Dneska nás čeká velkej výlet. Máme v plánu pěší okruh okolo Kutné hory se zastávkou u menhiru a u rozhledny na Kaňku. Tak hurá do toho!
Výlet v okolí Kutné Hory - v pozadí menhir
Ráno začínáme snídaní. Není nic lepšího než když vám někdo naservíruje takový množství jídla až pod nos a vy můžete vybírat, kombinovat, zkoušet, ochutnávat a pak
po sobě ani nemusíte odnýst talíř. Snídaně mám na našich dovolených úplně nejradši a vždycky si je moc užijeme. S dobře naplněným žaludkem teda můžeme vyrazit na dnešní výlet.
Spokojenej Jirka se snídaní
Naše kroky vedou přes centrum města po modré, z které pak odbočíme na cyklostezku a rázem se objevujeme u menhiru, u prvního bodu zájmu naší výpravy. Tenhle žulovej menhir měří 3 metry a váží dokonce 6 tun. Na pečlivě vybraný energetický místo byl posazen roku 2012, takže je to docela novinka. Navíc mi od rána nebylo moc dobře a jakmile jsme se sem vyškrábali, tak mi je rázem líp. Takže ten menhir funguje! Je odtud taky pěkný výhled na město, takže určitě doporučuju sem zajít.
U menhiru ve větrným počasí
Od menhiru jdeme chvilku po chodníku podél silnice až dorážíme do obce Kaňk. Odtud se to po žluté zvedá do kopečka, na němž je umístěn památník hornických bouří. Je to taková mohyla s dvěma obřími sloupy, která připomíná hornický nepokoje.
U památníku nad obcí Kaňk
No a pak už se konečně objevujeme v cíli našeho výletu, u rozhledny Havířská bouda. Jelikož nás cesta sem poměrně unavila, míříme nejprve do restaurace doplnit energii. Nejdřív se zaplňujeme polívkou a pak si dáváme ještě králičí stehno. Oboje je moc dobrý, pochutnáme si.
V restauraci u rozhledny na Kaňku
Jelikož mi není dobře a tvrdne mi břicho, rozhodnu se výstup na rozhlednu vzdát. Mám pocit, že ty schody už nedám. Jirka solidárně drží se mnou a nahoru taky nejde, takže tohle je historicky první rozhledna, která je otevřená a já nejdu dovnitř. Škoda. Ale třeba když sem ještě někdy půjdeme a já zrovna nebudu mít měsíc do porodu, tak to třeba dáme.
Nepokořená rozhledna
A tak pokračujeme po žluté dolů do Sedlce, kolem výrobny cigaret Philip Morris, kde bychom rádi do muzea tabáku (já už tam byla, ale Jirka ne). Máme ovšem smůlu, protože je zavřeno, a tak se mrkneme aspoň na prodejnu Iqos, kde mají elektronické cigarety. Pak už cesta vede příjemným parčíkem podél trati až dorážíme do centra a odtud zpátky do penzionu.
Panorama Kutné Hory
Pak už nás čeká jen večeře, na které si opět pošmákneme a večer už jen zahrajeme hru Krycí jména. Já upadnu ke sladkému spánku asi v 8 a Jirka ještě trochu pracuje. Ušli jsme okolo 13 km, což není nijak moc, ale na mě je to teď docela výkon. Tak dobrou.
Večeře v penzionu Barbora
Trasa pěšky: 11 km, 3 hod
Trasa našeho výletu v okolí Kutné Hory
Žádné komentáře:
Okomentovat