Ráno se budíme a všecko je strašně mokrý. Zabalíme stan a
jdeme se nasnídat do společenské místnosti, kde je příjemně teplo, je tam
zásuvka na dobití mobilu a hlavně je tam spousta her! Nejvíc se mi zalíbí
taková ruletokáča. Dokonce se mi i podaří trefit 100 bodů, což Jirku docela
štve. Ale jen tak naoko, oba víme, že to byla náhoda.
Ranní zábava
Stejně jsme si v kempu připadali jako exoti
s tímhle malým stanem. Každej je ubytovanej ve svým luxusním karavanu, kde
jim nechybí ani
satelit, aby se večer mohli dívat na telku. Se stanem jsme tam byli jediní. Po snídani jdu do koupelny, kde potkám tu německou paní, která se strašně diví, že jsme tu noční bouřku přežili. Jak tam chudinka ráno ten stan neviděla, tak si asi myslela, že nás to odneslo do západního Německa.
satelit, aby se večer mohli dívat na telku. Se stanem jsme tam byli jediní. Po snídani jdu do koupelny, kde potkám tu německou paní, která se strašně diví, že jsme tu noční bouřku přežili. Jak tam chudinka ráno ten stan neviděla, tak si asi myslela, že nás to odneslo do západního Německa.
A tak se zase vydáváme na cestu. Přes most se vrátíme zpátky
do Rakous, odbočíme doprava a podél řeky si šlapeme dál. Zanedlouho doráříme do
Obernsdorfu, kde nás zastihne déšť. Je zataženo na 100 let a my nemáme čas
čekat. Tak nasazujeme pláštěnky a s úsměvem na rtu pokračujem v naší
cestě.
Úsměv na rtu, dobrou kartu
Chvilku jsme dokonce schovaní pod stříškou místního
kostelíka a hned jak déšť ustal, hop do sedel. Po chvíli si děláme menší pauzu
a svačíme a asi 20 m od nás projde divočák. U Tutatise! Naštěstí je
v nějaké oboře za plotem, ale i tak už radši jedem, než ucítí náš českej
Lovečák. Šlápnem do pedálů a zanedlouho se objevujeme v Salzburgu. Opět
pořizuju fotku s kraftwerkem a pak už míříme do centra.
Ja som vodohospodár a sadám na koňár
Po 4 dnech bez teplýho jídla se už začíná ozývat Jirkův
žaludek. A to dost hlasitě jelikož první věc, kterou v Solnohradě uděláme je, že
zabočíme do tureckýho bistra a tam si dáváme dva kebaby. Bistro je moc hezký,
všude je čisto a v housce je strašný množství masa a na můj vkus málo
zeleniny. Ale asi jsem jedinej člověk na planetě, kterýmu vadí, že má moc masa
a málo zelí. Nadlábnem se ale výborně a s plným žaludkem Jirku donutím
alespoň chvíli obdivovat krásy historického centra. Všude jsou tucty Mozartových
koulí a turistů. Splním povinnost a koupím si tam pohled. Pak ještě zajdem do
infocentra, kde dostanu mapu cyklostezky Alpe Adria, která je nám
v následujících dnech neodmyslitelným přítelem.
Dům, kde se narodil Mozart
A tak Salzburg opouštíme a za mírného deštíku se vydáváme
dál. Ovšem za chvíli se rozprší fakt pořádně a nám nezbývá nic jinýho než
zastavit a někam se schovat. A zrovna vůbec není kam. Tak znovu vytahuju svou
poučku o retenci a zalízám pod strom jako hříbek.
Lesní úkryt
Až zase trošku přestane, tak sedáme na kola a projíždíme
přes most a vidíme v řece branku na vodní pólo. Podotýkám v ledové
řece se siným proudem. Ti Rakušani jsou ale blázni. Dojedem do Halleinu, kde
uděláme poměrně velký nákup a pokračujem v cestě. Zase začíná pršet. Hodin
už je taky dost a tak hledáme místo pro stan. Sílící déšť nám naše rozhodování
urychlí a my tak kempíme v úplně pitomým místě ve strmým svahu. Naštěstí
je tam jedna rovná ploška, kde je ale asi milion ostružin a dalších pichlavých
rostlin. My na to ale kašlem a rychle zalízáme do stanu. Po nějaké době ležení
z pod sebe vytahuje Jirka kámen velikosti vodního melounu a odhazuje jej
v dáli. Za bubnování kapek usínáme na úpatí Alp.
Vítěz soutěže Nejhorší nocoviště výpravy
Ujeto: 69,99 km
Nocleh: nadivoko (ale dalo se třeba v tomto kempu: kemp Aigen)
Žádné komentáře:
Okomentovat