neděle 11. března 2018

Země zaslíbená, medem oplývající aneb cesta na Říp

A je to tady! Můj dlouholetej cíl podívat se na horu Říp, kde Praotec Čech pronesl onu slavnou větu: "Tady je ta země zaslíbená, zvěře a ptáků plná, medem oplývající." se konečně naplňuje. Je krásnej březnovej víkend, první slunečnej a teplej den letošního roku a my ho hodláme patřičně využít. Ráno nasedáme na vlak tady u nás v Podbabě a zanedlouho vystupujeme v Roudnici nad Labem.


Výhled z hory Říp

Z nádraží se vydáváme na Kratochvílovu rozhlednu, která sice není nijak obrovská a vlastně ani není moc hezká, ale výhled z ní je docela fajn a vstup je volnej. Je vidět na celou Roudnici s majestátním zámkem. Z rozhledny pak už jen následujeme modrou turistickou značku, která
nás má dovíst až ke kýženýmu cíli.

Výhled z Kratochvílovy rozhledny


Hned za městem se nám otvírá pozoruhodný výhled na Říp a jeho typickej homolovitej tvar. Vypadá to jako docela slušná dálka, nicméně není to žádná hrůza, přibližujeme se rychlejc, než bysme čekali. Po cestě objevujeme krásný jezírko s tyrkysovou vodou, uprostřed kterýho je malej ostrůvek se stromem a lavičkou. Naprosto dokonalý místo. Nedá mi to a ostrov musím jít ihned kolonizovat. 


     
Říp v dáli a tyrkysový jezírko s ostrůvkem

Pak už dorážíme až k velkýmu parkovišti, kde je asi trilion aut všech těch lenochodů, kteří si dojeli až pod Říp a teď se ho snažej rádoby zdolávat. Lidí je tu dost, podobnej nápad jako my měl asi každej druhej a je pravda, že nevyužít tohodle jarního počasí by byl hřích. A tak společně s několika dalšíma lidma dorážíme až k vrcholu na chatu Říp. Je to jediná občerstvovací stanice za celou cestu, tento kraj je z hlediska hospod a pohostinství náramně chudej.

Zelňačka byla dostatečně kyselá

A tak tu jedinou občerstvovací stanici musíme řádně využít. Výběr nic moc, jídlo z plastovýho nádobí není dobrá věc, avšak zelňačka chuťově není špatná. Jirka by snědl nejmíň tři takovýhle porce, ale i za tu jednu je dozajista rád. Pak už se jdeme mrknout ke slavné románské rotundě, která byla vybudovaná v 11. - 12. století, což ji řadí mezi jednu z nejstarších staveb na našem území. 

Rotunda svatého Jiří na hoře Říp

Pak už sestupujeme po červené, která je mimochodem mnohem míň lidnatější než výstupní modrá. Cestou vidíme fakt dost lidí, kteří tady provozujou paragliding. Lítá jich tady ve vzduchu spousta a kolikrát se i divíme, že se do sebe vzájemně nezasukujou. Plachtěj totiž docela dost blízko u sebe a taky ne úplně vysoko nad korunama stromů. No nebudem je podceňovat, mají to určitě pod kontrolou. 

Při sestupu z Řípu

Po pár naklesaných metrech se objevujeme ve Ctiněvsi. Tam popravdě řečeno není nic moc zajímavýho, a tak se držíme červené a procházíme vesničkama, lesama a polema až přicházíme k Vltavě. Tam je moc hezká stezka mezi řekou a železniční tratí, kde si ještě užijeme trochu přírody a zanedlouho dorážíme do vesnice Nové Ouholice, odkud nám s naším štěstím jede za necelých 10 minvlak až do Prahy.

Výletník

Pro inspiraci opět přidávám mapu našeho výletu. Horám zdar, Řípu zvlášť!

Trasa: 22 km, 6 a půl hodiny chůze




Žádné komentáře: