Na kole na Ještěd a za obrem Mázou

Po krásných deseti hodinách spánku se dostáváme z našeho kritickýho stavu a jsme si jistí, že dnešní výlet zmáknem. Aby jsme to ale dali, musíme se v penzionu posilnit pořádnou snídaní  v podobě míchaných vajíček, šunky, domácí marmelády a já nevím čeho všeho. Od pana domácího si půjčujeme kola a jelikož je to služba nabízená zdarma k pobytu, nečekáme nic světobornýho. Na druhou stranu to, že z pěti kol sotva vybereme dvě, na kterých se dá alespoň trošku jet jsme taky nečekali. A tak plni odhodlání, že kola (a my taky) výlet zvládnou, vyrážíme směr Ještěd.

Ze začátku trošku kopec

Projíždíme obcí Druzov a máme namířeno na Křížany. Nějakým nedopatřením se nám však podaří minout cestu, a zničehonic se objevujeme na
žluté turistické značce. Z mapy zjistíme, že i tohle je cesta, a tak pokračujeme po ní. Je to poměrně hezká asfaltka bez aut, linoucí se stále do kopce a přímo na ní je i lákavě vypadající Zájezdní hostinec Semering. Bohužel jsme tu však moc brzo a je ještě zavřeno, a tak musíme pokračovat dál.

Dorážíme na větší křižovatku, kde už je aut docela dost, a tak se rozhodneme vydat se lesní cestou po červené turistické značce. Chvilkama jedeme, chvilkama tlačíme, protože kola takovou zátěž nezvládají. Konkrétně to moje, jehož šlapka pomalu ale jistě mizí v nedohlednu. Nedá se nic dělat, musím to nějak spravit. A jelikož nemám nic jinýho než kus provazu, použiju ho.

   

Šlapka před a po   

Pak už nás čeká poslední prudkej kopec a objevujeme se přímo u Ještědské rozhledny. Nahoře je dost lidí, kteří sem vyjeli buď lanovkou, a nebo stejně jako my na kole a všichni jsou tak vyprahlí, že u kiosku je fronta. Obsluha je ale šikovná, a tak se na nás brzo dostane řada, dáváme si dva birrely a Jirka ještě párek v rohlíku. Pokocháme se výhledama seshora a pak už nasedáme na ty naše werky a míříme dolů do Plání pod Ještědem.

     

Cyklisti na Ještědu

Zastavujeme se v bezvadné retro chatě Pláně, které je obležená lidma, což značí kvalitu místního podniku. Jídlo je docela obyčejný, ale zato je rychle připravený a na rozdíl od jídla přímo na Ještědu o dost levnější. My volíme slovenské strapačky a maďarskej guláš. Nadlábnutí pak už můžeme pokračovat dál po modré hřebenovce, až dorážíme k Šámalům, kde je obrovskej balvan, z kterýho je nádherná vyhlídka po okolní krajině. Narazíme tam na postarší pár, kterej s sebou má obří dalekohled a s radostí nám ho půjčí. Lze vidět kopec Ralsko a dokonce i hrad Bezděz. Fakt krása.

   

Na obřím kameni s výhledem

Pak už jedeme dál a cesta nám docela trvá, jelikož já jedu jako posera. Na vypůjčeným kole si moc nevěřím a není se čemu divit. Už jednou mi vyskočilo brzdový lanko a já tak mohla brzdit jenom přední brzdou. Prostě kvalitní a bezpečný kolo. Jedeme přes vesnice Proseč a Jiříčkov, kde Jiříkovi udělám tuhle hezkou fotku.

Majitel zastávky

Narážíme na veliký golfový hřiště a přilehlej zábavní park pro děti. Jmenuje se Lesopark Horka a je tam toho fakt spousta. Lesoparkem vede síť naučných stezek, děti tu mají zábavnou formou poznávat stromy a zvířata. Vstup do lesoparku hlídá třicetimetrová socha obra Mázy, kterej má nainstalovaný zvukový a pohybový čidla. Když jdete okolo, obr chrápe a když mu zakřičíte do ucha, odpoví vám. V lesoparku se nachází labyrint ze smrků, vyhlídková věž s rozhlednou, lesní jezírko, amfiteátr pro venkovní divadla, lanový centrum, dřevěný domky na kůlech pro dětský tábory a dřevěnej hrad.

Na noze obra

Hned za lesoparkem je restaurace Golf Ještěd, kde si dáváme vynikající ledovou kávu. Je to tady takový trošku moc nóbl, jelikož se sem sjíždí liberecká golfová smetánka, nicméně kafe je jedno z nejlepších, který jsem kdy měla a určitě doporučuju se sem stavit.

Ledová káva na golfu

Pak už pomalu míříme zpátky na penzion a po cestě ještě navštívíme Prameny Ploučnice. V tomhle místě definitivně přijdu o šlapku, a tak ji domů dovezeme v batohu. Naštěstí to není moc daleko a zvládnu dojet i bez šlapky. Každopádně u pramenů je to moc hezký, je tam velkej rybník, v kterým žijou ondatry a vůbec se nebojí lidí. Přijdou k nám totiž docela dost blízko.

   

Ondatra a já u pramenů Ploučnice

Když dorazíme do Osečné, dostaneme dva špekáčky a kopku dřeva a začneme na místní zahradě opíkat. Taky se pak houpeme na houpací lavici, čteme si knihy a máme takovou parádní večerní pohodu. 

Jirka peče večeři

Kdyby někoho zajímala naše trasa, tady je mapa obsahující i naše počáteční bloudění. Celková trasa je pouhých 31 km, ale čas je udáván skoro 3 hodiny. Takže to je docela do kopce. Jak podle mapy, tak podle nás.