se můžeme těšit na basketbalovej zápas!
Univerzitní stadion Bramlage Coliseum
Lístky dostaneme jako studenti zadarmo a po vstupu na
stadion se nestačíme divit. Je to tam fakt obrovský, uprostřed je velká kostka
a přichází i spousta fanoušků! Všechno si hned nadšeně fotíme a pomalu čekáme až
to vypukne. Náš dívčí tým Kansas State dnes hraje proti holkám
z Texasu. Jako správní fanoušci si na sebe bereme naše univerzitní fialový trička
a dokonce dojde i na tančení Wabash Cannonballu.
Fandíme!
Z atmosféry zápasu jsme nadšení. Dokonce máme i školní
orchestr, kterej se do toho teda pořádně obouvá. Kluci i holky hrajou o sto šest
a ještě do toho tančí a fandí. Na videu se můžete podívat, jak to umí náš školní orchestr rozjet! Máme taky tým roztleskávaček. Ty jsou teda na
můj vkus trošku slabší. Čekala jsem nějaký akrobatický kousky a místo toho jen
pořád třepetají s těma svýma třásněma, ale i tak dobrý.
Orchestr na basketovým zápase
Během zápasu je několik menších přestávek, kdy se do publika
hážou různý dárečky a tak. Mám to štěstí, že přímo ke mně přiletí malej
basketbalovej míček, takže si ze zápasu i něco odnesu. V polovině je
dokonce takovej delší program a to akrobatický vystoupení našich východních bratrů z Ruska. Musím uznat, že jsou asi tisíckrát lepší, než
roztleskávačky a možná se mi to líbí víc než samotnej basket. Ruská gymnastka je
snad z gumy, skáče několik metrů vysoko a vždycky dopadne zpátky na
pružnou kladinu. Všichni jsou z vystoupení nadšení.
No a abych se taky zmínila o tom basketu. Kluci říkali, že
hra byla trošku slabší, nedalo se ani 100 bodů za zápas. My jsme se
s holkama aspoň trošku naučily pravidla. Nejlepší na celým zápasu byla
stejně ta atmosféra a hlavně výsledek, protože jsme ty Texasanky porazili 58 - 49! Jo a naše nejúspěšnější hráčka je Breanna Lewis, jejíž jméno tam zaznělo poměrně
hodněkrát. Tak tady je její fotka a nějaký základní info.
Žádné komentáře:
Okomentovat