neděle 16. prosince 2018

Pěší výlet do ZOOparku Zájezd

Ták jo, další z našich mega supr čupr výletů je tady. Je sice prosinec, zima jak blázen, já jsem na začátku osmýho měsíce, ale nic nás nemůže zastavit. Ráno vyrážíme ještě s Vlastíkem a Pavlem busem z nádraží Veleslavín do 20 minut vzdálenýho Buštěhradu. A to není kompletní sestava, jelikož se k nám má přidat ještě Adélka a její kamarádky Iva, Terka a Lucka.

S obřím králíkem

Jelikož ale holky naberou po cestě nějaký zpoždění a my už jsme nachystaní v Buštěhradu a venku je docela kosa, rozhodneme se počkat kde jinde než v hospodě. Buštěhrad není žádný velkoměsto s velkým výběrem podniků, a tak zapadneme do

sobota 8. prosince 2018

Muzeum Policie v Praze

Adélka nás právě poctila svou návštěvou v Praze a na její počest se vaří guláš. Fakt se nám povedl, a tak se hezky najíme a vyrážíme za poznáním. Na Slevomatu jsme totiž za pár kaček koupili lístky do Muzea Policie a tak není na co čekat a míříme na Karlov! Popravdě za tu nízkou cenu toho od muzea moc nečekáme, tak uvidíme, jaký to tam bude.

Míříme do Muzea Policie

Muzeum je to fakt velký a potkáváme tam i nějaký děti, kterým se tam myslím bude dost líbit. Je tam toho fakt spousta od historických zbraní, motorek, nářadí, nástrojů, uniforem,... no prostě všech

neděle 25. listopadu 2018

Interaktivní muzeum a výtečnej oběd ve Žďáru nad Sázavou

Ráno opět vyrážíme na snídani, kde kromě ostatních dobrot dostáváme každej ještě míchaný vajíčka, kterých je tak 5, takže to fakt nejde sníst. Tohle je fakt jedna z nejlepších kuchyní v takových těch penzionkách, kam jezdíme. No a po snídani se sbalíme a vyrážíme busem do Žďáru nad Sázavou, kde vystupujeme u zámku a jdeme navštívit Muzeum nové generace.


Ve Žďáru na Zelené hoře opět v hezkém počasí

Na muzea normálně moc nejsme, ale tohle interaktivní a moderní muzeum má tak dobrý hodnocení, že ho prostě musíme vyzkoušet. Vstupný je teda docela vysoký (160 Kč za dospělýho), ale snad

sobota 24. listopadu 2018

Výlet okolo Velkého Dářka skrz lesy a rašeliniště

Dnešní ráno začíná úplně pohádkově. Vyhrabeme se z postele a jdeme do restaurace v penzionu na snídaní, která je stejně delikátní jako včerejší večeře. Dostaneme krásně čerstvý pečivo, med, marmeládu, nutelu, šunku, sýr, jogurt, ovesný vločky, ... prostě všeho je habaděj a my se dosyta nadlábnem! Dneska nás totiž čeká velká cesta.

Naše výtečná snídaně

Ven se vykopáváme poměrně dlouho, protože je hnusně a my pořád tajně doufáme, že to přejde. Zjišťujeme, že nepřejde, a tak vyrážíme do mlhy a hustýho studenýho mrholení. Naší první zastávkou je

pátek 23. listopadu 2018

Pěšky až k historické hranici Čech a Moravy

Ráno vstáváme v 6 a busem se dopravujeme na hlavní nádraží, odkud pokračujeme rychlíkem až do Žďáru nad Sázavou. V kupé, kde máme rezervaci s náma jede nějakej smraďoch, ale co se dá dělat, nezbývá než to přežít. Na nádru ve Žďáru objevujeme super kavárničku, kde si kupujeme jednu z nejlepších marokánek, který jsme kdy měli a s pochoutkou v ruce upalujeme na další nástupiště, kde přesedáme na vlak do Sázavy u Žďáru.

Ve vlaku do Sázavy u Žďáru

Když vystupujeme, není úplně nejlepší počasí. Mrholí, je zataženo a celou krajinu zakrývá mlha. Ideální počásko na procházku. Ale nás samozřejmě nic nezastaví, plán je plán a ten se musí dodržovat! Vyrážíme tedy po modré směrem do obce Hamry nad Sázavou a první zajímavostí, kterou potkáváme je

sobota 20. října 2018

Porto Palermo, Lukove a Saranda na jeden zátah

Ráno se musíme sbalit a opustit naše útočiště v Himare. Domácí Nikolla s náma jde ještě koupit typickou albánskou specialitu – fíkové kolečko, který vypadá jako černej koláč a je uplácaný z rozemletých fíků. Ani nevím, jak se to jmenuje, nicméně chutná to dobře, a tak se rozhodneme dovézt něco domů i jako suvenýr z cest. Pak už se s náma oba domácí rozloučí a my pokračujeme v  naší cestě.

Výhled na moře z pevnosti Porto Palermo

Naší první zastávkou je pevnost Porto Palermo. Hned u cesty je slušný parkoviště, kde necháváme auto, a pak už jdeme po svých na poloostrůvek, kde se rozkládá tenhle pěknej hrádek. Byl založen už kdysi dávno Benátčany, i když se prej všude mylně píše,

pátek 19. října 2018

Hrad Himare a pláž Jale v Albánii

Ráno se vzbudíme plní energie po včerejším odpočinkovým dnu a vyjedeme autem do serpentin a zastavujeme ve starém Himare u starobylého hradu. No hradu. Je to spíš taková lepší zřícenina, vše se dá projít zvenku a vstupný se tam neplatí. Musíme trošku do kopce, ale výhledy od hradu stojí za to. Procházíme mezi ruinama a kocháme se výhledama na pláže pod náma.

Castle of Himare - zbytky hradu v městečku Himara

Pak už se pomalu vracíme k autu a máme v plánu pokračovat na jednu z hezkých pláží u Jónského moře jménem Jale. Po cestě ale uvízneme v mírné zácpě, protože hlavní silnicí jede černá dodávka s otevřeným kufrem a za ní

čtvrtek 18. října 2018

Den na pláži Livadhi v Albánii

Po včerejším náročným dnu se dneska rozhodneme si trošku odpočinout, a tak vyrážíme pěšky do centra Himare, což je asi 10 minut chůze a jdeme omrknout, co nám tohle městečko nabízí. Je tu spousta kavárniček a restaurací a taky stánků s blbostma. Jelikož máme v plánu jít na pláž, rozhodneme se investovat do koupě nafukovacího lehátka. Všude nám to přijde dost drahý, až nakonec v jednom obchůdku narazíme na takový trochu šunt růžový lehátko asi za 120 Kč a tak je od této chvíle naše! 

Výhled na městečko Himare

Pak už se vydáváme na pěší túru po pobřeží a naším cílem je pláž Livandhi, která je asi 5 km severně od města. Nejdřív procházíme kolem podivných obydlí a pak už se objevujeme u liduprázdných lesíků a křovin, kterýma se prodíráme blíž k cíli. Ke konci se nám nějak podaří ztratit cestu,

středa 17. října 2018

Ardenica, Apollonia a silniční dobrodružství v Albánii

Dneska nás čeká dlouhá cesta, celkem skoro 200 km jízdy, což se nemusí zdát jako taková hrůza, nicméně čas téměř 4 hodiny, kterej odhadujou mapy je docela děsivej. Nakonec nám to času zabere ještě víc, jelikož se dostaneme i na cesty, kde se nedá jet rychleji jak 10 km v hodině, ale o tom později.

Výletníci v Albánii

Vyjedeme z našeho ubytování a první zastávkou je městečko Ardenica, kde parkujeme a jdeme se podívat do místních obchůdků. Máme chuť na místní ovoce, a tak pořizujeme 2 citróny a 1 kaki. U ničeho nejsou ceny, a jako už několikrát se nám stane, že na nás prodavačka vychrlí na místní poměry docela

úterý 16. října 2018

Cesta z Budapešti do Albánie

V pondělí v 11 večer nasedáme do žlutýho autobusu Regiojet a kolem půl šesté ráno se objevujeme v Budapešti na nádraží Kelenföld. Jelikož je ještě tma a zima, zalízáme do nádražní budovy, kde si čteme a vyčkáváme východu slunce a tím pádem i světla a tepla. Před sedmou vyrážíme na velkou procházku Budapeští! Jdeme podél hlavní cesty Etele útca, kde je spousta malých obchůdků, ale všechno je zatím ještě zavřené. Dojdeme až k zátoce na Dunaji, kde je moc krásnej park. Zrovna se tam natáčí film, tak možná budeme v Maďarské televizi. 

Zátoka na Dunaji

Dojdeme až do čtvrti Infopark, kde je takový centrum kanclů všech velkých firem a zastavíme se v kavárně Double Delight, kde si dáváme kávu a dortík. Na maďarský poměry je to tam

sobota 30. června 2018

Na kole z Prahy kolem Labe

A je tady náš už skoro tradiční víkendovej cyklovýlet. Tentokrát neplánujeme nic náročnýho, jen takový malý projetí. Spíš než na sportovní výkon se tentokrát zaměřujeme na poznávání všeho možnýho. A tak ráno vyrazíme z domu a přes Stromovku dojedeme k metru v Holešovicích. Tím se popovezeme až na Letňany, odkud vede pěkná cyklostezka až do Čakovic, který jsou naší první plánovanou zastávkou.

Zámecký park v Čakovicích

No moment, do Čakovic? Naší první plánovanou zastávkou jsou přeci Ctěnice! No nic, začíná to taky na C, a tak se nám jaksi podařilo dojet jinam. Nu což, navštívíme aspoň zdejší

sobota 16. června 2018

Na kole z Prahy za kozlem Oldou do Velkých Popovic

A je tady další víkendový cyklodobrodružství, tentokrát ve znamení piva! Metrem dojedeme na Skalku, abysme se zase nemuseli plácat přes centrum Prahy a pak už vyrážíme podél meandrů Botiče směrem k Hostivařské přehradě. Tu krásně objedeme podél pravýho břehu, až se dostaneme do Petrovic. Tam se děje pro nás nevídaná akce, kterou je turnaj v rugby. Je tam i spousta mezinárodních týmů, a tak se je na co dívat. Po tom, co shlídneme sportovní utkání, vyrážíme dál kolem Průhonickýho parku až do obce Dobřejovice.

Výletníci v Popovicích

Přes nějaký ty kopečky slavnostně dorážíme až do Velkých Popovic, kde se odehrává většina naší dnešní zábavy. Prohlídka pivovaru začíná až v 13:00, a tak abysme nemarnili čas, rozhodneme se nejprve

sobota 26. května 2018

Na kole do Nižboru za Tomášem Hanákem

Náš první letošní cyklovýlet je tady! Ráno dojedem na Dejvický nádraží a svezem se vlakem do Hostivic, odkud vede pěkná asfaltová cyklostezka až do Červenýho Újezda. Chceme se tam podívat na místní vyhlášenej hrad, ale jelikož značení není úplně nejlepší, tak dojedeme až do vsi. Když už jsme teda tam, objevujeme místní řeznictví U Fišerů, u kterýho se dveře netrhnou, a jelikož už pomalu začínáme mít hlad, jdeme se taky podívat dovnitř.


Cyklovýlet do Nižboru

Nejlepší na celým krámu je to, že tam prodávají i teplý svačiny, a tak si za pár korun koupíme vyhřátou domácí sekanou s hořčicí a křupavým rohlíkem, sedneme na schody a už se ládujeme. Po syté svačině znovu usedáme na kola a jedeme najít

pondělí 7. května 2018

Návrat k autu přes Črne jezero a Planinu pri Jezeru

Ráno se vyhrabeme z brlohu a naše cesta z 1700 m vede kolem Dvojneho jezera. Zase šlapeme ve sněhu v poměrně strmým svahu hned nad jezerem. Tady kdyby někdo uklouznul, tak je hned ve vodě. Vzhledem k tomu, že zatím každej den se Kubovi něco poštěstilo, všichni plni napětí očekáváme, kdy se Kuba vykoupe. Naštěstí cestu přežijeme bez újmy na zdraví. Cesta ubíhá jako po másle, stopy před náma jsou vyšlapaný, tak ani nemusíme hledat cestu. Navíc jdeme z kopce, tak nám to jde pěkně od ruky. Po cestě potkáme slovenskou rodinku, která se jde podívat k chatě, u které jsme spali a bloudí už na začátku cesty. Popřejeme jim šťastnou cestu a dorážíme až k Črnemu jezeru (1350 m), kde dáváme první pauzu. Máme pěknou vyhlídku na průzračný jezero a nad náma se tyčí skály do nesmírné výšky. 

Črne jezero - Triglavský národní park

Pak ještě musíme nastoupat posledních pár výškových metrů k místu jménem Bregarjevo zavetišče (1650 m), kde potkáme další lidi, tentokrát

neděle 6. května 2018

Výstup na Kanjavec a zaháknutej Kuba

Ráno se vzbudíme po sedmé a než se všichni nasnídáme a popakujeme, tak vycházíme až kolem deváté. Nicméně není kam spěchat, čeká nás slunečný den a trasa není zas až tak dlouhá. Hned zezačátku musíme sestoupat do údolíčka Velo Polje, odkud máme namířeno do sedla pod Kanjavcem. 

Celá výprava v pozadí s Triglavem

Čeká nás poměrně dlouhý a prudký stoupání, nikomu to ale nevadí, je krásně a užíváme si nádhery hor. Včera jsme za celou dobu nikoho nepotkali a dnes tomu není jinak. 

sobota 5. května 2018

Výstup z Planiny Blato až k Vodnikovu Domu

Ráno se rychle spakujeme, mokrý stany nahážeme do kufru a jedeme přes Starou Fužinu až na Planinu Blato. Na závoře tak brzo ráno nikdo není, a tak se do národního parku Triglav dostáváme zadáčo a ušetřených 10 Euro necháváme na pivo. Na planině Blato se objevujeme asi za půl hodinky, auto necháme na malým parkovišti a vyrážíme do hor!

Květnovej výšlap v Triglavským národním parku

Z 1100 m se musíme dostat do 1600 m, a tak stoupáme po kamenité cestě nahoru. Po cestě je asi trilion vyvrácených stromů, a tak nám vždycky docela trvá, než najdeme

pátek 4. května 2018

Příjezd do Slovinska a praktický info o chatách

Po dopoledních pracovních povinnostech slavnostně nasedáme v Praze do vlaku a za necelý dvě a půl hodinky se objevujeme v Brně na hlaváku. Tam urychleně přesedáme na osobák směrem na Modřice, kde už nás čekají Pajsi s Kubou. Naskládáme všechny saky paky do auta a vyrážíme na cestu. Přes Vídeň, Graz a Klagenfurt pomalu dorážíme do Slovinska. Tam to střihnem vedlejšíma silnicema, abysme nemuseli kvůli pár kilometrům platit dálniční známku a kolem půl dvanácté dorážíme do kempu Danica v Bohinjske Bistrici. 

Ráno v kempu před výšlapem

Na recepci už nikdo není a tak projíždíme dovnitř. Urychleně stavíme stany, protože lije jako z konve a kolem půlnoci

úterý 1. května 2018

Prvomájový výlet kolem Vltavy

Tak jo! Dlouho tu nebyla žádná skupinová akce, a tak zakládám událost a k mýmu překvapení se nás na prvomájovou procházku sejde dokonce 9! Mám velkou radost, čeká nás spousta zábavy a nepřeberný množství zážitků. Vyrážíme vlakem z Masarykáče a z Podbaby a zanedlouho vystupujeme v Libčicích nad Vltavou.

Naše výprava na přívozu

První věc po výstupu z vlaku je to, že zamíříme na přívoz, abychom se dostali na druhou stranu, kde nás čeká mírnej stoupák až do vesničky jménem Máslovice. Je tam muzeum másla, do kterýho se chci už delší dobu podívat, a tak se vyškrábeme na kopec a už kupujeme vstupenky. Asi největším zklamáním je to, že

pondělí 30. dubna 2018

Z Osečné až ke všem čertům

A je tady poslední den naší mini dovolené. Ráno se opět pořádně najíme na  snídani, jelikož nás čeká dlouhej a náročnej den a pak už vyrážíme rovnou z Osečně i s batohama po žluté turistické značce. Naše první zastavení je hned za Osečnou a je to sousoší tří svatých. Nic, co by se nedalo vynechat. Je to hezká socha na pěkným zatravněným vršku. Žlutá vede příjemným lesíkem, a tak se zanedlouho objevujeme na křižovatce pod Čertovou zdí, kde se sbíhá dokonce 6 cestiček!

V lesíku za Osečnou

Nejprv se vydáváme jižně po modré až dojdeme k přírodní památce Čertova zeď. Je to poklidný místo, kde je asi nejzajímavějším útvarem kamenná zeď vyskládaná jakoby z mnohoúhelníků a tvoří takovouhle krásnou stěnu. Je tam taky spousta

neděle 29. dubna 2018

Na kole na Ještěd a za obrem Mázou

Po krásných deseti hodinách spánku se dostáváme z našeho kritickýho stavu a jsme si jistí, že dnešní výlet zmáknem. Aby jsme to ale dali, musíme se v penzionu posilnit pořádnou snídaní  v podobě míchaných vajíček, šunky, domácí marmelády a já nevím čeho všeho. Od pana domácího si půjčujeme kola a jelikož je to služba nabízená zdarma k pobytu, nečekáme nic světobornýho. Na druhou stranu to, že z pěti kol sotva vybereme dvě, na kterých se dá alespoň trošku jet jsme taky nečekali. A tak plni odhodlání, že kola (a my taky) výlet zvládnou, vyrážíme směr Ještěd.

Ze začátku trošku kopec

Projíždíme obcí Druzov a máme namířeno na Křížany. Nějakým nedopatřením se nám však podaří minout cestu, a zničehonic se objevujeme na

sobota 28. dubna 2018

Pěšky do Lázní Kundratice a na Děvín

Je 9 ráno a my nasedáme do našeho oblíbenýho Regiojetu na Čerňáku a necháváme se odvízt do Liberce. Jaksi jsme si ten sever oblíbili a rádi se sem vracíme. V buse si dáváme naši klasickou čokoládu a spokojeně vyrážíme vstříc dalším dobrodružstvím. Na Libereckým autobusáku máme na přestup 15 min a jelikož jsme nabrali zpoždění 13 min, máme co dělat. Ale naštěstí má navazující spoj taky zpoždění a tak vše v pohodě stíháme. Nalezeme do přeplněnýho busu jako poslední a tak jsme na nepopulárním místě hned u dveří. Takže jakmile se otevřou dveře, máme velkou pravděpodobnost, že vypadneme ven. Nicméně s řidičem je obrovská sranda, je to takovej postarší cikán a práce ho vyloženě baví, celou dobu se s náma směje a když na dalších zastávkách stojí plno dalších lidí, všechny nakonec dobrosrdečně vezme.

Výletníci v Jizekách

Kolem půl dvanácté dorážíme do Osečné a jdeme se ubytovat do našeho penzionu Sucháč. Penzion vypadá fajn, jen paní domácí je trošku fúrie, ale s tím se nedá nic dělat. A tak si do pokoje hodíme batohy a vyrážíme na výlet. Míříme do

neděle 11. března 2018

Země zaslíbená, medem oplývající aneb cesta na Říp

A je to tady! Můj dlouholetej cíl podívat se na horu Říp, kde Praotec Čech pronesl onu slavnou větu: "Tady je ta země zaslíbená, zvěře a ptáků plná, medem oplývající." se konečně naplňuje. Je krásnej březnovej víkend, první slunečnej a teplej den letošního roku a my ho hodláme patřičně využít. Ráno nasedáme na vlak tady u nás v Podbabě a zanedlouho vystupujeme v Roudnici nad Labem.


Výhled z hory Říp

Z nádraží se vydáváme na Kratochvílovu rozhlednu, která sice není nijak obrovská a vlastně ani není moc hezká, ale výhled z ní je docela fajn a vstup je volnej. Je vidět na celou Roudnici s majestátním zámkem. Z rozhledny pak už jen následujeme modrou turistickou značku, která

pondělí 26. února 2018

Na běžkách přes Královku až na Maliník

Ráno začínáme den bezvadnou snídaní a s nabalenýma batohama a veškerýma věcma na celej týden v nich vyrážíme na trasu. Nechceme už podnikat nic velkýho, jelikož s tou bagáží to asi nebude úplně jednoduchý a navíc se ještě dneska musíme dostat busem zpátky do Prahy, abychom druhej den mohli alou do práce. A tak teda jak říkám, začneme zlehka ... čtyřkilometrovým stoupákem do strašnýho krpálu.

Poslední vyjížďka

Běžky neseme v ruce, protože tady v nížinách toho sněhu zas až tolik není a za hodinu a něco se objevujeme u kostelíka v Hraběticích, kde jsme svoji trasu začali i včera. Po stejné stopě ale jedeme jen pár desítek metrů, protože dneska odbočujeme ještě před nádrží Josefův Důl a objíždíme ji tak z druhé strany než včera.

neděle 25. února 2018

Běžkařský okruh kolem Bedřichova

Ráno musíme vstávat brzo, jelikož jedinej bus, kterej nás může vyvíst nahoru na hřeben jede o půl osmé ráno a další až za tři hodiny. A tak míříme pěšky na zastávku Bedřichov bowling, kde nasedáme do úplně prázdnýho busu a vyrážíme na kopec do Hrabětic. Tam už nazouváme běžky a vydáváme se k přehradě Josefův Důl. Počasí nám vychází, slunce svítí jako blázen. Je sice zima jako hrom, ale aspoň tu nejsou žádní lidi. Až na jednoho bruslaře, kterej se vydal sklouznout se na zamrzlou nádrž.

U vodní nádrže Josefův Důl

Při cestě po hrázi potkáváme pana hrázného, kterej zrovna měří průsaky, a tak mi to nedá a vyzpovídám ho, co mu tam vlastně vychází za údaje. Je moc milej a ani mu nevadí, jak se vyptávám. Kupodivu. Z hráze máme namířeno do Kristiánova, kde má být otevřený muzeum skla. Jelikož

sobota 24. února 2018

Snowtubing a jiné zimní radovánky v Bedřichově

A je to tady, sobota ráno a my nasedáme do žlutýho autobusu a vyrážíme směr Liberec. Dáváme si horkou čokoládu a zimní minidovča může začít. Po příjezdu do Liberce ihned míříme do Adrenalin Centra, který je hned u autobusovýho nádraží Fugnerova a jdeme půjčit běžky. Já svoje táhnu až z Olomouce, Jirka, jelikož žádný nemá, si je půjčuje až na místě. I s běžkama pak nasedáme do autobusu, kterej jede ještě asi půl hodinky a objevujeme se v Bedřichově u stadionu.

Občerstvení na palubě

Je zima k zbláznění, navíc je docela zataženo a jsme z cesty celí vymrzlí. Čekají nás asi 3 km napříč vesnicí než dorazíme do našeho penzionu U Elišky. Cesta to sice není dlouhá, ale v těch -15°C to není žádná hitparáda. A tak se po cestě ještě zastavujeme na jídle v  restauraci U Smutných. Prostředí je hezké, ale je to tam

neděle 11. února 2018

Karlovy Vary - rozhledny, kolonády, oplatky a Becherovka

Kolem desáté vyrážíme na autobus, kterej nám jede naštěstí už z Hradčanské a tentokrát máme namířeno do Karlových Varů! Opět jsme využili bezva akce Flixbusu, a tentokrát stáhli náklady za cestu opravdu na minimum. Možná se to někomu nebude chtít věřit, ale za obousměrnou jízdenku zaplatíme 38 Kč na jednoho. A to, kam máme namířeno bychom poznali i se zavázanýma očima, jelikož se celým autobusem nese ruština, která je tady v silné převaze.

Necháme se vyhodit na Dolním nádraží a odtud putujeme pěšky přes ulici Moskevskou až k okraji lesíka. Narazíme na zelenou turistickou značku, které se držíme už po zbytek cesty. Moc se nám líbí lázeňský domy, který lemujou okraj centra města. Jdeme tou pěšinkou, kde není nikde ani živáčka a z levé strany máme tyhle historický domy, který můžeme obdivovat a pravou nohou jsme už vlastně v přírodě, takže ideální.

Ruskej kostel

První zajímavou věcí, kterou spatříme jsou obrovský zlatý kopule. Jak brzo zjistíme, patří kostelu s názvem Pravoslavný chrám sv. Petra a Pavla. Neváháme a jdeme dovnitř. V okolí kostela je spousta Rusů, jsme asi jediní Češi, co vstupujou dovnitř. Muži bez pokrývek hlavy, ženy jedině

neděle 21. ledna 2018

Běžkařský výlet na Paprsek

Po včerejším úspěšným závodě jsme se rozhodli nevracet se hned ráno zpátky do Prahy, ale místo toho si ještě dosyta užít hor a vyrazit si někam zaběžkovat. Necháváme se proto společně s Povodím Moravy dovíst na parkoviště pod Petříkovem a tak zahajujeme náš dnešní výlet.

Naše běžkařské trio

Nejdřív projdeme skrze vesnici až nahoru na rozcestí, kde se vydáváme po červené turistické značce. Je to moc dobrej nápad, protože zbytek autobusu jde jinou cestou, kde už je běžkařů až až. A tak si užíváme cestu sami pro sebe a ještě máme to ohromný štěstí, že nás

sobota 20. ledna 2018

Zimní vodohospodářská třicítka na Rejvízu

Na Rejvíz jsme dorazili už v pátek večer. Proběhlo nějaký to večerní posezení a dnes už se probouzíme do krásného sobotního dne, kdy nás čeká závod na běžkách! Jsme ubytováni v hotelu Franz, což možná někteří znají pod starším názvem chata Svoboda. Ubytování je moc hezké, ráno se nadlábneme na snídani a pak už pěšky vyrážíme na místo startu již tradičního běžkařského závodu s názvem Zimní vodohospodářská třicítka.

Běžkařskej závod

Jelikož letos není moc sněhu, nezačíná závod přímo ve vesnici, ale musíme dojít nějakých pět až šest kilometrů na místo startu. Cesta je to veselá, polňačka je sem tam namrzlá a tak se mi s sebou podaří