Ráno se vyhrabeme z našeho karavanu a hurá na další výlet. Naší první zastávkou je Deliblatska peščara, jediná evropská poušť. Je to opravdu zajímavá oblast, kde můžete potkat divočáky, jeleny, tchoře a dokonce i vlky. Lákadel je spousta, ale popravdě řečeno, zas až taková hitparáda to není. Na to, že je to poušť, je dle mýho názoru docela dost zelená, travnatá a zalesněná, takže o tom, že byste se tam někde brodili v písečných dunách si nechte jenom zdát.
Deliblatská poušť
Nicméně je to místo pěkný, osobně doporučuju nechat auto u jedné z bočních cestiček a jít se projít do pouště. Asi nejhezčí místo, který jsme objevili je
u vesnice Šumarak (GPS souřadnice 44.804, 21.178). Tam je to ještě tak nejvíc písečný a pouštní.
u vesnice Šumarak (GPS souřadnice 44.804, 21.178). Tam je to ještě tak nejvíc písečný a pouštní.
Já s pouštním pískem Flóra Deliblatské peščary
Nicméně tam vidíme spoustu zajímavých květinek a různé jiné flóry. jediný co vidíme z fauny je lebka krávy a kostra ovce. Je to trošku divnej pocit, když jdete úplně opuštěnou pouští a nejdřív narazíte na lebku a pak dokonce na celou kostru. Dál už radši nejdeme, protože bůhví, jestli bysme se tam odsud ještě někdy vrátili zpátky a nezbyly tam po nás jen kosti.
Kraví lebka
Pak už vyrážíme dál směrem na Smederevo a přejíždíme Dunaj po jednom z mála mostů. Opouštíme tak nejsevernější bod naší výpravy a vydáváme se pomalu zpátky na jih. Projedeme skrz Požarevac a po silnici 161 pokračujeme dál. Za městem Petrovac na Mlavi však objevujeme u cesty skvost! Lázně Ždrelo. A není to jen tak! Už z cesty je vidět obrovská, škaredá budova lázní, která se do okolní krajiny vůbec nehodí. To opravdu není nic pro nás. Co je ale zajímavější je fakt, že přímo u svodidel je malý jezírko, v kterým už se rochní nějací místňáci. Je tam taky trubka, z které vytýká teplá lázeňská voda, a tak téhle bezva šance využijeme a jdeme se zadáčo okoupat a "zrelaxovat do lázní".
Lázně pro chudý
Jen co nastoupíme do auta, hned za další zatáčkou na nás čeká další překvapení, kterým je restaurace Kod Rajka. Je to asi první slušná restaurace v celým Srbsku, na kterou narážíme. Nevypadá vybydleně, zavřeně ani zkrachovale jako ostatní restaurace. A tak se s chutí vydáváme dovnitř.
Restaurace Kod Rajka
Zjišťujeme, že její malebná poloha u řeky není jen tak, ale že na menu je i dostatek ryb, jak poznáme z obrázku na jídeláku. Co už ale nepoznáme jsou konkrétní jídla na lístku. Je to totiž napsáno cyrilicí, kterou stále neovládáme a tak prosíme o radu číšníka, kterej samozřejmě neumí žádnej jazyk a tak nastává půlhodinový hledění do lístku a luštění těch hieroglyfů. Konečně si tedy vybereme a objednáváme paprika candata (candát na paprikách) s hranolkama a paradaj candata (candát na rajčatech) s pečivem lepinja. Přijde nám trochu zvláštní, jak se na nás ten číšník divně dívá, ale necháme ho, ať se diví jak chce.
Jídelní lístek srbské restaurace
Což se nám ale příliš nevyplatí, protože za chvíli máme jídlo na stole. A candát to rozhodně není. Donesou nám totiž paprika salata a paradaj salata. Takže místo ryb máme dva saláty, z toho jeden s hranolkama. Tak už asi chápu toho číšníka, že se mu něco nezdálo. No nic, i tak je náš vegetariánskej oběd moc dobrej, opravdu si pochutnáme a tuhle restauraci můžeme doporučit. Jen si prosím pozorněji přečtěte jídelní lístek a nečtěte candata místo salata!
Náš vegetariánskej oběd
Po obědě navštěvujeme Manastir Blagoveštenje, kterej je zajímavej především tím, že je postavenej ve skále. Pochází ze 14. století a je poměrně zachovalej. Výhodou je, že je hned u silnice, takže ho v podstatě nejde minout, avšak s parkováním je to tu horší, musíte zastavit u krajnice, žádný parkoviště tady zbudovaný není.
Manastir Blagoveštenje
Aby těch klášterů nebylo málo, hned za pár zatáčkama se objevuje slavnej Manastir Gornjak, kterej jdeme samosebou taky navštívit. Je rovněž ze 14. století a nechal jej tu postavit kníže Lazar. Nejdřív se dívám jenom zvenku a pak mi pan kněží dovolí vstoupit dovnitř. Otevře mi kostelík, kterej je teda na můj vkus strašně přezdobenej. Není tu jediný volný místečko, všechno je zaplácaný svatýma obrázkama a podobnýma okrasama. Je to sice takový jiný než u nás, ale má to svoje kouzlo.
Kaplička u Manastiru Gornjak
Pak už dorážíme na mnou nejočekávanější místo celé výpravy, Krupajsko vrelo. A je to teda opravdu nádherná podívaná ... no posuďte sami.
Krupajsko Vrelo
Co je na tomhle místě tak zajímavý? Tak především je to ta azurově modrá voda, která přepadá přes půlkruhovej betonovej přeliv. Je úplně čistá a průzračná, takže vidíte až na dno. Zajímavostí je, že se tady potápěči dostali až do hloubky 123 m, kde našli systém několika kanálů a chodeb, ve kterým určitě není lehký se orientovat. Takže používají lano, pomocí něhož pak zase najdou cestu zpátky nad hladinu. Krupajsko vrelo je tedy taková polozatopená jeskyně.
Rybí byznys na Krupajskom vrelu
Co mě ale trošku mrzí je to, že si z tohodle úžasnýho místa někdo udělal byznys s rybama. Já původně očekávala klidný místo, kde postavíme stan a nakonec se z něj vyklubalo místo uprostřed ničeho, kde je ale obrovská restaurace s penzionem a možností chytnout si svoji rybu. Takže lidí docela dost a nedotknuté přírody a klidu zase málo. Škoda, budeme si muset najít nocleh někde jinde.
Polozatopená jeskyně
Naštěstí to netrvá moc dlouho a kousek za vesnicí Bukovac objevujeme odbočku z hlavní cesty vedoucí dolů k řece, kde stavíme náš příbytek. Povrch je sice mírně kamenitej, takže zarazit kolíky ke stanu nám dá docela práci, nicméně řeka nám poskytne parádní místo na koupání a taky je tady udělaný malý ohnišťátko, který využijeme k přípravě večeře. Takže parádní kemping plac!
Nocoviště u srbské řeky Rešava
Trasa 6. den: mapa
Žádné komentáře:
Okomentovat