Pěšky do Lázní Kundratice a na Děvín

Je 9 ráno a my nasedáme do našeho oblíbenýho Regiojetu na Čerňáku a necháváme se odvízt do Liberce. Jaksi jsme si ten sever oblíbili a rádi se sem vracíme. V buse si dáváme naši klasickou čokoládu a spokojeně vyrážíme vstříc dalším dobrodružstvím. Na Libereckým autobusáku máme na přestup 15 min a jelikož jsme nabrali zpoždění 13 min, máme co dělat. Ale naštěstí má navazující spoj taky zpoždění a tak vše v pohodě stíháme. Nalezeme do přeplněnýho busu jako poslední a tak jsme na nepopulárním místě hned u dveří. Takže jakmile se otevřou dveře, máme velkou pravděpodobnost, že vypadneme ven. Nicméně s řidičem je obrovská sranda, je to takovej postarší cikán a práce ho vyloženě baví, celou dobu se s náma směje a když na dalších zastávkách stojí plno dalších lidí, všechny nakonec dobrosrdečně vezme.

Výletníci v Jizekách

Kolem půl dvanácté dorážíme do Osečné a jdeme se ubytovat do našeho penzionu Sucháč. Penzion vypadá fajn, jen paní domácí je trošku fúrie, ale s tím se nedá nic dělat. A tak si do pokoje hodíme batohy a vyrážíme na výlet. Míříme do
Lázní Kundratice, kde se zastavíme na oběd, protože další civilizace už nás po cestě nečeká. Zastavujeme v lázeňské restauraci, kde mají na výběr asi z 8 jídel a není tu vůbec draho, Jirka si dává grilovanou krkovičku s fazolkama a bramborem a já kynuté knedlíky s tvarohem a borůvkama. Jídlo je fakt výborný, můžeme vřele doporučit. Pak už se ubíráme směrem k cyklostezce, po které jistou dobu pokračujeme a pak už se cesta začne svažovat až k lesíku, kde narážíme na Chrastenský vodopád. Je to malebný místo a je tam bezva chládek. Dokonce tam jsou dvě skupinky lidí zakládající oheň a grilující si něco dobrýho k snědku. Ještě že už jsme jedli.

Návštěva Lázní Kundratic spojená s obědem

Podél meandrující řeky pokračujeme dál až pak na křižovatce zahneme doprava a vydáváme se ke zřícenině hradu Děvín. Moc od toho nečekáme a docela nás to nadchne. Jsou tam zachovalá dvě nádvoří a hlavě je tam odtud nádhernej výhled na Hamr na Jezeře a taky na tu bezva pláž s lanovým centrem, kde jsem měla vloni rozlučku se svobodou. Fakt krása.

   

Chrastenský vodopád a vyhlídka z Děvína

Pak už slízáme dolů a míříme po ke štole Schachtenstein. Našla jsem info, že by se tam měly uskutečňovat prohlídky, ale nic takovýho tam bohužel nenacházíme. Jen asi 2 m širokou puklinu v zemi. I tak je to zajímavý, dřív se tu těžila železná ruda.

Pozůstatky štoly Schachtenstein

Pak máme namířeno k přírodní památce Divadlo. Je to soubor skalních útvarů vyskládaných do takové prohloubené elipsy, že to někomu může připomínat amfiteátr. Pak narazíme na hodně zajímavej skalní oblouk, kterej mi trošku připomíná národní park Arches v americkým Utahu. Uděláme tam pár hezkých fotek a pak už pokračujeme k bývalému uranovému dolu. Z něho se zachovala jen těžební jáma a dnes tu najdete jen díru v zemi, která je označená cedulkou. 

Oblouk v přírodní památce Divadlo

Pak už se napojujeme zpátky na cyklostezku, po které si to štrádujeme až zpátky do Osečné. Cestou vidíme Mannův les, do kterýho už však bohužel nemáme energii jít. Přece jenom, na cestu jsme vyrazili docela pozdě a v tom hrozným vedru ušli přes dvacet kiláků. A tak zamíříme rovnou k nám do penzionu, kde se rozhodneme si trošku odpočinout. Pobyt na čerstvým vzduchu a hlavně na ostrým slunci nám však asi neudělal úplně dobře, oba dva nás neskutečně bolí hlava a Jirka do toho chytne svalovku. A tak docela zdrchaní usínáme něco málo po deváté hodině. Naše klasická dovolená, kde se vždycky uženeme jako blázni právě začíná. A to nechci vidět, jak zítra dáme ten Ještěd!

Mapa naší trasy