Šlapací krize, koupem se v móóóři a já mám novej klobouk

Ráno vstanem dřív než obvykle a pokusíme se co nejrychleji sbalit, než zase přijdou místní a začnou pevnost okupovat. Šlápnem do pedálů, projedem historickou bránou a objevujeme se v centru na rozlehlém náměstí tvaru hvězdy. Vlastně celé město má hvězdicovitý tvar, včetně pevnosti, v níž jsme spali. Na leteckém snímku to vypadá opravdu úchvatně.

Palmanova - hvězdné město jako na dlani

Na náměstíčku se nasnídáme a najezení se opět napojíme na cyklostezku, jež nás zavede až do Cervignana. Tam už ale naše oblíbená Alpe Adria končí, a my tak musíme dál
po vlastní ose. Zabočíme doprava a čeká nás poměrně špatná cesta. Jedem po docela frekventované silnici, kde auta jezdí relativně rychle a já si cestu vůbec neužívám. Nemůžeme se bavit, jedeme za sebou a žaludek se mi svírá strachy, kdy mě nějaký auto sejme. Naštěstí je na silnici aspoň široký boční pruh, takže auta nejezdí až tak blízko. Zanedlouho dorazíme do městečka San Giorgo, kde už vede cyklostezka, takže jsem aspoň na chvíli v bezpečí. Pak ještě musíme přetrpět menší úsek na silnici, ale za chvíli už odbočujeme doleva na Piancadu. To už je cesta s menším provozem, projíždíme vesničkami a dokonce se nám poštěstí vidět strom s granátovými jablky.

Takovej malej italskej frňákovník

Projedeme vesnicí Precenicco a pak začneme trošku bloudit. Nezajedeme si teda nic, ale pořád se musíme dívat do mobilu na mapu a naši aktuální polohu. Cesta k vysněnému moři začíná být jaksi nekonečná. Jirka pořád sliboval jen 20 km, ale čím víc se po 11 dnech v sedlech blížíme cíli, tím víc mám pocit, že už to snad nedám.  Pak se před náma objeví cedule s nápisem Bibione 5 km. A to mi vlije krev do žil. Musím ještě zamakat a už tam budem! Tohle by se přece už dalo dojít i pěšky. Ovšem cedule za zatáčkou mě vyvede z omylu. Stojí na ní Bibione 14 km. A to už přichází jediná velká krize naší výpravy. Zastavuju u prvního plácku, kde "položím" kolo, sednu si na bobek a začnu brečet. Jsem už fakt vysílená. Jirka mě uklidňuje a povzbuzuje a díky jeho velké podpoře za chvíli nasedám na to pitomý kolo a zabejčeně se rozhodnu, že kdyby to mělo být ještě i 50 km, tak tam dneska dojedu! Ještě jednou díky, Jirko, bez tebe bysme tam fakt nedojeli!

Nakonec všechno dopadlo nad očekávání, protože druhá cedule si z nás nejspíš jen střílela a Bibione bylo opravdu jen 5 km. Nadšeně se fotíme s nápisem Welcome a už nám zbývá jen projet dlouhou hlavní třídu s obchody a hotely, abychom se dostali k očekávané pláži. Jakmile se k ní dohrabem, uvážem k prvnímu sloupu kola a jdem se převlíct do plavek. Celí šťastní, že jsme to dokázali se brodíme po pláži v mokrým písku a Jirka si pak zajde i zaplavat.

Cyklo beach boy

Způsob, jakým se Jirka dostane od našeho ležení až k moři je poněkud zvláštní a všecko nasvědčuje tomu, že se na něm ta dlouhá cesta podepsala. Kdo nevěří, nechť si spustí následující video.

Po několikadenním zápřahu, ale nevydržíme moc dlouho ležet (a navíc máme taky obří hlad) a tak se vydáváme do centra hotelů a restaurací, abychom jednu z nich navštívili. Vyberem si Pizzerii Rosa, kde si dáváme pivo a kávu a samozřejmě pizzu. Vyberem si tu s názvem Tyrolská, abychom zavzpomínali na námi již opuštěné Alpy.

Na turisty jsou tady setsakramentsky připravení, dokonce i na ty český, protože v jídelníčku nechybí ani český překlad nabízenýho jídla.  A není se čemu divit. Čechů je tady opravdu požehnaně, i přesto, že už je po sezóně a není tady žádný velký vedro. Češtinu slyšíme ze všech stran a naštvaný, večně si stěžující Čechy taky poznáváme už z dálky. Na pláži i v restauracích jsou fakt davy lidí. To bych to tady chtěla vidět v sezóně, to si asi všichni šlapou po hlavách a na lehátcích se snad leží po dvou z důvodu úspory místa. Když se mi teda budete chtít někdo pomstít, kupte mi prosím alespoň 14denní dovolenou do Bibione.

Po pizze se ještě zaplácnem zmrzlinou, která teda mezi náma není nic moc. Po cestě jsme jich potkali asi milion lepších. No nic pro "česká turist" to asi stačí. Vracíme se na pláž, kde ještě chvíli poleháváme a o půl sedmé se rozhodneme k odchodu.

Naše kroky vedou zpět do města, protože mám velký přání, a to koupit si klobouk. U prvního stánku si zkouším jeden světlej slamák s modrou stuhou a jak se tak prohlížím v zrcadle, uslyším tři ženský sedící opodál na lavičce, jak můj výběr komentují. Jejich hodnocení, že „tenhle je fakt hezkej a týhle holce zrovna sluší“ mě nechává chladnou a kloubouk tak v obchodě nechávám. Když už jsme asi u čtvrtýho obchodu, začínám na Jirkovi pozorovat, že ho to přestává bavit. Snažím si trochu pospíšit, a tak nakonec vybírám jeden tmavě hnědý s poměrně širokou krempou. Trošku mě ale odrazuje cena, protože 19 Eur se mi za takovou blbost fakt dávat nechce. Pak se ale podívám na cenovku znovu a zdá se mi, jakoby mezi jedničkou a devítkou byla tečka. Že by ten klobouk stál jenom Euro devadesát? Jdu se zeptat, a jakmile je mi tato nízká cena potvrzena, neváhám ani minutu a už si vesele štráduju s kloboukem na hlavě z obchodu. S naší velkou radostí (já ji mám ze svýho novýho klobouku a Jirka má radost, že už jsem konečně něco vybrala) opouštíme centrum a vydáváme se hledat nocleh.

Nejlevnější hotel v Bibione

Vydáváme se tedy po pláži, která je teda nekonečně dlouhá směrem na západ. Naše neskromný představy, jak kempujem úplně sami na odlehlé pláži a všecko je strašně romantický se ale vůbec nevyplní. Jakmile skončí pláž posetá asi triliónem lehátek, objeví se ihned přístav s několika jachtami a rázem je tak po pláži. Rovněž končí i pobřežní cesta a jsme tak nuceni zahnout doprava a vydat se tak směrem do vnitrozemí. Po chvíli nacházíme menší stezku pro pěší, kde je zákaz jízdy na kole a tak sesedáme z kola a poctivě je vlečem vedle sebe. Pěšina vede rádoby přírodním parkem a je tak naučnou cestou s fůrou informačních cedulí. Za jednou z nich zahnem, dostanem se přes křoví a schováváme se ve vysoké trávě. Ještě chvíli posloucháme ze stanu dunění taneční hudby z nedaleké diskotéky, a pak už v klidu a míru usínáme. Teda já, Jirku ještě nějakou dobu ruší od spaní místní hyperaktivní hraboš.

Ujeto: 77,45 km

Nocleh: nadivoko (ale dalo se třeba tady Camping Lido)