Dnešní ráno začíná úplně pohádkově. Vyhrabeme se z postele a jdeme do restaurace v penzionu na snídaní, která je stejně delikátní jako včerejší večeře. Dostaneme krásně čerstvý pečivo, med, marmeládu, nutelu, šunku, sýr, jogurt, ovesný vločky, ... prostě všeho je habaděj a my se dosyta nadlábnem! Dneska nás totiž čeká velká cesta.
Naše výtečná snídaně
Ven se vykopáváme poměrně dlouho, protože je hnusně a my pořád tajně doufáme, že to přejde. Zjišťujeme, že nepřejde, a tak vyrážíme do mlhy a hustýho studenýho mrholení. Naší první zastávkou je
sousoší Hrochů přímo v naší vesnici Škrdlovice. Je to zase jedna ze soch od Olšiaka, o kterých jsem psala v předchozím článku.
sousoší Hrochů přímo v naší vesnici Škrdlovice. Je to zase jedna ze soch od Olšiaka, o kterých jsem psala v předchozím článku.
Já a hroši v mlze
Pak už míříme po červené směrem k nádrži Velké Dářko. V létě to tu může být moc fajn, je tu kemp, půjčovna lodiček, spousta stánků s občerstvením. Jenže teď není hlavní sezóna a navíc je fakt škaredě, takže kdo by tu co pohledával. Nicméně aspoň tu nejsou davy lidí a my si náš výlet užijeme i tak.
Hladina nádrže Velké Dářko - opravdu fajn počasí
Hned na začátku vodní nádrže nás čeká další Olšiakova socha s názvem Rozcestník Dařbucha. Tentokrát to není jen socha, ale jak už z názvu vyplývá, slouží i jako rozcestník. A my se vydáváme směrem na Radostín, abychom tak obkroužili celou vodní plochu.
Já a Dařbucha
Cestou potkáváme nějaký rašeliniště, kde chodíme po stezkách z dřevěných prken a je to tam fakt moc hezky upravený a jde vidět, že se tam o to někdo stará. Jednotlivý rostlinky u sebe mají cedulky s popisem a je to vlastně taková naučná stezka. Trošku mi to tu připomíná Rejvíz, kde jsou taky velký rašeliniště, ale cedulky, co vím, tam nejsou.
Uprostřed rašelinišť v okolí Velkého Dářka
Taky cestou vidíme malou meandrující říčku, která má v sobě nějaký černý fleky. No a když se ze zvědavosti prodereme blíž, zjistíme, že ty fleky jsou ve skutečností obrovský hejna malých rybek, který tam dělají bůhví co. Tolik minirybiček pohromadě jsem snad ještě neviděla (teda s výjimkou pstruží líhně). Další zajímavost na naší cestě.
Okolí Velkého Dářka s říčkou plnou malých rybiček
Pak už dorážíme do vesničky Karlov, kde zaplaťpánbůh narážíme na restauraci, kde se můžeme alespoň trochu občerstvit a hlavně se ohřát a odpočinout si. Polívka teda nic moc a celkově je restaurace poměrně drahá na to, že to není vůbec nic extra, a tak se bez hlavního chodu rozhodneme pokračovat dál. Vezmeme to do kopce přes les a pak úplně sami pokračujeme při smrákání až dorazíme téměř za tmy zpátky do našeho penzionu.
Foto před penzionem
Na ubytování si pak zase dáme partičku kulečníku a poté míříme na večeři, kde nás tentokrát čeká smažená plněná kapsa s americkýma bramborama. Naprosto ideální prasárnička po tak náročným a studeným dni. Zblajzneme to a na závěr nám ještě jako dezert přinesou rakvičku. No po takovým obžerství jsme rovnou zralí do postele. Tak dobrou!
Ubytování: Penzion Velké Dářko
Trasa pěšky: 16 km , 4 hod 30 min
Náš výletní okruh na mapě
Žádné komentáře:
Okomentovat