Hned ráno vyjíždíme z Prahy do Bíliny, kde máme nějaký věci k řešení a pak máme v plánu zajít na oběd do naší oblíbené restaurace U Lva a následně na menší výlet. Jenže už cestou po dálnici v rádiu slyšíme, že od 6 od rána vláda rozhodla o uzavření všech restaurací kvůli pandemii koronaviru. A tak jeden článek v našem plánu asi vypadne a místo restaurace si budem muset vystačit se svačinou.
My tři na vrcholu Bořně
Jelikož té svačiny zas nemáme na celej den, musíme zajít do obchodu koupit nějaký další jídlo. Když už jsme tam, tak si chceme na zítřejší oběd koupit kuře, ale jelikož lidi začínají hysterčit z té pandemie, tak jsou kuřata vykoupený a my musíme vzít mraženou husu. Tak to jsem zvědavá, co z toho uvaříme.
Putování Českým středohořím
Ale zpátky k výletu...už jsme tedy předzásobeni další svačinou a popojíždíme autem k takovýmu výklenku u hlavní silnice vedoucí do Mostu. V tom výklenku necháváme po vzoru ostatních stát auto a odtud i s dítětem v nosítku vyrážíme nahoru po asfaltce. První zajímavá věc, na kterou narážíme je Chata pod Bořní. Tam se dá nejen ubytovat, ale hlavně občerstvit v příjemné restauraci. Teda dalo by se, kdyby od rána neplatilo to vládní nařízení. Takže bez nanuka, bez piva a bez pauzy pokračujeme dál k vrcholu.
Cestou na vrchol
Cestička už je za chatou mnohem užší a terén se stává náročnějším. Po cestě je však několik vyhlídek do krajiny a jiných krásných míst, takže se člověk po cestě nenudí a tu strmou cestu vzhůru mu aspoň občas nějakej ten výhled zpříjemní. Jde vidět třeba nedalekej Most, bývalej důl v Bílině ale i vzdálenější vrcholky Krušných hor.
Náš prvovýstup na Bořeň
Na to že je půlka března, tak počasí je parádní, krásně svítí sluníčko a lidí tady taky moc není, takže ideální výlet. Navíc Bořeň byla už delší dobu mým vysněným místem k výletu a konečně se mi přání plní, takže si to tady moc užíváme.
Výhledy do okolí
Každopádně cesta je trochu delší, než jsme čekali. Mapy hlásí, že celej okruh je dlouhej 7 km, ale čas přes dvě a půl hodiny nám už mohl něco napovědět. Nebudem si lhát, je to docela kopec. Čím blíž se člověk blíží k vrcholu, tím náročější je i terén a na úplnej závěr tam musíte trošku šplhat po kamenech, ale není to žádný horolezení. Mírně schváceni tedy dorážíme k vrcholu, kde je rozcestník a cedulka vyznačující nadmořskou výšku. Uděláme tedy památné foto a ak už jdeme zase zpátky dolů.
Mohylka na vrcholu Bořně
Trasu jsem ale naplánovala jako okruh, tudíž zpátky nejdeme dlouho po stejné cestě, ale napojujeme se na zelenou, která nás zavede až do Bíliny a pak zase zpět k autu. Zpáteční cesta už není tolik příkrá, takže úplně normální procházka v lese. Jsme fakt rádi, že jsme tenhle majestátní skalnatej vrchol tyčící se nad Bílinou konečně zdolali.
Turisti odpočívající na kameni
Až u auta si uvědomujeme, že nám to dalo docela zabrat. Jakmile dojedeme zpátky do Prahy a uspíme dítě, tak netrvá moc dlouho a odpadáme příjemně unaveni taky. Tak a příště musíme zdolat Milešovku! Na tu už se taky dlouho chystáme!
Trasa pěšky: 7 km, 2 hod 40 min
Mapa okruhu kolem Bořně
Žádné komentáře:
Okomentovat