Karlovy Vary - rozhledny, kolonády, oplatky a Becherovka

Kolem desáté vyrážíme na autobus, kterej nám jede naštěstí už z Hradčanské a tentokrát máme namířeno do Karlových Varů! Opět jsme využili bezva akce Flixbusu, a tentokrát stáhli náklady za cestu opravdu na minimum. Možná se to někomu nebude chtít věřit, ale za obousměrnou jízdenku zaplatíme 38 Kč na jednoho. A to, kam máme namířeno bychom poznali i se zavázanýma očima, jelikož se celým autobusem nese ruština, která je tady v silné převaze.

Necháme se vyhodit na Dolním nádraží a odtud putujeme pěšky přes ulici Moskevskou až k okraji lesíka. Narazíme na zelenou turistickou značku, které se držíme už po zbytek cesty. Moc se nám líbí lázeňský domy, který lemujou okraj centra města. Jdeme tou pěšinkou, kde není nikde ani živáčka a z levé strany máme tyhle historický domy, který můžeme obdivovat a pravou nohou jsme už vlastně v přírodě, takže ideální.

Ruskej kostel

První zajímavou věcí, kterou spatříme jsou obrovský zlatý kopule. Jak brzo zjistíme, patří kostelu s názvem Pravoslavný chrám sv. Petra a Pavla. Neváháme a jdeme dovnitř. V okolí kostela je spousta Rusů, jsme asi jediní Češi, co vstupujou dovnitř. Muži bez pokrývek hlavy, ženy jedině
s pokrývkou. Kostel je uvnitř celej ve zlatě, což jen podtrhuje ruský bohatství.

Při odchodu z kostela směřují naše kroky k jezírku s názvem Malé Versailles. Je napůl zamrzlý, ale v létě to tady může být opravdu fajn. Cesta nás dál vede trošku do města, opouštíme lesík, ale zanedlouho se do něj po modré značce opět vracíme. Cesta začíná mírně stoupat, jakby taky ne, když máme namířeno na rozhlednu. Šplháme se serpentínama nahoru přes několik vyhlídek. První z nich se jmenuje Jelení skok, i přes to, že je na samotným vršku skály osazena socha kamzíka. Po cestě je taky několik altánků, z nichž je krásnej výhled na celý centrum města a okolní pahorkatinu.

Vyhlídka u kamzíka

Cestou taky narazíme na lanovku, která sice vede nahoru, ale jelikož nejsme žádní lenoši a taky přece těm vydřiduchům nedáme 60 Kč za svezení, jdeme vzhůru po svých. A taky je mimochodem lanovka v rekonstrukci, takže i kdybysme do ní chtěli svoje líný zadky naložit, máme smůlu. Mezistanice lanovky nás fascinuje natolik, že mineme správnou odbočku a dojdeme tak omylem až k rozhledně s názvem vyhlídka Karla IV. Vypadajíc to jako neštěstí, po několika okamžicích zjišťujeme, že je to vlastně bájo náhoda.

Z rozhledny je krásný výhled, i samotná stavba stojí za shlédnutí. Je taky dost odstrčená od centra dění, takže je to taková oáza klidu. Jsme nakonec rádi, že nás sem naše nevědomost zavedla. Vracíme se tedy k rozhledně Diana, původně plánovanému cíli naší cesty. Ta je ale bohužel také v rekonstrukci, takže si můžeme opravdu gratulovat, že jsme zabloudili rozhledně jiné.

    

Na vyhlídce Karla IV. v Karlových Varech

Kolem Diany je však spousta jiných atrakcí, například Motýlí dům. Nebudete se snad ani divit, když řeknu, že se rekonstruuje, protože to je ve Varech v tuto dobu asi úplným standardem. Nicméně aspoň minizoo, která sestává z několika domácích zvířat, včetně prasat, koz a osla, je v provozu. Jakože zvířata žijou, tak je zoo v provozu. Ovšem co nás na minizoo zaujme nejvíc jsou dva pávi, kteří se neustále předhánějí v tom, kdo z nich má větší rozpětí peří a celou dobu se naparujou. Zvláštně se u toho chvějou a zastrašujou tak toho druhýho. Je to bezva podívaná.

Páv bílý

Pak už opouštíme Dianin vrch a nejkratší cestou po modré sestupujeme dolů do centra. Vynoříme se kousek od slavnýho grand hotelu Pupp a připadáme si jak v Pařížské. Jeden luxusní obchod vedle druhýho, žádnej obyčejnej stánek s kebabem nebo něco podobnýho tu nenajdete. Zamíříme ke slavnému Vřídlu, což je nejteplejší termální pramen v Česku. Jeho teplota dosahuje až k neuvěřitelným 73.4°C a voda z fontánky může vystříknout až do výšky 12 m. Tak to je karlovarský Vřídlo!

Jirka u Vřídla

Pak už procházíme všema kolonádama, zastavujeme se u jednotlivých pramenů a díky tomu, že s sebou máme termosku, tak můžeme i ochutnávat. Použijeme víčko od termosky a čepujeme do něho ty zdravoučký dobroty. No, mně teda voda zas až tak nechutná, ale Jirka sem tam něco vypije.

Vodní gurmán

Pak přichází chvíle pro mě o něco chutnější, a tím je návštěva obchodů s lázeňskýma oplatkama. Narazíme na několik obchodů, kde se oplatky dokonce vyrábí a člověk si je tak může koupit rovnou teplý. Je to poměrně zajímavej stroj, říkejme mu oplatkovač, kde se vždy jakoby toustovač otevře, nalije se do něj těsto, zavře se a jede v kruhu dál. Jakmile objede celý kolo, vyplivne ze sebe hotovou oplatku. A tak i další v řadě, a další, a další ... až vznikne strašně moc oplatků.

             

Stroj na výrobu oplatků                                Široká nabídka jednoho z obchůdků

Po všech těch oplatcích máme v plánu navštívit museum Jana Bechera. Když k muzeu kolem půl čtvrté dorážíme, z obrazovky ve výloze se nadšeně dozvídáme, že to není jen nudný muzeum, který si každej projde sám (což jsme vyhledali na webu muzea), ale že jsou tam komentovaný prohlídky s ochutnávkou. Sice jsme tu o půl a nejbližší prohlídka začíná v celou, ale to nevadí, aspoň si v klidu stihneme koupit lístky, najíst se a tak. Jenže u kasy se bohužel dovídáme, že tenhle čas prohlídky má zabookovaná soukromá skupina a my tak máme smůlu. Docela mě mrzí, že o prohlídku přicházíme, ale nedá se nic dělat. Tak třeba příště.

Becherovčička

Jdeme se teda courat zpátky do města, kde už se toho moc novýho objevit nedá a tak se rozhodneme zamířit na pozdní oběd až brzkou večeři. Máme vybranou restauraci Sklípek s nízkými cenami a vysokým hodnocením. Jenomže naše smůla nás bohužel neopustila, jelikož se dozvídáme, že v restauraci zrovna malujou. Tak rychle vymýšlíme alternativu, kterou je restaurace Ventura Pub Evropák. Když k ní přicházíme, začínám si rozpomínat, že na tomhle místě už jsem jednou byla, když jsme tady byli s klukama na koncertě Xindla X.

Aperitiv 

Zapadneme dovnitř a dáme si pizzu a polévku. A taky malej aperitiv Becherovky, kterej tu mají v nabídce za pouhopouhých 15 Kč za malýho panáka. A tak si alespoň takhle vynahradíme uniknuvší muzeum. Obsluha je příjemná a na nás až moc rychlá. Pěkně se najíme a pak si ještě dlouho povídáme a řešíme spoustu věcí, na který v běžných dnech vůbec není čas. Vše završíme kávou a horkou čokoládou a pak už se pomalu odebereme k nádraží. Nasedáme do autobusu a necháme se zavíst zpátky do Prahy.

Mapa výletu pro inspiraci