Výstup v pohoří Suva Planina v Srbsku

Ráno se vyhrabeme ze stanů a dáme si snídani v podobě jogurtu Moja Kravica, kterej tu lidi pijou úplně ke všemu. Jogurt je tady mnohem řidší než u nás a prodává se v kartonových krabicích a pije se spíš jako mlíko. A to klidně i k pizze nebo jiným slaným věcem. 

Pak už sedneme do auta a po cestě číslo 427 pokračujeme přes Ravni Do až na hlavní cestu do vesnice Crvena Reka. Rychlostní silnice nás zavede až do města Bela Palanka, kde si jdeme koupit nějaký jídlo a konečně seženeme i nůž. A víte kde? V normálním vietnamským obchodě. Jo, i v Srbsku jsou takový obchody. Zaplatíme něco okolo 20 Kč a odnášíme si parádní nožík i s krytkou.

U sochy v městě Bela Palanka

Pak už pokračujeme dolů na jih k vesnici Mokra, kde u obchodu odbočujeme minicestičkou ke klášteru Manastir Divljanski. Bohužel kostelík je obehnanej zdí a vstupní brána je
zamčená, takže se nedostanem dovnitř, ale potom, jak vidíme fanaticky se modlícího pravoslavnýho kněze se nám dovnitř stejně moc nechce. Aspoň tam necháme zaparkovaný auto a vydáváme se na náš první velkej trek v pohoří Suva Planina.

 

 Tady je ještě jakš takš cesta

Od kostela tedy míříme po asfaltce do mírnýho kopečka, kdy asi v jeho polovině odbočujeme doleva kolem polorozpadlýho hřiště až narazíme na červenou ceduli s nápisem odkazujícím na vrcholek hory s časem 3 h 15 min. Objevujeme tedy značení, který tady v Srbsku znázorňuje červený kolečko s bílou tečkou uprostřed. A naivně si myslíme, že jsme za vodou. Ale ouha! Místo abysme pokračovali rovně po zablácené stezce, vydáváme se doleva do kopce po rádoby "hlavní" cestě vysypané kameny. A tady se stane ta osudová chyba. Následující 2 nebo 3 hodiny značku nevidíme a co hůř, z pěkné široké lesní cesty se stává tenčí a tenčí cestička, žádná cestička až se nakonec prodíráme křovím. A ne jenom křovím, roste tu totiž spousta planých růží, takže o dobrodružství máme fakt postaráno. Touhle pitomou stezkou ztrácíme fůru času a užuž to vypadá, že se obrátíme a půjdeme zpátky k autu. Ale co se nestane, objeví se před náma jako fatamorgána hotová dálnice, na níž je dokonce i turistická značka a tak plni elánu můžeme pokračovat dál!

Znovuobjevená značená cesta

Na téhle cestě je dokonce i lavička a tak se usazujem a svačíme. Mimochodem je to první a taky poslední lavička na kterou celou cestu můžete narazit. Zjišťujeme, že jsme sotva na začátku trasy, tak do toho šlápnem, ať jsme tam cobydup. Jde se víceméně lesem, výhledy nikde a cesta ubíhá docela pomalu. Když vtom se před náma zjeví nádherně zelená planina, na níž se pasou krávy. Pohled k nezaplacení.

Pastvina plná krav

Cesta vede skrz pastvinu a pak už pokračuje zase blátivým lesem s poměrně prudkým stoupáním. Je tam taky spousta medvědího česneku, naštěstí bez medvědů. No a pak už se obevujeme na další planině, kde je dokonce rozcestník, abychom věděli kudy tudy. Jelikož čas už značně pokročil, volíme nejsnáze přístupný vrcholek Smrdan, který je od nás pouhých 10 min chůze.

 

Jedinej rozcestník na celé cestě

A tak se sápeme nahoru, do těch 1487 m. Zdoláváme tím pádem asi 1000 m převýšení a stejných 1000 m nás ještě čeká sestoupat dolů.

  

Vrchol naší cesty - kopec Smrdan

Kocháme se výhledy na balkánský bílý vrcholky hor a trošku nás mrzí, že už nestihneme vystoupat na nejvyšší horu pohoří Suva Planina - Trem. No nic, tak snad někdy příště, aspoň máme důvod se sem vrátit. 

 

Hřeben pohoří Suva Planina

Cesta dolů už ubíhá o poznání rychleji, dokonce se nám podaří nezabloudit a tak se objevujeme dole u zmíněnýho hřiště bez toho, aniž bychom se brodili nějakým houštím. Pak už se objevujeme u auta, kde se převlíkáme a razíme zpátky do Bele Palanky. Tam uvidíme ceduli kemp, a tak se rozhodneme, že bysme si to dneska mohli udělat trochu luxusnější a dopřát si sprchu, záchody a jiný vymoženosti. Nakonec se ale dovídáme, že to není kemp pro turisty, nýbrž pro skautíky a tak se žádný ubytování nekoná.

Odpočinek na cestě dolů

A tak se vydáváme dál na východ směrem k městečku Sopot, kde se stáčíme na sever na silnici 221 směrem do vesnice Tremska. Tam k našemu velkému podivu stojí u krajnice místo policajtů vojáci s kalašnikovama. Nevím, na koho tam teda čekají, ncméně z nich jde docela strach a tak jsme rádi, že projedeme bez úhony. 

Náš přístřešek

Cestou pak ještě stavíme u potůčku, kde si umýváme boty a pereme ponožky, jelikož jsme si je při výstupu nesmírně zaprasili. Pak už pomalu začínáme hledat místo na nocleh. A co se nestane, před vesničkou Stanjinac narážíme na parádní odpočinkový místo s vodopádem, který je hned u silnice. Má to sice svý mouchy, třeba jako poměrně slušná dávka turistů, ale jinak to má spíš samý přednosti. Máme tam svůj altánek, kde můžeme vysušit všechny věci, v klidu se najíst, sednout si a tak. Taky to vlastně máme se sprchou, kterou nám poskytne vodopád, kterej je víceúčelovej. Slouží taky jako chladnička na pivo!

Vodopád a pivo

Trasa 2. den: mapa