Zimní vodohospodářská třicítka na Rejvízu

Na Rejvíz jsme dorazili už v pátek večer. Proběhlo nějaký to večerní posezení a dnes už se probouzíme do krásného sobotního dne, kdy nás čeká závod na běžkách! Jsme ubytováni v hotelu Franz, což možná někteří znají pod starším názvem chata Svoboda. Ubytování je moc hezké, ráno se nadlábneme na snídani a pak už pěšky vyrážíme na místo startu již tradičního běžkařského závodu s názvem Zimní vodohospodářská třicítka.

Běžkařskej závod

Jelikož letos není moc sněhu, nezačíná závod přímo ve vesnici, ale musíme dojít nějakých pět až šest kilometrů na místo startu. Cesta je to veselá, polňačka je sem tam namrzlá a tak se mi s sebou podaří
ještě před samotným závodem fláknout na zem. A to ještě nemám na nohách běžky!

Místo startu závodu

Hned na startu nás čeká milé překvapení v podobě mírného občerstvení, které sestává z nakrájeného ovoce, čokolády a nesmí chybět ani čaj. Ten je dokonce podáván ve dvou variantách, s rumem a bez. Jelikož je před začátkem závodu, volíme nealkoholickou variantu.

Občerstvovací stanice u startu

Pak začne samotnej závod. Letos jsem se bohužel na běžky vůbec nedostala, a tak je to vlastně moje první běžecká jízda této zimní sezóny. No nebudu házet flintu do žita a zamakám, jak to půjde. Moje netrénovaný tělo dostává docela zabrat, jsem uřícená a ufuněná jako blázen, nicméně se stále sunu dopředu, dál a dál k cíli.

Na pokraji sil

Celková trasa závodu je necelých 10 km a tak dřu až do roztrhání těla. V kopcích jsem na tom docela dobře, nicméně při sjezdu dolů na tom zas až ta dobře nejsem. Moje běžky se šupinama, který jsem dostala ve svých 14 letech, kdy jsem mívala o nějaký to kilo míň, už rozhodně nejsou stavěný na mě. A tak celou cestu šupiny drhnou o sníh a já se tak musím pořád odrážet hůlkama, a pomáhat i občasným během. Zatímco všichni okolo mě prosviští, já se nadřu i po cestě dolů.

Po závodě se jdeme ještě projít, abychom už celej den jen neproseděli a neztuhly nám nohy. Cestou se zastavíme na chatě Rejvíz, kde si dávám za splněnej závod horký maliny. Šlehačka je domácí, ale zmrzlina mi tam chybí, nicméně není to špatný. Pak už nastává vyhlášení výsledků a já s velkým překvapením zjišťuju, že se ocitám na třetím místě!

Přebírám medaili

Celá naše skupina je nadšená z mého umístění a tak jdeme slavit k nám na hotel Franz. Hraje tam skupina Párty express, což teda není žádná hitparáda, ale co by člověk tady na Rejvízu chtěl. Nicméně si večer užijeme a těšíme se na další den, kdy máme v plánu vyrazit na menší běžkařský výlet.

S holkama na bedně