Je velikonoční víkend a jelikož je pořád nouzovej stav, tak nikdo nikam nesmí, nefunguje žádný ubytování ani restaurace, a tak člověk ani nemá kam jet na prodlouženej víkend. Ne tak ale my! Na celou situaci vyzrajeme a jedeme do Potvorova k Terce na chatu.
Holky jedou opět na výlet
Po cestě ale máme v plánu výlet, takže vyjedeme z Prahy poměrně brzo, najedeme na dálnici směr Beroun a u Žebráku sjedeme a pokračujeme až do vesnice Skryje. Jelikož by nikdo neměl nikam jezdit, rozhodla se obec uzavřít parkoviště a tudíž nemáme kde zaparkovat. Ovšem to nás nemůže rozhodit, sjedeme až dolů k řece, kde najdeme poslední fajn místečko těsně před mostem na druhou stranu.
Procházka lesíkem u Skryjí
Hned u auta se napojujeme na červenou turistickou značku, která teda vede dost do kopce, ale zamakáme a za chvíli jsme nahoře. Procházíme krásným lesíkem a na kopci nás překvapí mini rozhledna s rádoby dalekohledem. Porozhlídnem se po okolí, a pak už pokračujeme dál na kraj vesnice.
Minirozhledna s dalekohledem
Pak už se držíme modré turistické značky, která nás přes pole a lesy dovede až k největší atrakci v okolí, ke Skryjským jezírkům. Už jsme toho nacestovali docela dost, ale musím přiznat, že tohle je jedno z nejhezčích míst v Česku, který jsme za dlouhou dobu viděli.
Blížíme se ke Skryjským jezírkům
Zbirožskej potok se v těchto místech krásně klikatí okolní přírodou, až narazí na skálu, z níž volně stéká dolů a vytváří tak krásnej vodopád. Ten vyústí v jezírko, před kterým je dřevěná lávka pro pěší a celý tohle místo nám dokonale učaruje. Cestou lze pokračovat i dál, ale musí se trošičku vylízt na skálu a pak překonávat nějaký kameny a stromy a pro nás s krosnou s dítětem už to moc schůdný není. Stejně měl tohle být cíl naší cesty, takže se ani nikam moc dál nehrneme.
Lávka u Skryjských jezírek
Vracíme se tedy stejnou cestou zpátky do vesnice a tajně doufáme, že opět narazíme na nějakou restauraci, která bude vydávat aspoň přes okýnko. A máme štěstí! Narážíme na restauraci Trilobit, kde si dáváme nějaký pití a taky rajskou s masovýma kuličkama a těstovinama.
Všimněte si dítěte chrupkajícího v krosně
Jelikož zahrádka nesmí být otevřena, vememe si jídlo v krabici a hledáme nejbližší lavičku, což se nám poštěstí hned za rohem před muzeem Joachima Barranda. Muzeum vypadá zajímavě, ale je jako všechno ostatní zavřený, tak se sem podíváme někdy příště. Zrovna nám usne dítě, a tak nezbývá nic jinýho, než jej položit i s krosnou vedle lavičky. Oběd si samozřejmě nemůže nechat ujít, a tak vstane poměrně brzo, aby si pochutnalo s náma. No pochutnalo...není to to nejlepší jídlo, co jsem kdy jedla, ale zaplať pánbů za to, v téhle době.
Rajská z krabice
Pak už pokračujeme po naučné stezce Po stopách trilobita zpátky k autu. Cesta vede pěkně z kopečka a asi tak v polovině se zastavujeme u velké sochy trilobita. Je tam taky asi 6 menších trilobitů na výstavu a hned jak je doobdivujeme, zahneme doleva po pěšince, která nás zavede až k suťovýmu srázu, kde si údajně každej může najít svýho trilobitka. Jelikož tohle místo nejde v mapě najít, přikládám mapku se zvýrazněným červeným kolečkem.
Místo, kde se hledají trilobiti
No a přesně v tomhle místě je povolený hledat trilobity! Takovouhle zajímavost člověk jen tak nevidí a tak se hned vydáváme do sutě a převracíme každej kamínek s tím, že třeba něco najdeme. Nejdřív strašnou dobu nevidíme nic a je to jak hledat jehlu v kupce sena. Pak ale najdeme první otisknutej list do kamene a začne se nám dařit a nejdeme jich celkem asi pět. Nic z toho není takovej ten krásnej trilobit, jak ho znáte z obrázku, ale spíš otisklý listy, šneci, lastury. Každopádně nám se tu moc líbí.
Lísteček otisklej v kameni, v pozadí hledači trilobitů
Pak už je na čase trilobity opustit a vydat se dolů k řece, kde se ještě projdem proti proudu a navštívíme, jak jinak než zavřený, tábořiště Ahoj. Za normálních dob se tu provozuje kemp a občerstvení, ale teď je tu mrtvoučko, tak se aspoň zajdeme podívát k pláži a pak už to definitivně obracíme k autu.
Pláž u řeky u tábořiště Ahoj
Výlet by si šlo ještě prodloužit ke zřícenině hradu Týřov, ale na to už nemáme čas ani fyzický síly, a tak sedáme do auta a jedeme do Potvorova. Tam nás přivítá Terka i s celou rodinou, dostaneme kafe a dortík a pak se jdem ještě projít po vesnici. Večer opíkáme špekáčky, zpíváme u táboráku a je nám fajn. Usínáme se všema parádníma zážitkama z dnešního dne.
Trasa pěšky: 9 km, 2 hod 45 min
Trasa našeho výletu ve Skryjích
Žádné komentáře:
Okomentovat