Výlet k nejstarší stavbě v Čechách - k rotundě Sv. Petra a Pavla

Jednoho sobotního dne se rozhodneme udělat si výlet po pražským okolí. A tak sedáme na vlak na nádraží Podbaba, který máme hned za barákem a necháme se dovíst do vesnice Zákolany. Vesnička je to moc  hezká, mají tam opravenej parčík, kde si například můžete zahrát šachy, přečíst si naučný cedule nebo si nějak jinak zablbnout. Pak se napojíme na červenou turistickou značku, která se vlní podél železniční trati až dorážíme k slavné Rotundě Sv. Petra a Pavla.

 

Rotunda Sv. Petra a Pavla

Tahle rotunda, která nás nalákala svýma nej, jako třeba, že je to nejstarší stojící kamenná stavba v Čechách a že je to jediný stavení, který vzniklo ještě v předrománským slohu, nás nakonec trošku zklame. Kdybychom tohle všechno o té zaoblené budově nevěděli, tak si jí pomalu ani nevšimneme. Vypadá jako

Rozlučka se svobodou a Leošem Marešem

Tak a je to tady! Včera v noci jsme se šťastně vrátili z necivilizovanýho Srbska, kde bylo všechno sto let za opicema a v 6 ráno nasedám na vlak do Prahy, abych jela do nejvíc civilizovanýho a lidma přeplněnýho města celých Čech. A že se mi do toho města teda vůbec nechce. Na co se ale těším, jsou všichni moji kamarádi, kteří mě čekají na pražským hlavním nádraží.

Posádka v autobusu do Liberce

Celou rozlučku pro mě naplánovala moje nejmilejší Adélka a jelikož to má být překvapení, pořádně ani nevím, kdo všechno na akci bude. A že se nás nakonec sejde! Nasedáme na Flixbus směr

Srbsko - shrnutí naší výpravy a pár rad na cestu

Tak teda na závěr celé naší spanilé výpravy přidávám článek, kterej by mohl být užitečnej i ostatním cestovatelům, kteří se do téhle destinace chystají. Je rozdělenej na několik částí, tak čtěte a nechte se inspirovat!

Plánování cesty

Nejdřív bych vám ráda ukázala tenhle Google dokument, kterej jsem připravovala ještě před cestou. Nakonec bylo pár věcí trošku jinak, ale snad ještě může být někomu nápomocnej. Druhou věcí, která byla připravena ještě před startem, je tahle Google mapa, která opět nebyla dodržena úplně do detailů, ale hlavní okruh naší cesty tam určitě vidět lze. Mimochodem o vytváření těchto šikovných map (MyMaps od Googlu) je pojednáno na konci článku Jak se orientovat.

Při plánování mi taky moc pomohl dokument 52 weekends in Serbia, kterej je sice v angličtině, ale dovíte se tam spoustu zajímavých informacích i o místech, který jsme třeba nestihli navštívit.

 

 Takhle vypadal okruh, kterej jsme po Srbsku udělali

10 poznatků o Srbsku a Srbech

1) Stanování a táboření v přírodě

Nikde jsem se moc nedočetla, zda je legální v přírodě stanovat, nicméně srbská vláda má asi jiný starosti než řešit tu trošku turistů, která tam přijede, a tak se o tomto nikde moc nepojednává. Zakázaný to nejspíš

Zřícenina Sokograd, nejvyšší vodopád Srbska a návrat domů

Po včerejším propršeným dni se dneska probudíme do krásnýho sluníčka, který nás poměrně brzo vyžene ze stanu. Sbalíme si všechny věci a vyrážíme do hospůdky za Dragem na ranní kávu. Jak tam tak sedíme, rozhlížím se všude kolem po tom neskutečným nepořádku, kterej je všude okolo. Tam visí nějaká flaška, tam hrabě, jinde zase konev, do toho spousta svatých obrázků ... no prostě bordel jak má být.

Ranní probuzení pod horou Rtanj

Jednou z visících věcí je taky několik svazků nejrůznějších bylinek. Zeptám se, k čemu to všechno používá a začne dlouhosáhlá přednáška. Každej svazek Drago vezme a ostrým pichlavým suchým kvítím mi zaveksluje u nosu, abych nasála tu vůni. Následně začne rukama nohama popisovat,

Největší jeskyně Srbska Resavska Pecina a magická pyramida Rtanj

Ráno se vyhrabeme ze stanu a vydáváme se směrem k jednomu z mnoha dalších klášterů. Tento se jmenuje Manasija Manastir a je zajímavej tím, že je postavenej uprostřed bývalýho hradu. Je tedy ze všech stran obehnanej zdma s obranýma věžema, což ho činí odlišným a nezapomenutelným. 

Pohled shora na Manastija Manastir

Jak tak stojíme před klášterem a chystáme se dovnitř, najednou okolo projede školní autobus plnej dětí. A víte, co se vevnitř děje? Místo klasických bitek o svačinu a tahání holek za vlasy všichni

Jediná poušť v Evropě a unikátní zatopená jeskyně Krupajsko Vrelo

Ráno se vyhrabeme z našeho karavanu a hurá na další výlet. Naší první zastávkou je Deliblatska peščara, jediná evropská poušť. Je to opravdu zajímavá oblast, kde můžete potkat divočáky, jeleny, tchoře a dokonce i vlky. Lákadel je spousta, ale popravdě řečeno, zas až taková hitparáda to není. Na to, že je to poušť, je dle mýho názoru docela dost zelená, travnatá a zalesněná, takže o tom, že byste se tam někde brodili v písečných dunách si nechte jenom zdát.

Deliblatská poušť

Nicméně je to místo pěkný, osobně doporučuju nechat auto u jedné z bočních cestiček a jít se projít do pouště. Asi nejhezčí místo, který jsme objevili je

Dunajskou magistrálou přes Golubac až do města Bela Crkva

Ráno si zabalíme saky paky a bez snídaně vyrážíme zase o dům dál. Sjedeme všechny ty serpentiny, až se objevíme dole u Dunaje, kde projedeme několika tunelama a míjíme spoustu odpočívadel. U jednoho z nich zastavujeme a kocháme se monumentálností téhle řeky. Vypadá to tady spíš jako u moře.

Srbskorumunský Dunaj za ranního slunce

Když už jsme u přístřešku s posezením, rozděláme si jídlo a pustíme se do snídaně. Po jídle znova naskočíme do auta a asi po dvou kilometrech uvidíme odbočku na pozoruhodnost s názvem Lepenski Vir. Je to další archeologický naleziště stejně jako

Starořímský památky, skalnatý oblouky a milíře

Tak abych dopověděla, jak to včera celý dopadlo a kde jsme nakonec našli přístřeší... Ze zoufalství jsme zajeli do malé vesničky Selo Gamzigrad, kde jsem omylem zajela do uličky mezi baráky. Když jsem se tam chtěla otočit, vylezl dědula a malej kluk z vrat a začli se ptát, co tam děláme. Vysvětlili jsme jim naše strasti se securiťákem a oni nám nabídli zůstat u nich. Vzhledem k pozdní hodině a nechuti hledat cokoli jinýho jsme nabídku přijali a postavili si u nich na zahradě náš stan. Vytáhli jsme láhev rakije, kterou s sebou pro takový případy taháme a už jsme byli kamarádi. Dostali jsme dokonce  tradiční srbskou večeři v podobě domácího ajvaru se sýrem, po čemž následovala fazolová polívka na níž se položilo vejce jako volí oko a přikusovat k tomu domácí pečivo. Všechno bylo doma vyrobený a hutný a mělo to fakt výbornou chuť. Nakonec jsme se ještě osprchovali, čímž byl ten dobrej skutek završen. Viva la Serbia!

Ranní káva a kořalka s panem domácím

Ráno vylezeme ze stanu asi kolem šesté ráno a kupodivu naši hostitelé už jsou vzhůru. A nejenom oni, dokonce i soused, kterej je už u našich hostitelů na návštěvě. A tak si sedáme k plastovýmu stolku a společně s dědulou odvedle si dáváme

Propršenej výstup na nejvyšší vrchol Srbska Midžor

Ráno se vzbudíme, uděláme si snídani pod naším báječným přístřeškem a hurá pokračovat v cestě. Dnes se vydáváme na Babin Zub, jedno ze 4 lyžařských středisek v Srbsku. Čím víc se blížíme onomu centru dění, tím víc po cestě vidíme nabídek ubytování v chalupách, restaurací a dokonce i ski servisů. Nicméně teď v létě je stejně všechno opuštěný a prázdný. Na to, jakej tady musí být v zimě turistickej ruch jsou silnice v hrůzostrašným stavu. Uzoučký serpentiny bez jedinýho svodidla se srázem několik desítek metrů nejsou ničím příjemným ani teď v létě, natož tak v zimě, když je tady sníh a náledí. Zajímalo by mě, kolik aut někdy ve srázu skončilo. Takže do Srbska na lyžovačku asi ne.

Ranní pohoštění

Zaparkujeme přímo pod Babiným zubem, což je skála ve tvaru zubu (když se hodně zamyslíte nebo si přihnete něčeho ostřejšího) a jdeme se podívat na vyhlídku. Skutečně je tam

Výstup v pohoří Suva Planina v Srbsku

Ráno se vyhrabeme ze stanů a dáme si snídani v podobě jogurtu Moja Kravica, kterej tu lidi pijou úplně ke všemu. Jogurt je tady mnohem řidší než u nás a prodává se v kartonových krabicích a pije se spíš jako mlíko. A to klidně i k pizze nebo jiným slaným věcem. 

Pak už sedneme do auta a po cestě číslo 427 pokračujeme přes Ravni Do až na hlavní cestu do vesnice Crvena Reka. Rychlostní silnice nás zavede až do města Bela Palanka, kde si jdeme koupit nějaký jídlo a konečně seženeme i nůž. A víte kde? V normálním vietnamským obchodě. Jo, i v Srbsku jsou takový obchody. Zaplatíme něco okolo 20 Kč a odnášíme si parádní nožík i s krytkou.

U sochy v městě Bela Palanka

Pak už pokračujeme dolů na jih k vesnici Mokra, kde u obchodu odbočujeme minicestičkou ke klášteru Manastir Divljanski. Bohužel kostelík je obehnanej zdí a vstupní brána je

Začátek balkánskýho dobrodružství v Niši

Už někdy v zimě jsem na netu objevila levný letenky (20 Euro za zpáteční letenku) do Srbska a tak nastala éra plánování a vymýšlení nejrůznějších tras a výletů. A pak nastává den D, kdy v 9:10 vyrážíme vlakem do Břeclavi, kde v 10:59 přestupujeme na vlak do Bratislavy, abychom mohli kolem druhé hodiny odpolední vzlétnout směr Srbsko. Ať sem zahrnu taky nějaký užitečný informace, jízdenku z Olomouce do Bratislavy se vyplatí koupit s větším předstihem, kdy stojí okolo 160 Kč, při koupi u přepážky se cena šplhá až k pětistovce za osobu.

Cestou do Bratislavy

Na nádraží v Bratislavě si připadáme už pomalu jako na Balkáně, všecko nám přijde nějaký starý, špinavý a rozbitý. A tak kupujeme za 90 centů lístek na MHD a busem číslo 61 se přesouváme