Archeologický park Neapolis v Syrakusách s dětmi

Hned ráno se vydáváme za dalším dobrodružstvím, a tím je pro dnešní den archeologickej park Neapolis v Syrakusách. Z domu to máme podle mapy asi 20 min pěšky, což je s dvěma dětma, kočárem a stavem sicilských chodníků nereálný, ale my nikam nespěcháme, ba naopak cestu si zpříjemňujeme zastávkama. 

Naše čtyřčlenná výprava na Sicílii

Hned tou první je jedna z kavárniček, kam Italové chodí snídat. Několik chlápků vevnitř sedí nebo postává, srká svoje presso za euro a čte si noviny. Takovej ranní kolorit. Ženský nevím kde vězí, asi doma

Historický centrum Syrakus na ostrůvku Ortigia

Na dnešní den jsou v plánu Syrakusy. A tak se ráno sbalíme a vyrážíme na zmrzlinu. Vygooglila jsem fajn podnik, kterej otvírá už v 8, protože když děti vstanou před šestou, nemůžeme půl dne čekat než se Italové vzbudí, abysme si dali slibovanou zmrzku. A tak vyrážíme do ulic do Gelaterie Voglia Matta. Dáváme si čokoládovou, jahodovou a pistáciovou a všechny jsou moc dobrý. Obecně za celý týden toho bude pistáciovýho ještě dost, protože tady na Sicílii se pistácie pěstují ve velkým, a tak to cpou do všeho.

Zmrzlina v Syrakusách

Pak už popojdeme na jeden ze dvou mostů spojující město Syrakusy s ostrůvkem Ortigia, kde se nachází historický centrum. Jako první vidíme zbytky Apollonova chrámu, kterej je obklopenej zelení a mimo jiné u ruin roste i papyrus. Město Syrakusy je jediným v celé Evropě, kde

Cesta do Syrakus plná dobrodružství a nečekaných zvratů

Úterý začalo hodně brzo, a to kolem půl druhé ráno, kdy jsme vstávali. Kolem druhé už i s dětma nasedáme do auta a míříme směr Vídeň. Vzhledem k této nekřesťanské ranní hodině nikdo nikde není, a tak se nám alespoň dobře jede a po čtvrté se objevujeme v okrajové části Vídně, v Leopoldau. Nacházejí se zde garáže P+R, kde můžete za pár Euro nechat stát auto a pohodlně odjet MHD až na letiště (více o parkování na letišti ve Vídni v tomto článku). No pohodlně....to se nám povedlo už několikrát, tahle cesta ovšem nabrala jiných obrátek.

Ve vlaku z Leopoldau na vídeňský letiště

V garážích jsme brzy, v poklidu nachystáme všechny děti i věci a koupíme si týdenní ticket na parkování. V aplikaci OBB koupíme lístek na MHD a vydáváme se směr další dobrodružství. První vlak nám jede ve 4:50 a pak ve stanici Floridsdorf máme přestupovat na návazný vlak REX7. Ten ale asi minutu před odjezdem zmizí z tabule a najednou je ticho po pěšině.

Free walking tour v Římě s ročním dítětem

Hned ráno zamíříme busem číslo 81 až ke Koloseu. Na tuhle monumentální památku jsem se opravdu těšila a teď budeme skutečně u ní. Na to, že je poměrně brzo ráno, není ani půl deváté, tak už je tu celkem dost lidí. Koloseum je ale dostatečně velký na to, aby se lidi postupně roztrousili. 

Před Koloseem

Po důkladným prozkoumání Kolosea se rozhodneme přesunout se dál a vydáváme se hlavní ulicí Via dei Fori Imperiali podél areálu Forum Romanum. Vidíme spoustu antických staveb a přečteme si i pár zajímavých informací na přilehlých cedulích. Pro fanoušky historie doporučuju

Vatikán a lodičky v parku Villa Borghese v Římě

Tak jo, dneska je poslední neděle v měsíci, a to značí jediný, volný vstup do Vatikánu. Máme fakt štěstí, že zrovna v tenhle termín jsme na dovolené v Římě! Nebo si to aspoň myslíme. Do té doby, než dorazíme k Vatikánu a zjišťujeme, že je tam taková fronta, jakou jsme za celej svůj život neviděli. 

Já ve Vatikánu

Z různých zdrojů víme, že s miminkem tam má člověk přednost a může přeskočit úplně všechny ve frontě, a tak se šineme k informacím, abychom si tuhle výsadu ověřili a případně dostali nějaký povolení. Tam je nám řečeno,

Pěší přesun do Říma přes Castel Gandolfo

Ráno balíme všechny naše věci a stěhujeme se zase o dům dál. Máme totiž v plánu dojít pěšky přes městečko Albano Laziale až do Castel Gandolfo, což je letní sídlo papeže. Když se ráno loučíme s domácíma a osvětlíme jim náš plán a nevěřícně zírají a dokonce nám nabídnou i odvoz. Ten my ale nepříjmáme, chceme si přeci udělat výlet.

Stěhování z Cechiny do Říma

A tak se vydáváme uličkama mezi domečkama, který vlastně ani neskončí, a už se z jednoho města stává druhý a v cuku letu se objevujeme v Albano Laziale. No vcuku letu s batohama, kočárkem a miminem to úplně není, je to tu docela kopcovitý, ale zmákneme to.

Trek kolem jezera Lago di Nemi

Ráno vstaneme v 6. Ne že bysme si na dovče nastavovali budík, ale my máme budík vždy u sebe v postýlce a ten navíc nezaklapnete. Jsme samozřejmě rádi, že aspoň nevyspáváme a máme tak celej dlouhej den před sebou. Čeká nás totiž výlet k jezeru Nemi!

My tři a Lago di Nemi v pozadí

Nedaleko od našeho apartmánu, asi 10 min pěšky se nachází zastávka autobusu, odkud máme dojet do městečka Genzano di Roma. Vyznat se v jízdním řádu a v zastávkách v téhle oblasti mě stálo spoustu drahocennýho času a Jirku pak i peněz, ale o tom později.

Řím Ciampino - s kočárkem pěšky z letiště do městečka Cecchina

Jelikož jsme se letos jaksi nedostali na lyže, rozhodli jsme se objevovat krásy evropských měst a vydáváme se tak prozkoumat a taky se tak trošku ohřát do Říma. Je to Sabinčin první let, tak jsme se docela připravovali, jak odbavit kočárek a podobně, ale nakonec vše zvládáme s přehledem. V Praze na letišti mají dokonce dětskou místnost, kterou hned využíváme a jelikož je hodně brzo ráno, jsme tu úplně sami. A tak než nastane sedmá hodina, kdy máme odlítat, strávíme alespoň příjemně čekání na houpacím koníkovi.

Místnost pro děti na letišti Praha

Kolem deváté už přistáváme v Římě (Ciampino) a na rozdíl od všech ostatních cestujících, kteří stojí mega dlouho frontu na lístky na mhd, my vyrážíme

Poslední den výpravy a finální shrnutí cesty

A protože závěr patří mistrům, rozhodla jsem se přenechat finální článek výpravy z Česka až k moři mýmu nejmilovanějšímu spolucestovateli. Tak Jirko, je to tvoje!

Poslední pošahaná fotka.

14 dní na kole, spaní ve stanu a to často nadivoko, 950 km v nohách, věčné hledání toalety a jen asi 5 krát teplé jídlo během celé cesty. Možná si říkáte, co je to

Benátky, incident s Černochama a romantický gondoly

Ráno se spakujem a jako první vyrazíme na vlakový nádraží. Chybí v něm však klasický český pokladny a stojí tam jen nějaká chytrá mašinka. Snažíme se do ní nacvakat, odkud kam chceme jet, ale jaksi nás to neposlouchá. Vlastně vůbec to nereaguje na jakýkoli naše pokyny. Naštěstí se v budově za chvíli objeví mladej kluk a tak se ho hned ptám, jak to funguje. Odpoví mi, že to vlastně vůbec nefunguje a lístky se prodávají v místní nádražní hospodě, která je hned naproti. To je teda systém jak bejk. A to jsem si zprvu myslela, jak jsou ti Italové napřed.

 Italský nádraží po ránu

Pak už jdem čekat na druhej perón a pro ukrácní dlouhé chvíle si vytáhnem

Vyhazov z pláže, zapomenuté klíče a jsme bez kol!

Jako každej den se v rychlosti sbálíme, sednem na kola a už si to frčíme k písečné pláži. Je to fakt paráda být takhle brzo ráno u moře, když ještě okolo není fůra lidí. Sednem si na lavičku, kde posnídáme a já ještě vyperu na záchodech nějaký prádlo, než se přihrnou plážoví turisti. Taky bysme rádi zašli do vody, ale vzhledem k tomu, že docela dost fouká a teplota je na nepříznivých 20°C, musíme se dlouho přemáhat. Kolem desáté se konečně odhodláme ke koupání. Blbnem ve vlnách jako malí Jardové a užíváme si moře, který máme v celé jeho velikosti jen sami pro sebe. Kterejpak blázen by se taky v takové zimě koupal…

Už zase se houpeme na vlnách! Hip hip... hurá!

U všeho toho cachtání a ráchání se ve vodě mě Jirka dokonce fotí. Na každé fotce je však cíp ručníku, kterej Jirka zrovna držel, tak jsem fotky musela

Šlapací krize, koupem se v móóóři a já mám novej klobouk

Ráno vstanem dřív než obvykle a pokusíme se co nejrychleji sbalit, než zase přijdou místní a začnou pevnost okupovat. Šlápnem do pedálů, projedem historickou bránou a objevujeme se v centru na rozlehlém náměstí tvaru hvězdy. Vlastně celé město má hvězdicovitý tvar, včetně pevnosti, v níž jsme spali. Na leteckém snímku to vypadá opravdu úchvatně.

Palmanova - hvězdné město jako na dlani

Na náměstíčku se nasnídáme a najezení se opět napojíme na cyklostezku, jež nás zavede až do Cervignana. Tam už ale naše oblíbená Alpe Adria končí, a my tak musíme dál

Bloudění, gastrozážitky v podobě pizzy a zmrzliny a nocování v pevnosti

Ráno se sbalíme a na odchodu z kempu se jen tak letmo podívám do otevřené koupelny. Vlastně ani nevím proč, ale asi to bylo nějaký vnuknutí, protože tam na poslední chvíli zaregistruju Jirkův mobil i s nabíječkou. Jirka ho tam chtěl nechat co nejdýl nabíjet. Taky tam však mohl zůstat navždy…

Když už teda máme všechny naše věci, sedáme na kola a pomalu vyjíždíme. Chceme se co nejdřív dostat zpátky na Alpe Adriu, kterou jsme opustili ve Venzone. Štěstí nám ale moc nepřeje a nějak se strašně zamotáme. Bloudíme i někde v průmyslovým areálu až se asi po 10 ujetých kilometrech dostáváme zpátky na most, na němž jsme už jednou byli. A tak se pomalu zotavujem z největší zajížďky naší výpravy a trošku naštvaní se vydáváme už snad správným směrem. Po cestě vidíme mnoho zavlažovacích kanálů a musím uznat, že zemědělství mají ti Taliáni docela dobře promyšlené. Projíždíme mnoha vesnicemi s pozoruhodnými názvy a cesta nám docela utíká.

 Jirka ve vesnici Vendoglio Vendoi

V Itálii už bohužel není takovej servis jako v Rakousku. Asi po hodinovém neúspěšném hledání

Jsme v Taliánsku, máme novej plášť a cyklostezka je prostě bájo

Ráno sbalíme náš úplně orosenej stan (asi byla fakt zima) a vydáme se do centra města. Narazíme tam na dva chlápky, kteří právě opravujou odpadkový koše samozřejmě neumí anglicky. Ptám se, kde tady najdem Fahrrad servis a dostanu odpověď, že ve Villachu. Ten je ale 20 km daleko! Dle našeho hesla zpátky ani krok tuto možnost zamítáme. Ptám se, jesti je něco v Tarvisiu a pánové, kteří zřejmě zapomněli, že nějaká Itálie existuje, mi odpoví, že tam něco určitě bude. Do Tarvisia je to jen 10 km, ale i přesto se na to musíme posilnit a jdeme tak na snídani do Billy. Kupujem si vynikající Marmokuchen a k tomu 100% pomerančovej džus a máme se fakt královsky.

Mramorová buchta na snídani

Posilněni se vydáváme do asi desetikilometrového kopce směrem do Itálie. Konečně překračujeme hranice a dostaví se i pocit