Běžkařský výlet na Paprsek

Po včerejším úspěšným závodě jsme se rozhodli nevracet se hned ráno zpátky do Prahy, ale místo toho si ještě dosyta užít hor a vyrazit si někam zaběžkovat. Necháváme se proto společně s Povodím Moravy dovíst na parkoviště pod Petříkovem a tak zahajujeme náš dnešní výlet.

Naše běžkařské trio

Nejdřív projdeme skrze vesnici až nahoru na rozcestí, kde se vydáváme po červené turistické značce. Je to moc dobrej nápad, protože zbytek autobusu jde jinou cestou, kde už je běžkařů až až. A tak si užíváme cestu sami pro sebe a ještě máme to ohromný štěstí, že nás
předjede rolba. Takže stopa před náma je úplně nová, nepošlapaná, panensky čistá a prostě úplně geniální. 

Perfektně upravená stopa

Dostáváme se Levým údolím až na Císařskou loveckou boudu, která je takovým velkých srocištěm běžkařů. Narážíme tady poprvé na lidi, a tak toho využíváme a necháváme se vyfotit. Dál se pak napojíme na magistrálu, kde už o běžkaře opravdu není nouze. Pořád musíme někoho objíždět, občas taky někdo předjede nás a na trase je poměrně husto. Není se čemu divit, víkend je v plným proudu a počasí je docela fajn.

Zima jako v pohádce

Dojíždíme až na chatu Paprsek, kde je teprve horda lidí. Slezli se sem snad úplně všichni běžkaři, včetně sjezdařů, kteří mají sjezdovku hned na druhé straně kopce. A tak si vystojíme dlouhou frontu, která k mýmu překvapení ubíhá docela rychle a objednáváme si pivo a borůvkový knedlíky. Já vím, je to divná kombinace, ale šmakuje mi. V chatě se bohužel docela rozsedíme a odchod je více než těžký. Každopádně to nějak zvládneme a už se suneme kupředu k polským hranicím.

Na českopolské hranici

Zpáteční cestu totiž vyšperkujeme tím, že to vezmeme oklikou. Přece nepojedeme dvakrát tou stejnou cestou! A tak se napojujeme na běžkařskou trasu Malý Šengen, která vede po českopolské hranici. Lidi tu opět skoro žádní nejsou, avšak počasí je tu trošku horší. Je trošku mlha, která je navíc vlhká a usazuje se tak na všech našich odkrytých částech těla. Konkrétně na vlasech a na obočí a tak za chvíli vypadáme jako z Mrazíka!

Všechno nám zmrzlo

Míříme přes Travnou horu až na Smrk, kterej je naší cílovou destinací. Výhledy sice moc nejsou, respektive skoro vůbec, ale nám to nevadí, běžkařský zážitek je to i tak ohromující. Dolů si to šineme přes Brousek a cesta začíná být čím dál tím strmější. Nezkušení běžkaři, který cestou potkáváme občas otisknou svůj zadek ve stopě, ale my si užíváme nádhernýho sjezdu a než bys řekl švec objevujeme se dole v Petříkově u autobusu. 

Mapa našeho výletu

Vyzvedáváme si veškerý naše věci a s velkýma batohama na zádech razíme dál na běžkách až k vlakovýmu nádraží v Ostružné. Sice sem tam bloudíme, protože spěcháme, aby nám vlak neujel, nakonec ale dorážíme na nádraží víc než včas a ještě tak máme možnost se v pohodlí čekárny protáhnout a převlíct. Pak už nastupujem do vlaku a s jedním přestupem v Zábřehu se necháme dovíst až do Prahy. Byla to zase perfektní akce a už se těším na další výjezd na běžkách!