Předvánoční čas v Plzni

Díky akci Black Friday, která probíhala někdy na konci listopadu se nám podařilo splašit u Flixbusu levný jízdenky do Plzně. A tak dnes ráno v 8:00 nasedáme do autobusu a za pouhopouhých 50 Kč vyrážíme na hodinu a půl trvající cestu do Plzně. Už v autobuse je to fajn, teploučko, rozhled do okolní krajiny, prostě paráda. Kolem půl desáté dorazíme na autobusové nádraží CAN Husova a dobrodružství může začít.

Příjezd do Plzně

Prvně vyrazíme pěšky kolem Škodových závodů do Techmanie. Je to místo, který už dlouho toužím navštívit, a tak si plním sen! A to docela dlouho, jelikož v Techmanii nakonec strávíme

10 zajímavostí o Portugalcích a jejich zemi

Deset stručných a výstižných faktů, který jsme stihli zaregistrovat při naší návštěvě Portugalska. Něco vás možná překvapí, něco vyděsí či rozesměje, každopádně doufám, že to ve vás vyvolá takový emoce, že se do Portugalska budete chtít brzo vydat!

1) Portugalci a Portugalky

Jsou velmi milí a přátelští lidé. Bohužel anglicky moc nikdo nemluví, ale snaží se vám pomoct ze všech sil. Čekala jsem, že budou trošku tmavší, ale moc opálení nebyli, zato jako správní jižané mají neustále žváro v puse a kouří o sto šest. Valná většina je věřících, což jsou ale skoro všichni kromě Čechů a docela mě zaskočilo, že 5 procent obyvatelstva je negramotných. Tak jak by po nich člověk mohl chtít angličtinu.

2) Struktura měst a celé země

Docela mě překvapilo, jak je v Portugalsku všechno malinký, nahuštěný a uzoučký. Ten stísněnej pocit byl možná způsobenej i naším obřím autem, který se skoro nikde nemohlo vlízt, ale i tak mi to tam přišlo všechno mnohem malinkatější než u nás. Celá země je ve srovnání s Českem taková chudší, domy jsou oprýskanější, auta ojetější, což ale není nic špatnýho, jen jsem to asi nečekala. Taky nebylo úplnou samozřejmostí, že je na každým rohu obchod, takže když na nějakej narazíte, udělejte radši rovnou větší nákup. 

Úzká oprýskaná portugalská ulička

3) Normální režim běžnýho Portugalce

A jak to tak bývá u těchhle národů, ráno se vstává pozdě, chodí se spát taky pozdě. Když my uleháme na kutě, oni teprve

Návštěva historickýho centra Porta a jeho pláží

Ráno se probudíme a první věcí, co vidíme z naší obrovské terasy je východ slunce. To se pak člověku hnedka líp leze z pelechu. Sbalíme si věci, sedneme do auta a míříme do asi 25 km vzdálenýho Porta. Kde zaparkovat si najdeme dopředu na stránkách www.parkopedia.com. Je to fakt dobrá stránka, kde si můžete zvolit, kde chcete zaparkovat, jestli na ulici nebo v garáži, a na kolik vás to přijde. My si vybíráme parkování na ulici, jak jinak než zdarma.

Historický centrum Porta

Nutno říct, že cesta do Porta je takhle po ránu poměrně zacpaná, a tak nám trvá dýl, než očekáváme. K našemu vyhlídlímu parkovišti dorazíme v pohodě, problém ale nastane tehdy, když zjistíme, že je celá ulice obsazená. A tak nezbývá, než jet jinam. Úzký portugalský uličky jsou plný úplně všude  a tak se po pár minutách smíříme s tím,

Kamenné sýpky, římský most a průzračné jezírko u vesnice Soajo

Vzhůru jsme od 7, celí sbalení a nachystaní k odjezdu a do devíti čekáme opět na snídani. V mylné představě, že se paní domácí poučí ze dnů minulých přicházíme krapet po deváté s domněnkou, že tentokrát už bude všechno nachystaný. Omyl. Paní se přikolíbá skoro o čtvrt na deset a začne urychleně prostírat stůl. Ještě, že nám to kakao vždycky tak spraví náladu. Dneska máme před sebou poměrně dlouhou cestu a naše první zastávka je nedaleko za Campo de Geres, u přehrady.

Portugalský vodní dílo a já

Jedna věc je, že se chceme podívat na monumentální betonovou klenbovou přehradu, kterou můžeme obdivovat, druhým, o to netradičnějším lákadlem je místo s názvem Vilarinho das Furnas. Jedná se o zbytky vesnice, která byla za účelem napuštění nádrže celá zaplavená. A když je málo vody, tak

Trek v národním parku Peneda Geres

Ráno vstanem v 7 a do začátku podávání snídaně nám zbývají ještě dvě hodiny. Jak jsme totiž zjistili, Portugalci mají trošku jinej harmonogram než my v ČR. Když my vstáváme, oni ještě tvrdě spí a naopak když my máme půlnoc, oni teprve ožívají. V 9 tedy přicházíme do jídelny na snídani a jak brzo zjišťujeme, časy se tady opravdu nedodržujou. Asi 10 min po deváté se sem přitrousí paní domácí, která teprve teď začne chystat snídani, která dle našeho mínění měla být už dávno na stole. Nicméně vzápětí je paní odpuštěno, donese nám housky, máslíčko, domácí marmeládu a med a taky horkou kávu a mléko. A my si mimo jiné z mléka uděláme bezvadný kakao!

Jirka se po té mega snídani zasekl mezi kamenama

Naplnění jídlem a tím pádem i energií tak můžeme vyrazit na dnešní výlet! Sedneme do auta a přes poměrně velkej kopec se úzkýma silničkama plnýma serpentin dostaneme až do městečka Geres, turistickýho centra národního parku Peneda Geres. Je to jedinej

Hrad v Guimaraes a chrám Bom Jesus do Monte u města Braga

Ráno se probudíme každej na jiné posteli, protože spát na téhle úzké postýlce ve dvou celou noc by asi fakt nešlo. Oblíkneme se a vyrážíme vstříc novým dobrodružstvím! Nasedáme do auta a míříme do městečka Guimaraes, které je zapsáno na seznamu světového dědictví UNESCO. Parkujeme u vlakovýho nádraží, kde je poměrně velký parkoviště, za který se navíc nemusí platit a pak už pěšky vyrážíme do centra města.

Typický okachličkovaný domek

Cesta vede malýma křivolakýma uličkama a my si užíváme to krásný teplo, který tady i přesto, že je listopad, panuje. Naši první zastávkou je bleší trh v podloubí jednoho ze starobylých domečků. Všechno jsou to docela kýčovitý věci, který si člověk

Portugalsko - praktické rady na cestu

Jelikož má příští středu Jirka v Portu meeting, rozhodneme se toho využít a vyrazíme objevovat krásy Portugalska už o pár dní dřív. Seženeme poměrně levný letenky, zabookojem nějaký to Airbnb a můžeme vyrazit!

Místo popisování, jak jsme skoro celej den strávili na cestách sem radši napíšu pár užitečných informací, jak se do Portugalska dostat, kde a za kolik se ubytovat a jak po zemi cestovat.

CESTA DO PORTUGALSKA - LETENKY

Zatímco přímý zpáteční letenky mez Prahou a Portem vás přijdou na nějakých 5 až 6 tisíc, my zvolili levnější, zato trošku delší variantu. V pátek jsme vyletěli z Prahy ve 14:20 a za hodinku jsme byli v Miláně. Spoj navazoval perfektně, na přestup jsme měli hodinku a půl a pak nás čekaly ještě 2 a půl hodiny v letadle do Porta. Takže na místě jsme se objevili kolem 19:00 místního času (18:00 našeho). Takže cesta to zas až tak dlouhá nebyla a finanční úspora byla značná. Celá cesta tam a zpátky totiž vyšla jen na 2400 Kč. Letenky jsme kupovali přes Ryanair a Wizzair. Musím přiznat, že cesta zpátky byla trošku víc časově náročná, na letišti v Miláně jsem čekala 4 hodiny. Ale když s sebou má člověk práci, dá se to nějak přežít.

Občerstvení na letišti

CESTOVÁNÍ PO PORTUGALSKU

Jelikož jsme se rozhodli, že určitě nechceme strávit všech 5 dní v Portu a navštívit místo toho nějakej národní park nebo jinou přírodní zajímavost, nebylo moc jiné možnosti než

Sklárna, pivovar a wellness, to vše v Harrachově

Ráno se pokoušíme vstát na budíka, ale naše pošramocený těla si žádají ještě malou chvilku odpočinku po včerejším záhulu, a tak jim ji ještě chvilku dopřejeme. Abych nějak zbilancovala včerejšek … náš výkon se mi sem moc nechce ani psát, protože ujet 40 km za 5 hodin čistýho času, což dělá průměrnou rychlost 8 km/h … to opravdu není rychlost hodná chlubení. Nicméně to převýšení stálo fakt za to. A tak se rozhodneme, že dneska to dáme víc na pohodu. Vybereme asi nejbližší destinaci, kterou jde – Harrachov.

Z chaty musíme bohužel naklesat několik výškových metrů do obce Příchovice, kde se potom dáváme na cyklostezku 3018 vedoucí víc a víc do lesa. Po chvíli se dokonce napojí na zelenou turistickou značku a začne to pravý dobrodružství. Kolo je nám tady spíš na obtíž, skáčeme po balvanech že se vidlice nestačí odpružovat. Já musím chvilkama i z kola sesednout, jinak bych se tam úplně domarastila. No a jak tu křivolakou cestu zvládá Jirka můžete vidět na videu.

Taková pěkná cyklostezka

Pak už konečně dorážíme do Dolního Kořenova, přejedeme hlavní cestu a vydáváme se k obchodu nakoupit nějakou tu sváču. Plni energie přejíždíme Jizeru, drandíme si to přes golfový hřiště, až konečně dorážíme

Na kole z Turnova do Příchovic do hroznýho kopce

Ráno vyjedeme vlakem v 9:20 z hlaváku a bez jedinýho přestupu se dostáváme až do Turnova, startovacího bodu našeho výletu na horácích po Jizerkách. Rychlík sice nejde daleko, nicméně zas až takovej rychlík to není, protože jedeme skoro 2 hodiny.

Kousek za Turnovem přejíždíme Jizeru

V Turnově se ihned po vystoupení z vlaku vydáváme do cykloservisu Kampo u nádraží, protože Jirkovi se na kole urvalo lanko k přehazce. Paní není zrovna nejochotnější, řekne, že nemají čas a ať to jdeme zkusit jinam. Přitom je to práce na 15 min a nám na tom závisí celej víkend. Bez kola se totiž nedostaneme ani k ubytování. A tak vyrážíme do

Výstup na nejvyšší horu Česka s americkou rodinkou

Je sice čtvrtek, ale my co pracujeme jen na poloviční úvazek si můžeme udělat výlet téměř kdykoli. A že dneska máme důvod k výletu! Až z daleké Ameriky za náma totiž přijela jedna z našich rodinek Bonnie s Kurtem. Ti nás například vzali na výlet do Topeky nebo nás pozvali na finále Superbowlu, a tak se jim chceme odvděčit a ukázat jim, jaký to je zase tady u nás.

Okolí Sněžky

A jelikož jim chceme ukázat to nej z Česka, vememe je na nejvyšší horu, na Sněžku! Nechceme je ovšem hned na začátku dne zrušit ohromným výšlapem, a tak Barča s Matějem a Amíkama jedou z Pece pod Sněžkou lanovkou na Růžovou horu, kde s nima máme sraz. Já s Danem a Martinem se tam totiž přes Růžohorky dohrabeme pěšky. No dohrabeme ... spíš doklusáme, protože se snažíme

Výlet k nejstarší stavbě v Čechách - k rotundě Sv. Petra a Pavla

Jednoho sobotního dne se rozhodneme udělat si výlet po pražským okolí. A tak sedáme na vlak na nádraží Podbaba, který máme hned za barákem a necháme se dovíst do vesnice Zákolany. Vesnička je to moc  hezká, mají tam opravenej parčík, kde si například můžete zahrát šachy, přečíst si naučný cedule nebo si nějak jinak zablbnout. Pak se napojíme na červenou turistickou značku, která se vlní podél železniční trati až dorážíme k slavné Rotundě Sv. Petra a Pavla.

 

Rotunda Sv. Petra a Pavla

Tahle rotunda, která nás nalákala svýma nej, jako třeba, že je to nejstarší stojící kamenná stavba v Čechách a že je to jediný stavení, který vzniklo ještě v předrománským slohu, nás nakonec trošku zklame. Kdybychom tohle všechno o té zaoblené budově nevěděli, tak si jí pomalu ani nevšimneme. Vypadá jako

Rozlučka se svobodou a Leošem Marešem

Tak a je to tady! Včera v noci jsme se šťastně vrátili z necivilizovanýho Srbska, kde bylo všechno sto let za opicema a v 6 ráno nasedám na vlak do Prahy, abych jela do nejvíc civilizovanýho a lidma přeplněnýho města celých Čech. A že se mi do toho města teda vůbec nechce. Na co se ale těším, jsou všichni moji kamarádi, kteří mě čekají na pražským hlavním nádraží.

Posádka v autobusu do Liberce

Celou rozlučku pro mě naplánovala moje nejmilejší Adélka a jelikož to má být překvapení, pořádně ani nevím, kdo všechno na akci bude. A že se nás nakonec sejde! Nasedáme na Flixbus směr

Srbsko - shrnutí naší výpravy a pár rad na cestu

Tak teda na závěr celé naší spanilé výpravy přidávám článek, kterej by mohl být užitečnej i ostatním cestovatelům, kteří se do téhle destinace chystají. Je rozdělenej na několik částí, tak čtěte a nechte se inspirovat!

Plánování cesty

Nejdřív bych vám ráda ukázala tenhle Google dokument, kterej jsem připravovala ještě před cestou. Nakonec bylo pár věcí trošku jinak, ale snad ještě může být někomu nápomocnej. Druhou věcí, která byla připravena ještě před startem, je tahle Google mapa, která opět nebyla dodržena úplně do detailů, ale hlavní okruh naší cesty tam určitě vidět lze. Mimochodem o vytváření těchto šikovných map (MyMaps od Googlu) je pojednáno na konci článku Jak se orientovat.

Při plánování mi taky moc pomohl dokument 52 weekends in Serbia, kterej je sice v angličtině, ale dovíte se tam spoustu zajímavých informacích i o místech, který jsme třeba nestihli navštívit.

 

 Takhle vypadal okruh, kterej jsme po Srbsku udělali

10 poznatků o Srbsku a Srbech

1) Stanování a táboření v přírodě

Nikde jsem se moc nedočetla, zda je legální v přírodě stanovat, nicméně srbská vláda má asi jiný starosti než řešit tu trošku turistů, která tam přijede, a tak se o tomto nikde moc nepojednává. Zakázaný to nejspíš

Zřícenina Sokograd, nejvyšší vodopád Srbska a návrat domů

Po včerejším propršeným dni se dneska probudíme do krásnýho sluníčka, který nás poměrně brzo vyžene ze stanu. Sbalíme si všechny věci a vyrážíme do hospůdky za Dragem na ranní kávu. Jak tam tak sedíme, rozhlížím se všude kolem po tom neskutečným nepořádku, kterej je všude okolo. Tam visí nějaká flaška, tam hrabě, jinde zase konev, do toho spousta svatých obrázků ... no prostě bordel jak má být.

Ranní probuzení pod horou Rtanj

Jednou z visících věcí je taky několik svazků nejrůznějších bylinek. Zeptám se, k čemu to všechno používá a začne dlouhosáhlá přednáška. Každej svazek Drago vezme a ostrým pichlavým suchým kvítím mi zaveksluje u nosu, abych nasála tu vůni. Následně začne rukama nohama popisovat,

Největší jeskyně Srbska Resavska Pecina a magická pyramida Rtanj

Ráno se vyhrabeme ze stanu a vydáváme se směrem k jednomu z mnoha dalších klášterů. Tento se jmenuje Manasija Manastir a je zajímavej tím, že je postavenej uprostřed bývalýho hradu. Je tedy ze všech stran obehnanej zdma s obranýma věžema, což ho činí odlišným a nezapomenutelným. 

Pohled shora na Manastija Manastir

Jak tak stojíme před klášterem a chystáme se dovnitř, najednou okolo projede školní autobus plnej dětí. A víte, co se vevnitř děje? Místo klasických bitek o svačinu a tahání holek za vlasy všichni

Jediná poušť v Evropě a unikátní zatopená jeskyně Krupajsko Vrelo

Ráno se vyhrabeme z našeho karavanu a hurá na další výlet. Naší první zastávkou je Deliblatska peščara, jediná evropská poušť. Je to opravdu zajímavá oblast, kde můžete potkat divočáky, jeleny, tchoře a dokonce i vlky. Lákadel je spousta, ale popravdě řečeno, zas až taková hitparáda to není. Na to, že je to poušť, je dle mýho názoru docela dost zelená, travnatá a zalesněná, takže o tom, že byste se tam někde brodili v písečných dunách si nechte jenom zdát.

Deliblatská poušť

Nicméně je to místo pěkný, osobně doporučuju nechat auto u jedné z bočních cestiček a jít se projít do pouště. Asi nejhezčí místo, který jsme objevili je

Dunajskou magistrálou přes Golubac až do města Bela Crkva

Ráno si zabalíme saky paky a bez snídaně vyrážíme zase o dům dál. Sjedeme všechny ty serpentiny, až se objevíme dole u Dunaje, kde projedeme několika tunelama a míjíme spoustu odpočívadel. U jednoho z nich zastavujeme a kocháme se monumentálností téhle řeky. Vypadá to tady spíš jako u moře.

Srbskorumunský Dunaj za ranního slunce

Když už jsme u přístřešku s posezením, rozděláme si jídlo a pustíme se do snídaně. Po jídle znova naskočíme do auta a asi po dvou kilometrech uvidíme odbočku na pozoruhodnost s názvem Lepenski Vir. Je to další archeologický naleziště stejně jako

Starořímský památky, skalnatý oblouky a milíře

Tak abych dopověděla, jak to včera celý dopadlo a kde jsme nakonec našli přístřeší... Ze zoufalství jsme zajeli do malé vesničky Selo Gamzigrad, kde jsem omylem zajela do uličky mezi baráky. Když jsem se tam chtěla otočit, vylezl dědula a malej kluk z vrat a začli se ptát, co tam děláme. Vysvětlili jsme jim naše strasti se securiťákem a oni nám nabídli zůstat u nich. Vzhledem k pozdní hodině a nechuti hledat cokoli jinýho jsme nabídku přijali a postavili si u nich na zahradě náš stan. Vytáhli jsme láhev rakije, kterou s sebou pro takový případy taháme a už jsme byli kamarádi. Dostali jsme dokonce  tradiční srbskou večeři v podobě domácího ajvaru se sýrem, po čemž následovala fazolová polívka na níž se položilo vejce jako volí oko a přikusovat k tomu domácí pečivo. Všechno bylo doma vyrobený a hutný a mělo to fakt výbornou chuť. Nakonec jsme se ještě osprchovali, čímž byl ten dobrej skutek završen. Viva la Serbia!

Ranní káva a kořalka s panem domácím

Ráno vylezeme ze stanu asi kolem šesté ráno a kupodivu naši hostitelé už jsou vzhůru. A nejenom oni, dokonce i soused, kterej je už u našich hostitelů na návštěvě. A tak si sedáme k plastovýmu stolku a společně s dědulou odvedle si dáváme

Propršenej výstup na nejvyšší vrchol Srbska Midžor

Ráno se vzbudíme, uděláme si snídani pod naším báječným přístřeškem a hurá pokračovat v cestě. Dnes se vydáváme na Babin Zub, jedno ze 4 lyžařských středisek v Srbsku. Čím víc se blížíme onomu centru dění, tím víc po cestě vidíme nabídek ubytování v chalupách, restaurací a dokonce i ski servisů. Nicméně teď v létě je stejně všechno opuštěný a prázdný. Na to, jakej tady musí být v zimě turistickej ruch jsou silnice v hrůzostrašným stavu. Uzoučký serpentiny bez jedinýho svodidla se srázem několik desítek metrů nejsou ničím příjemným ani teď v létě, natož tak v zimě, když je tady sníh a náledí. Zajímalo by mě, kolik aut někdy ve srázu skončilo. Takže do Srbska na lyžovačku asi ne.

Ranní pohoštění

Zaparkujeme přímo pod Babiným zubem, což je skála ve tvaru zubu (když se hodně zamyslíte nebo si přihnete něčeho ostřejšího) a jdeme se podívat na vyhlídku. Skutečně je tam

Výstup v pohoří Suva Planina v Srbsku

Ráno se vyhrabeme ze stanů a dáme si snídani v podobě jogurtu Moja Kravica, kterej tu lidi pijou úplně ke všemu. Jogurt je tady mnohem řidší než u nás a prodává se v kartonových krabicích a pije se spíš jako mlíko. A to klidně i k pizze nebo jiným slaným věcem. 

Pak už sedneme do auta a po cestě číslo 427 pokračujeme přes Ravni Do až na hlavní cestu do vesnice Crvena Reka. Rychlostní silnice nás zavede až do města Bela Palanka, kde si jdeme koupit nějaký jídlo a konečně seženeme i nůž. A víte kde? V normálním vietnamským obchodě. Jo, i v Srbsku jsou takový obchody. Zaplatíme něco okolo 20 Kč a odnášíme si parádní nožík i s krytkou.

U sochy v městě Bela Palanka

Pak už pokračujeme dolů na jih k vesnici Mokra, kde u obchodu odbočujeme minicestičkou ke klášteru Manastir Divljanski. Bohužel kostelík je obehnanej zdí a vstupní brána je

Začátek balkánskýho dobrodružství v Niši

Už někdy v zimě jsem na netu objevila levný letenky (20 Euro za zpáteční letenku) do Srbska a tak nastala éra plánování a vymýšlení nejrůznějších tras a výletů. A pak nastává den D, kdy v 9:10 vyrážíme vlakem do Břeclavi, kde v 10:59 přestupujeme na vlak do Bratislavy, abychom mohli kolem druhé hodiny odpolední vzlétnout směr Srbsko. Ať sem zahrnu taky nějaký užitečný informace, jízdenku z Olomouce do Bratislavy se vyplatí koupit s větším předstihem, kdy stojí okolo 160 Kč, při koupi u přepážky se cena šplhá až k pětistovce za osobu.

Cestou do Bratislavy

Na nádraží v Bratislavě si připadáme už pomalu jako na Balkáně, všecko nám přijde nějaký starý, špinavý a rozbitý. A tak kupujeme za 90 centů lístek na MHD a busem číslo 61 se přesouváme

Výlet na hrad Český Šternberk a jízda motoráčkem s výčepem

Po náročné noci v hamace na nás v sobotu čeká hezký výlet. V plánu je asi dvacetikilometrová vycházka, na níž snad oceníme to, že nemusíme nýst těžkej stan a odpustíme tak naší hamačce. A tak si v kempu dáme menší snídani a vyrazíme z Kácova po červené přes náměstí a pak stále po chodníku mírně do kopce až dorazíme k větší silnici. Tu překrosíme a pak už pokračujeme v lesíku, kterej nám zajišťuje aspoň nějakej stín. Dneska je totiž vedro k padnutí!

Výhledy na řeku Sázavu

V lese se nám ale stane nemilá věc, a to že na chvíli ztratíme značku a místo toho jdeme

První noc v hamace v Kácově s legendárním pivem Hubertus

Tak jo, už dlouho tu nebyl výlet i s přespáním v přírodě, a tak je čas to napravit! Naše povedená osmičlenná skupinka se tak v pátek večer schází na nádraží, abychom nasedli do vlaku vyjíždějícího v 18:06 z pražskýho hlavního nádraží a vydali se směrem do Posázaví. 

Celá naše výprava

Cesta vlakem je poměrně dlouhá, ale díky pár pivům a zábavě s nima spojené, nám to uteče jako voda. Kolem sedmé přestupujeme v Čerčanech na courák, s kterým stavíme v každé stanici a o půl deváté se konečně

Z Klíčavy přes Křivoklát až na Máminku

A je tu další slunečná neděle, která znamená další výlet za krásami přírody v okolí Prahy. Tentokrát vybereme oblast Křivoklátska. Jelikož jedeme s Pájou a Jirkou, kteří mají služební vůz, tak dokonce jedeme autem. A to se na našich výletech jen tak nestává. Potom, co nás naberou na zastávce u nemocnice Motol, najedeme na dálnici a následně z ní sjedem abychom zamířili k vodnímu dílu Klíčava.

Milovníci vodohospodářských děl

Jo, jasný, samozřejmě, že to byl můj nápad tam jet, protože nikdo jinej není takovej blázen do

Návštěva čokomuzea a pár zajímavostí o čokoládě

Za státnice jsem kromě květin dostala ještě jednu zajímavou věc, a to poukaz do čokoládovýho muzea Choco Story. A tak se jednoho pátečního podvečera vydáváme do centra do Celetné navštívit tohle interaktivní muzeum.

 

 Král všech čokolád

Nejprve zamíříme do interaktivní části muzea, kde nám paní čokolatérka ukáže,

Pekelná výprava na Kokořínsko s čerty a Drákulou

A tak se po delší době naskytla volná neděle, což znamená, že se pojede na výlet! Sezvu všechny kamarády a v 8:40 máme sraz na nádraží Holešovice, odkud nám v 8:45 jede bus do Liběchova, startovního místa naší výpravy.

Den předem ještě všem posílám mapku s nástupištěm, ale i tak jsou ráno docela problémy. Zas kdyby nebyly, tak je to strašní nuda. A tak mi Vlastík zmateně volá, že stojí u nějakých autobusů, ale nevidí nás. Nakonec ho správně navigujem na nástupiště a tak si asi za minutu, než má bus odjet kupuje lístek. To však nemá na Pavla, kterej přiběhne ve chvíli, když už se autobus rozjíždí. Zkusí řidiče uprosit, a ten člověk za volantem opravdu zastavuje a nabírá ještě Pavla. A tak je naše výprava komplet, já s Jirkou, zavčas příchozí Lukáš, bloudící Vlastík i nestíhající Pavel.

První zastávka na sebe nenechá dlouho čekat

Jen co vylezeme z busu a uděláme pár kroků, už se musí

Promovaní inženýři z ČVUTu

V úterý pokračuje naše pražský tažení a hned ráno zamíříme do Thajskýho ráje na Staroměstským náměstí na ošetření nohou rybičkami Garra Rufa. Popravdě řečeno, nikdy mě to moc nelákalo, nicméně jsem objevila skvělou nabídku na Slevomatu na 25 minutovou proceduru za 39 Kč, tak jsem si říkala, že tomu dám šanci.

Moje nohy v rybičkové lázni

Vejdeme dovnitř, paní nás usadí na gauč a hned na první pohled nás zaujme cedulka s

Zákusky ve Světozoru a představení v divadle Rokoko

Zítra mám promoce a tak tuhle významnou událost spojíme s každoroční návštěvou mojí mamky tady u nás v Praze. Je tedy pondělí a my usedáme do oblíbenýho žlutýho vlaku Regiojet a celou dobu plánujeme, co a kdy budeme dělat, takže ani nestihnu udělat žádný věci do školy, což však není taková katastrofa.

Dorazíme po druhé hodině a jako první jedeme na byt, odhodit přebytečnou bagáž a pak se ihned vydáváme do víru velkoměsta. Jedeme na Václavák, kde máme v plánu navštívit naši oblíbenou cukrárnu Ovocný Světozor a pak hned vedle máme v sedm večer naplánovaný divadelní představení.

Pověšenej koník na křižovatce pasáží Rokoko a Lucerna

Nejdřív jdeme do pasáže omrknout, kde se vlastně divadlo Rokoko nachází, ať pak nezmatkujeme na poslední chvíli. Najdem to rychle a po cestě dokonce uvidíme

10 zajímavostí o Budapešti potažmo Maďarech

A jak bylo slíbeno v článku Zmrzlinová růže a tour po Budapešti zadáčo (téměř), tak taky plním a přidávám seznam deseti věcí, který jsme se dozvěděli na Free Walking Tour. Jsou to fakta, který mi přijdou opravdu zajímavý a pokud se chystáte do Budapešti, nebo alespoň do Maďarska, měli byste popsaný věci vyzkoušet a nebo omrknout.

1) Když vypiješ čtyři panáky Pálinky za sebou, naučís se mluvit maďarsky během pěti minut. Jinak Pálinka je místní kořalka vypálená z ovoce s obsahem alkoholu od 37 do 52 procent, takže něco jak naša slivovica! Dalším typickým pitím je Uprum, což je něco jako maďarskej Jägermaister.

Tři nejpopulárnější druhy pálinky - meruňka, hruška a švestka

2) Skoro třetina všech Maďarů žije v Budapešti. Tohle město vzniklo spojením měst Buda a Pešť, ale to ví, asi každé malé mimi, takže to zas až taková zajímavost není. Každopádně by mě zajímalo

Pohoda v termálních lázních v Budapešti

Ráno si spakujem všechny naše věci do batohů, rozloučíme se s naším marihuanovým kamarádem ze Sibiře, kterej mluví maďarsky a žil pár let v Londýně a vydáme se pěšky k termálním lázním, abysme si za tu dovolenou taky trošičku odpočali. No a aby toho odpočívání nebylo zase příliš, rozhodneme se tam dojít pěšky.

Vyrazíme tedy na cestu, ale co čert nechce, začne pršet a my jsme nuceni promenádovat se centrem Budapešti v našich oblíbených zelených igelitech, který nás už kolikrát zachránily jako například na výletě do Garmische. Ale i tak tyhle pláštěnky doporučuju především proto, jak málo zaberou místa. Koneckonců je to popsaný v sekci Jak si zabalit.

Zatím ještě bez pláštěnky ... každopádně moc hezký počasí

Pak už konečně dorážíme k Rudas Bath, který jsem po dlouhosálým vybírání zvolila, jako tu

Zmrzlinová růže a tour po Budapešti zadáčo (téměř)

Po asi deseti hodinách spánku ráno konečně vstaneme a nemůžu říct, že bysme byli úplně svěží. A tak si slíbíme, že to dneska nebudeme nijak hnát, ale užijeme si pohodovou dovču a nebudou to dostihy jako vždycky. Schválně si počkejte na konec článku, jestli se nám to nakonec povedlo ...

 

 Na procházce po Margaret Island

Vzhledem k tomu, že nám pořád platí 24hod lístek, sedáme hned před barákem na tramvaj a jedeme na zastávku Margitsziget, která je strategicky umístěna přímo uprostřed mostu přes Dunaj. Je tam sice

Boháči v Budapešti s pusama mastnýma od langošů

To jsem tak jednou objevila na stránkách Regiojetu parádní akci s názvem Valentýnská nabídka a koupila jsem dva lístky do Budapešti za cenu jednoho. Takže si za 550 Kč za oba dva užijeme sedmihodinovou jízdu autobusem! Hip hip, hurá!

 

V autobuse plným čokolády

A ten den právě nastal. Jo, sice nám začíná dovolená, ale i tak musíme vstávat ve 3:30 abychom stihli bus ve 4 od nás a před pátou se objevili na Florenci u nám dobře známýho žlutýho autobusu. Celí

Matějská pouť a poalkoholové povalečství

V neděli ráno vstáváme kupodivu docela brzo. Kolem deváté už jsme všichni vzhůru, i když Adélce se teda chce ještě spát, ale zbytek osazenstva ji nenechá. Začneme po sobě házet fusky a pak je definitivně po spaní. Vstáváme sice brzo, ovšem s vypravením se z bytu už je to horší. Trvá nám skoro dvě hodiny, než finálně vyrazíme.

Čtyřlístek na Matějské

Jelikož je venku hezky a je fajn nápad trošku se po včerejší párty projít, míříme do Stromovky, kterou projdeme od nás z Podbaby až do Holešovic. Po cestě zavoláme Ondrovi, ať se k nám přidá a

Výlet do Českýho Brodu s návštěvou mafiánské hospůdky

Ráno vstaneme na budík a už v devět musíme vyrazit na cestu. S Vlastíkem a Pavlem máme sraz na metru na Hájích a v deset nám tam odtud odjíždí bus do Louňovic, výchozího bodu našeho pěšího výletu. Ať má tenhle článek taky nějaký praktický informace, přikládám sem odkaz na mapu a dodávám, že celá trasa má 23 km a zabere zhruba 6 a půl hodiny. Kdybyste nás náhodou někdo chtěl následovat.

Trasa z Louňovic do Českýho Brodu

Po asi půl hodince v buse se objevujeme na zastávce v Louňovicích a najednou nikdo neví,

Páteční palačinkobraní a deskohraní

Sotva se vrátím v pátek ze školy a sednu si na gauč, už slyším cinkat zvonek a tuším, kdo je dole přede dveřma. Čekám Adélku, která za nám přijela na návštěvu z Mnichova. Na tento víkend totiž máme v plánu velkou akci, přijedou i kluci pinpongářský z Olomouce a budeme společně zapíjet čerstvý inženýry a celkově společný setkání po letech. Po dlouhým přemlouvání totiž kluci konečně dorazí do Prahy, matky měst a všech podělanejch Pražáčků ... dle jejich mínění.

Moraváci v Praze

A tak hned po příjezdu s Ádou vyrážíme do Kauflandu nakoupit nějaký dobroty na dnešní večer, kdy je naplánovaný deskohraní. Jako vždy se tato akce