A je tady poslední den naší třídenní dovolené na Vysočině a my se tak ráno sbalíme a opustíme náš příjemnej penzionek v Zálesí a máme namířeno do Vilémovic. Tam sjedeme až dolů ke kolejím, kde necháme zaparkovaný auta a hned se objevujeme na žluté turistické značce, která slibuje spoustu dobrodružství.
Na mostě přes řeku Sázavu
Hned za chvíli narážíme na most, kterej nás vede přes řeku Sázavu a pak člověk musí hned doprava, proti proudu řeky. No jo, jenže cestička vede tak blízko řeky, a navíc teď, když je vody trochu víc, tak je do půlky zaplavená a člověk se tak musí pomalu brodit. Nejdřív to nevypadá tak špatně, ale po chvíli skoro uvažujeme, jestli to neotočíme. My se však ničeho nezaleknem a rozhodneme se pokořit tuhle stezku odvahy.
Brodění skrze vylitou řeku
Je fakt štěstí, že s sebou máme turistický hole (aspoň dvoje), který si po úspěšným zdolání problematickýho úseku přehazujeme přes vodu. Jinak teda nevím, jak bysme skrz tu vodu prošli. Ten nejhorší úsek je za náma a před náma se obevuje odměna v podobě Sluneční zátoky. A komu ten název něco připomína, ten se nemýlí. Ano, skutečně je to to skautský tábořiště z knihy Hoši od Bobří řeky od Jaroslava Foglara. Ten tu má dokonce svůj památník a je strašně fajn, že dodnes tohle místo slouží jako skautský tábořiště.
Ve Sluneční zátoce
Pak už pokračujeme poměrně do kopce až k nemocnici v Háji a odtud se napojujeme na červenou, která pomalu začne klesat a dovede nás zpět k řece. Podél Sázavy pokračujeme ještě několik kilometrů až dorážíme do malebné osady Stvořidla. Tam nás kromě krásné přírody zaujme i kiosek, kde se hned zastavujeme a dáváme si něco na pití a taky bramboráčky, prdelačku a sýr v housce, abysme zaplnili žaludky aspoň na tu dobu, než dorazíme do nějaké pořádné restaurace.
Krmení kedlubem
Stvořidla jsou známý hlavně díky tomu, že je tam hodně peřejnatý úsek Sázavy a oblé balvany vykukující z vody tak krásně dotváří atmosféru tohodle místa. Díky peřejím je to tu oblíbený zejména u vodáků a nám se i poštěstí nějaký vidět řeku splouvat. Nicméně zas tak moc po vodácích čučet nemůžeme, protože přímo před náma je slušnej polom, a tak musíme hledat turistickou značku a celkově i tu cestu, která je teď úplně k nepoznání.
Cestou necestou, polomem nepolomem
Brodíme se tam všema těma klackama a větvema, a navíc je to docela do kopce, takže to vůbec není pohodovej pochod, ale naštěstí tenhle úsek zkušeně překonáme a objevujeme se na hezké pěšince podél řeky. Zanedlouho dorážíme do Smrčné, což je vlastně taky jen chatová osada a pak už napůl po polňačce, napůl po asfaltce pokračujeme do Mrzkovic.
Cesta posázavským terénem
Tam už toho máme všichni docela plný brejle, protože jsme byli dle předpovědi připraveni na déšť a ono je vedro jako blázen. Dokonce už se začínáme cítit trochu spálení, protože jsme se nenamazali a celkově po všech těch dnech chození s dítětem na zádech už nám jaksi dochází síly. Po menší pauze se však opět zmátožíme a pokračujeme do Světlé nad Sázavou.
Tomu říkám pohoda
Tam už nemáme v plánu nic extra obdivovat, žádný památky ani zajímavosti, ale naším prvním cílem je restaurace, abychom aspoň zahnali prvotní hlad, žízeň a doplnili spotřebovanou energii. Na radu místních zaplujeme do Městské restaurace, která sice zvenku nevypadá nic moc, ale vevnitř je všechno pěkně spravené a je to tam skoro až luxusní. Jídlo je tam docela fajn, objednáváme si z menu svíčkovou a holandský řízek a oboje se dá, ale není to nic extra za ty peníze. Nicméně jsme moc rádi, že jsme se dobře najedli a teď už musíme valit na vlak.
V restauraci ve Světlé nad Sázavou
Ten nás doveze zpátky do Vilémovic, kde jsme ráno nechali stát auta a po cestě v něm celou dobu jedeme podél trasy, kterou jsme právě ušli. Celou dobu komentujeme, kde se co přihodilo a je paradox, jak jsme za 10 minut vlakem tam, odkud jsme šli pomalu celej den pěšky. Pak už se rozjedeme do svých domovů a můžeme se těšit na další dovolenou!
Trasa pěšky: 12 km, 4 hod
Mapa našeho výletu podél řeky Sázavy
Žádné komentáře:
Okomentovat