Večeře s tombolou a představení osazenstva našeho bytu

Jen tak na úvod, s tím spaním to zase až tak slavný nebylo. V noci jsem se probudila asi osmkrát, což se mi snad za celej život ještě nestalo. Naivně jsem si myslela, že jet lag se mě týkat nebude, ale to jsem se pěkně spletla. Holt posun časových pásem mi poněkud narušil můj denní režim.

Ráno se teda musím nějak vzbudit a jít na další přednášky do školy. Zezačátku nám povídají něco o vízech, pak si jdu nechat vyrobit školní kartu a pak ještě musíme do místního zdravotního centra vyplnit nějakej papír, že nemáme tuberkulózu. Naštěstí nejsme odnikud z Asie, takže se nemusíme nechat na tuberkulózu testovat. To by nás totiž stálo asi 90 dolarů. Zajímavý je, že to zdravotní centrum je univerzitní, to znamená pro studenty. Nikdy jsem neslyšela o tom,že by univerzita měla svou malou nemocnici s nejmodernějším vybavením a vlastní lékárnou. Není to první věc, které se tady divím a hádám, že ani ne poslední.

Pak si ještě vyslechnem nějaký další přednášky a taky se jdeme podívat na takovej menší veletrh, kterej se koná ve škole. Jsou tam různý stánky, kde nabízí bankovní účty, mobilní tarify a spoustu dalšího. Výhodou je, že skoro u každýho stánku člověk něco dostane, takže odcházíme bohatší o
několik propisek, létající talíř, kelímek na pití, balzám na rty a přívěsek na klíče. To byla aspoň akce pro Čechy.

Večer jsme pozvaní spolu s dalšíma mezinárodníma studentama na večeři. Dostaneme tam nějakou polívku a nudle a přijdou tam dokonce i naši američtí rodiče. Večer je pak tombola, kde je asi sto cen, takže téměř každej člověk vyhraje. Byly tam docela zajímavý věci jako trička, tepláky, lístky do kina nebo na večeři. Mně se teda zrovna nepoštěstilo vyhrát, ale aspoň se uklidňuju tím, že mám štestí v lásce.

 Naše česká skupinka na večeři

Po večeři už se navracíme do svých domovů. A jak jsem slíbila, popíšu, jak to tady tedy máme. Půdorys vypadá následovně. V každém pokoji jsme dvě holky a každé dva pokoje mají navíc společnou koupelnu. Já a 3 Brazilky obýváme pravou část bytu, ten zbytek levou část. Kuchyň a obývák sdílíme všechny.

Půdorys našeho bytu

A teď něco k osádce bytu. Moje spolubydlící Anara je z Brazílie. Je to taková malá, milá holka, která nosí velký brýle a nemá facebook, takže její fotku jsem vyhrabala někde na netu a není tak úplně aktuální. Je takovej trošku lenoch, většinu dne proleží v posteli, kde sleduje filmy nebo poslouchá hudbu. Na druhou stranu o ní skoro nevím, ze začáku mi hned všechno ochotně ukázala a je nesmírně ohleduplná. Jo a taky má jednu zvláštnost. Nejí. Má nějakou fobii z jídla už od svých 2 let, a tak pořád jenom pije sunar. Světe div se, vypadá zdravě jako každá druhá holka.

Anara Barbosa Ribeiro

Naše sousedky jsou taky Brazilky a jmenujou se Julia a Bianca. Všechny tři holky jsou strašně čistotný, což jsem teda od Brazilek nečekala. Ano, stydím se za své předsudky, ale přece jen je to jižanský národ. Což jde poznat v síle jejich hlasu. I když se baví normálně, jsou poněkud hlučnější, ale vzhledem k tomu, že jim nerozumím, tak mě to vůbec neruší a neobtěžuje. Jsou taky hodně laskavý a nápomocný. Holt zatím to vypadá, že jsou to ideální spolubydlící. 

         Bianca Brandalize                       Julia Mayara Oliveira Lopes

Levá půlka bytu je obývána Číňankou Echo (to je její anglický jméno, to pravý – Yiqiong - by zřejmě ani nikdo neuměl vyslovit) a holkou z Malajsie Cheryl-lyn. 

Echo je tady taky první semestr, takže si hodně rozumíme. Chodíme spolu na všechny přednášky, na jídlo a tak různě. Je to taková skromná holka, s kterou se dobře povídá a navíc hodně lidem pomohla najít učebnice na čínským serveru za zlomek americké ceny. Cheryl-lyn zatím moc neznám. Byla na prázdniny v Malajsii a vrátila se teprve nedávno. Hezký od ní bylo, že jsme každá dostala přívěšek naklíče z Kuala Lumpuru. Jinak je docela často zalezlá v pokoji a moc o ní nevím. Jo a má takovou menší úchlku v podepisování si věcí. Má podepsanou snad každou blbost v bytě, dokonce i odpadkovej koš.

Cheryl Lyn Ngoh                                       Yiqiong Tan

V posledním pokoji jsou dvě Američanky. A jsou to teda typický Američanky. Jedna váží tak 120 kg, ta druhá tak 150 kg. Jsou pořád u sebe v pokoji, kde asi hodně dlabou, protože jsem je viděla vynášet koš asi s milionem krabic od pizzy a podobných lahůdek. Ani se s náma moc nebaví, takže toho o nich moc nevím. Jen co vím od mých Brazilek, že jsou to docela špindíry, který celej minulej semestr ani jendou neuklidily svou koupelnu a vypadalo to tam jako v chlívku. Jo a taky mají ve zvyku třebo kolem třetí nebo čtvrté ráno prát. Ještě, že mám tak tvrdej spánek a nic mě nevzbudí. I tak to s nima asi nebude lehký sousedství.

Tasha Drake                               Anastasia Delgado