Poslední den výpravy a finální shrnutí cesty

A protože závěr patří mistrům, rozhodla jsem se přenechat finální článek výpravy z Česka až k moři mýmu nejmilovanějšímu spolucestovateli. Tak Jirko, je to tvoje!

Poslední pošahaná fotka.

14 dní na kole, spaní ve stanu a to často nadivoko, 950 km v nohách, věčné hledání toalety a jen asi 5 krát teplé jídlo během celé cesty. Možná si říkáte, co je to
za dovolenou? Dovolená to byla ale bezvadná! Každý den jsme zažili spoustu zážitků, viděli nádhernou přírodu, sportovali jsme a hlavně netrávili většinu dne za monitory svých počítačů. Navíc jsme projeli dvěma zajímavými a zároveň odlišnými státy. 

Přejezd z Česka přes hranice do Rakouska by šel rozeznat i bez cedulí značící hranice obou států. Rakousko bylo profesionální ve všech směrech. Všechno tam bylo jak ze škatulky. Všude dokonalé cyklostezky s perfektním značením. Samé krásné domy, pořádek a na silnici jen drahá auta a v nich dokonale upravení a trochu znudění Rakušáci. Taková projížďka navíc stále podél řeky byla prostě paráda. Opravdu jsme si to užívali a dodalo nám to klid hlavně při prvních dnech naší cesty, kdy jsme ještě nebyli přesvědčeni, zda to zvládneme. Já tehdy samozřejmě musel pro Petin klid předstírat, že jsem si jistý, že to v pohodě ujedeme ;-). 

Přejezd z Rakouska do Itálie šel také snadno rozpoznat. Přibývalo slunce, nepořádku i horkých hlav. Je to zase úplně jiný stát. Oproti Rakousku začalo být horší značení cest i cesty samotné, ale byla to zase příjemná změna od dokonalého, profesionálního a někdy trochu nudného Rakouska. V Itálii se už začínala projevovat (hlavně v posledních dnech) naše únava. Tu jsme ale překonali, především díky přívětivému slunečnému počasí a svažující se cestě k moři. 

Nakonec ten pocit, když dojedete po 14 dnech k moři, je k nezaplacení. V tu chvíli neřešíte, že je na pláži spousta lidí nebo že je moře tak plytké, že i po 50 metrech od břehu máte stále vodu jen po kolena :-). Užíváte si pouze moře, slunce a máte skvělý pocit zadostiučinění, že jste tu cestu zvládli.

Třešnička na dortu pak pro nás byly Benátky. Již bez kol a bez starostí, kde budeme večer spát (byli jsme už bezpečně ubytováni v kempu) jsme prochodili celé toto úžasné město. Dali jsme si asi dvakrát zmrzku a zašli si na italskou večeři. Konečně! Peťa o ni nejdřív nestála, ale pak si ji náramně užívala. 

Takovou dovolenou můžeme jen doporučit. Pokud máte odhodlání a jen tak něco nevzdáte, určitě dojedete šťastně do cíle. My jistě ještě něco podobného zopakujeme a pak se s Vámi o to podělíme. 

 

Dobrou noc!

Autor článku: Jiří Podešva