Jednoho sobotního dne se rozhodneme udělat si výlet po pražským okolí. A tak sedáme na vlak na nádraží Podbaba, který máme hned za barákem a necháme se dovíst do vesnice Zákolany. Vesnička je to moc hezká, mají tam opravenej parčík, kde si například můžete zahrát šachy, přečíst si naučný cedule nebo si nějak jinak zablbnout. Pak se napojíme na červenou turistickou značku, která se vlní podél železniční trati až dorážíme k slavné Rotundě Sv. Petra a Pavla.
Rotunda Sv. Petra a Pavla
Tahle rotunda, která nás nalákala svýma nej, jako třeba, že je to nejstarší stojící kamenná stavba v Čechách a že je to jediný stavení, který vzniklo ještě v předrománským slohu, nás nakonec trošku zklame. Kdybychom tohle všechno o té zaoblené budově nevěděli, tak si jí pomalu ani nevšimneme. Vypadá jako
obyčejnej kostelík u hřbitova a má na sobě novou fasádu a střechu, takže zase tak staře nevypadá. V její blízkosti se taky nachází zbytky středověkýho hradiště Budeč, který má určitě bohatou historii, ale pro obyčejnýho návštěvníka jako jsme my, je to jen pár kamenů a částí zdiva na louce. Nicméně je možný navštívit obě památky s doprovodem průvodce a zjistit veškerý zajímavosti.
My teda pokračujeme dál, až ke zřícenině hradu Okoř, která se majestátně tyčí nad obzorem. Na prohlídku ani nejdeme, já už jsem tam byla a Jirku tyhle věci nezajímají. Takže dáme nanuka a pokračujeme v putování.
Na Okoř je cesta jako žádná ze sta
Červená značka nás zavede až do Malých Číčovic, kde narazíme na kapli Nalezení Sv. Kříže. Samotná kaple není zas až tak ohromující, ale příchod k ní takovým malým lesíkem je opravdu kouzelnej.
Příchod ke kapličce
Za Číčovicema ještě narazíme na odbočku odkazující na Boží muku sv. Salvátora a tak neleníme a vydáváme se k pozoruhodnosti. Muka je ukrytá v lesíku, ale nakonec se nám ji podaří na mapách a pak i ve skutečnosti najít. Není to nic zvláštního, ale to místo je docela opuštěný a borovicovej porost ho činí tak nějak zvláštním.
Okolí Boží muky s borovicema
Pak už dorážíme do Tuchoměřic, kde nás přepadá nemalej hlad, a tak najdeme docela příjemně vypadající hospůdku, kde ovšem nevaří nic jinýho než pizzu. Je to takový zvláštní jídlo do vesnické putyky, nicméně moc na výběr nemáme a tak si dáváme napůl jednu italskou specialitu. Nakonec je pizza docela dobrá, což jsme ani nečekali a tak s plnýma břichama razíme dál.
Pak už překonáváme poslední kopec a na křižovatce u Svaté Juliány pokračujeme rovně po cyklostezce, čímž si ukrátíme cestu a zanedlouho se objevujeme v Nebušicích, kde sedáme na autobus pražské mhd a necháme se odvíst až k nám domů před vchod, čímž je další povedenej výlet za náma.
Trasa: 17 km, 5 hodin chůze
mapa
Žádné komentáře:
Okomentovat