Díra v plášti, "to nepude" a koleje dělaj důdlaj důdlaj

Ráno se vzbudíme a jsme nádherně vyspinkaní. Postel je prostě postel. Jdem do přístěnku ke kolům, kde balíme již vyschlé stany a já se pak ještě vracím do ubytovny načepovat vodu na cestu. Zastavuje mě chlápek, kterej mi nabízí, že vodu natočí. Podává mi lahve, do kterých nám dal dokonce minerálku a já tak s velkým díky opouštím naši oblíbenou ubytovnu. Ještě než vyjedem, fotím kabinkovou lanovku nacházející se hned u naší ubytovny a taky zasněžené vrcholky hor tyčících se přímo nad ní. Ten sníh tam musel napadnout včera, když tady u nás dole tak pršelo.

Můj pomocník - izolepa

Dneska je opravdu nádherně. Slunce praží a my rychle zapomínáme na včerejší propršený den. Je sice trošku chladněji, ale lepší jasno a zima než pršení a teplo nebo ještě hůř pršení a zima. A tak si tak v poklidu šlapem a kocháme se, než opět uslyším již známé pssssss. Zadní kolo je zase v

Déšť...to nepotřebuje delší komentář

/Před začátkem článku bych se nejdříve chtěla omluvit za nedostatek obrazového materiálu a to z důvodů absence času a dobré nálady vůbec něco fotit. Vysvětlení naleznete níže./

Jsme osmej den na cestách. A asi proto, že je osmička moje smolný číslo, tak se semele všecko, co se v tento podělanej den semlelo. Byl to bezkonkurenčně nejhorší den naší výpravy a mohlo za to

Tunely, kasína a ztracenej klíček to vše v srdci Alp

Když se ráno probudíme, máme hned lepší náladu, protože slunce svítí a to nám stačí. Sice se citelně ochladilo, ale to už tak za jasnýho počasí bývá. Fotíme si vrcholky Alp, které se tyčí přímo nad karavany a těšíme se na dnešní etapu. Posnídáme ve společné kuchyni, jdem se umýt a celkově se strašně prdelkujeme a trvá nám, než konečně vyrazíme. To už se nám ale tak stává, když jsme po delší době někde v kempu.

Hned ráno si jako rozcvičku vyjedeme poměrně prudký kopec. A to je jen začátek, protože do kopce už pojedeme celej den. Dorážíme do Schwarzachu a kopce začínají být ještě prudší. Slunce nám praží do zad a musíme se vyslíknout. Sem tam tlačím, sem tam jedu a je strašně super, že neprší a my se můžeme kochat pohledem na hory a pasoucí se krávy. Na vršku jednoho kopce zastavujeme u lavičky a dáváme si sváču uprostřed alpské louky. Prostě idylka.

Horní nádrž vodní elektrárny

Jedem dál, cesta se vlní a my dorážíme na další

Příroda nebo historie? Rozumbrada, lety luftem a taky rajská z pytlíku

Ráno se za mírného pršení celí už tak mokří balíme. Jediný, co nám schází ke štěstí je ještě se obout do mokrých  bot. V žabkách ale jet nemůžeme a jiný boty nemáme. No nic, tak to na nás uschne za cesty (pokud zase nebude pršet). Dorážíme do Kuchlu, kde se u vlakového nádraží schováváme do budky a snídáme. Posilněni vyrážíme směr Golling, kde nás čeká pěkný kopec. Na vrcholu stojí hotel, vedle starodávný kostelík a pěkná kašna kde nabíráme vodu a odpočíváme.

Pramenitá voda z Alp

A z našeho lebedění si nás náhle vytrhne

Solnohrad, hříbek pod stromem a nejhorší nocoviště výpravy

Ráno se budíme a všecko je strašně mokrý. Zabalíme stan a jdeme se nasnídat do společenské místnosti, kde je příjemně teplo, je tam zásuvka na dobití mobilu a hlavně je tam spousta her! Nejvíc se mi zalíbí taková ruletokáča. Dokonce se mi i podaří trefit 100 bodů, což Jirku docela štve. Ale jen tak naoko, oba víme, že to byla náhoda. 

 

Ranní zábava

Stejně jsme si v kempu připadali jako exoti s tímhle malým stanem. Každej je ubytovanej ve svým luxusním karavanu, kde jim nechybí ani

John Lennon, Franz Josef a koupačka v Salzachu

Budík jsme si radši nastavili už na 6 a během 30 minut máme vše sbalené a napakované na kolech. To je asi náš rekord, kterej se nám už za celou cestu nepodařil. Zastavujeme na první lavičce, kde snídáme a čeká na nás zajímavé překvapení. Najednou něco uvidím plout na hladině. Je to asi vydra nebo bobr, což jsem ještě nikdy v životě neviděla. U lavičky najde Jirka sluneční brýle, které si ze srandy nasazuje. Ne že by mu neslušely, ale radši je tam necháváme pro někoho jinýho.

 John Lennon zamlada

Z Obernbergu pokračujem po břehu řeky a cesta nějak neutíká. Vidíme strašně daleko před sebe a nikde není nic

Schody do nebe...teda do Německa a blbnutí na opičí dráze

Ráno se sbalíme a sjedem po cestičce dolů k řece. Sednem si na schody a dáváme si snídani. Pak si v Dunaji vyčistíme zuby a při odchodu si všimneme, že na jednom schodě leží mrtvá ryba. Taková romantická snídaně s rybou to byla. Potkáváme Gasthaus, kde doplňujeme vodu a vydáváme se dále na cestu.

Schody do Německa

Jedem po levém břehu řeky (ve směru jízdy) a cesta už není tak parádní jako doposud. Chvílema jedem

Zkratka do Linze aneb hřebík v duši mám

Ráno se sbalíme a docela to trvá. Nemáme v tom ještě praxi, ale to se za pár dní změní.  Dopoledne zdoláváme asi jen 3 kopce a potom uvidíme cedulku Linz 20 km. Vzhledem k tomu, že jsme den předtím nedojeli až tam, kam jsme měli naplánované, tak se rozhodujeme pro zkratku a jedem do Linze po silnici. Je docela velká, ale naštěstí je to 14 km z fakt velkýho kopce, takže jsme dole za chvilku. Teda byli bysme. Kdybych v půlce neuslyšela hlasitý psssss a neviděla svoje úplně vyfouklý zadní kolo. Naštěstí je hned vedl malá odbočka, kam zalízáme a dáváme se do spravování kola. Nejdřív vytáhnem asi pěticentimetrovej hřeb, na kterej jsem najela. Vyměníme duši a tu starou ještě zalepíme. No a pak se asi 20 minut snažíme centrovat kolo, až se nám nakonec podaří to, že nepřibrzďuje. 

 Výměna zadího kola

Dokončíme tedy sjezd do Linze, kde se ani moc neporozhlídnem a ihned se dáváme doprava podél

Zasmolená výluka Českých Drah, Šumavou nahoru a dolů a překročení hranic do Rakous

Sotva jsme vyjeli z našeho pražského bytu, tak nastaly problémy. Jelikož jsem si zapomněla utáhnout řemínkem cyklotašku, asi po třech šlápnutích se mi již zmiňovaný řemínek zamotal do řetězu a najednou nešlo šlapat. Takže jsme asi po 20 metrech zastavili a museli řemínek ze řetězu vytrhnout. Netrvalo to ani 5 minut než nastal další problém. Věci na Jirkově kole asi nebyly přidělaný úplně nejlíp a tak celou cestu na nadraží střídavě padaly na obě strany a musely se neustále upravovat. A protože jsme jako vždy vyjeli trošku později než jsme si naplánovali a přidaly se k tomu popsané trampoty, měli jsme co dělat, abysme ten náš vlak stihli.

  Praha - hlavní nádraží

V půli cesty mezi Prahou a Českýma Budějovicema k nám příjde