Deset stručných a výstižných faktů, který jsme stihli zaregistrovat při naší návštěvě Portugalska. Něco vás možná překvapí, něco vyděsí či rozesměje, každopádně doufám, že to ve vás vyvolá takový emoce, že se do Portugalska budete chtít brzo vydat!
1) Portugalci a Portugalky
Jsou velmi milí a přátelští lidé. Bohužel anglicky moc nikdo nemluví, ale snaží se vám pomoct ze všech sil. Čekala jsem, že budou trošku tmavší, ale moc opálení nebyli, zato jako správní jižané mají neustále žváro v puse a kouří o sto šest. Valná většina je věřících, což jsou ale skoro všichni kromě Čechů a docela mě zaskočilo, že 5 procent obyvatelstva je negramotných. Tak jak by po nich člověk mohl chtít angličtinu.
2) Struktura měst a celé země
Docela mě překvapilo, jak je v Portugalsku všechno malinký, nahuštěný a uzoučký. Ten stísněnej pocit byl možná způsobenej i naším obřím autem, který se skoro nikde nemohlo vlízt, ale i tak mi to tam přišlo všechno mnohem malinkatější než u nás. Celá země je ve srovnání s Českem taková chudší, domy jsou oprýskanější, auta ojetější, což ale není nic špatnýho, jen jsem to asi nečekala. Taky nebylo úplnou samozřejmostí, že je na každým rohu obchod, takže když na nějakej narazíte, udělejte radši rovnou větší nákup.
Úzká oprýskaná portugalská ulička
3) Normální režim běžnýho Portugalce
A jak to tak bývá u těchhle národů, ráno se vstává pozdě, chodí se spát taky pozdě. Když my uleháme na kutě, oni teprve
ožívají a vydávají se do víru velkoměsta. Obědy tu moc nefrčí, raději si přes poledne zajdou na kafíčko a kus pečiva. A kam si pro to zajdou? Odpověď ve čtvrtým odstavci.
ožívají a vydávají se do víru velkoměsta. Obědy tu moc nefrčí, raději si přes poledne zajdou na kafíčko a kus pečiva. A kam si pro to zajdou? Odpověď ve čtvrtým odstavci.
4) Fenomén Pastelaria
Stejně jako v Srbsku narazíte na každým rohu na Kafanu, tak v Portugalsku najdete místo s nápisem Pastelaria. Jsou to takový malý, útulný kavárničky, kde kromě kávy seženete i spoustu sladkých dezertů a jinýho běžnýho i míň obvyklýho pečiva. Návštěva Pastelarie vás nebude moc stát, kafe tu začíná na 1 Euru a je opravdu lahodný. My se v takové kavárničce zastavovali skoro každej den a po návratu do Česka mi tenhle typ podniku vyloženě chyběl. Takže určitě Pastelarii navštivte a nezapomeňte ochutnat portugalský pečivo, v čele s nejtypičtějším dezertem s názvem Pastel de Nata, což jsou koláčky plněný žloutkovým krémem. Košíčky jsou z listovýho těsta, který se naplní směsí ze smetany, vaječných žloutků, cukru, vanilky a skořice. No prostě delikátní!
Portugalský dezert Pastel de Nata
5) Portugalská příroda a turistika v ní
Nebudu lhát, ale fakt jsem nečekala, jak krásná příroda může v Portugalsku být. Asi nejvíc ze všeho mě nadchnul národní park Peneda Géres, kde byly tak monumentální balvany a krajina byla tak odlišná od té typicky evropské, že jsem měla pocit, že jsem na úplně jiným kontinentě. Taky jsem nečekala, jak je celá země kopcovitá, furt se jezdí nahoru a dolů! (Tomu taky odpovídala spotřeba našeho auta.) Další zajímavostí je turistický značení. Nevím jak vy, ale nám se s pomocí těchto skvělých značek podařilo zabloudit, jelikož ten křížek značí cestu, kudy nemáte chodit ... což jsme samozřejmě nevěděli a šli právě tam, kde ona značka byla.
Trošku zmatený turistický značení
6) Oblíbený portugalský hry
Není nic nenormálního, když při procházkách portugalským venkovem narazíte na bandu dědečků sedících svorně okolo stolu. Zvědavost nám nedala a šli jsme se tak podívat blíž, co je dokáže tak rozčílit a rozradostnit současně, že u toho tolik vyvádí. A bylo to hraní domina! Narazili jsme taky na pár pánů hrajících karty, kolem nichž se shlukovalo spoustu kolemjdoucích čumilů. Musím uznat, že tohle hraní je je fakt moc hezkej zvyk a měl by se zavíst i u nás.
Není nic nenormálního, když při procházkách portugalským venkovem narazíte na bandu dědečků sedících svorně okolo stolu. Zvědavost nám nedala a šli jsme se tak podívat blíž, co je dokáže tak rozčílit a rozradostnit současně, že u toho tolik vyvádí. A bylo to hraní domina! Narazili jsme taky na pár pánů hrajících karty, kolem nichž se shlukovalo spoustu kolemjdoucích čumilů. Musím uznat, že tohle hraní je je fakt moc hezkej zvyk a měl by se zavíst i u nás.
Domino
7) Nápoje se zaměřením na ty alkoholický
Jak už bylo řečeno, v Portugalsku mají výbornou kávu. Mají tu určitě i bezva čaje, limonády a nevím co ještě nicméně ráda bych přešla k tomu hlavnímu, a to je portský víno (portugalsky Vinho do Porto). Je to težký, hodně sladký víno, který si nás dostalo hned po prvním loku. A jak se tenhle nápoj vyrábí? Z hroznů se nejprve vylisuje mošt, kterej se nechá kvasit. Po vykvašení asi půlky cukru se k tomu přidá vinná pálenka (asi 70%), která okamžitě kvašení zastaví. Nezkvašenej cukr tudíž zůstává ve víně, a proto je víno tak sladký. A tak težký je proto, že společně s pálenkou pak tvoří nápoj s obsahem alkoholu kolem 20 %.
Naše láhev portskýho
8) Národní delikatesy
Kromě zmíněných dezertů a nejrůznějšího sladkýho pečiva může Portugalsko nabídnout ještě jiný, o to divnější a pro nás netradičnější pochutiny. Tou první je Francesinha, tou druhou Bacalhua. A co že tyhle dvě zaklínadla znamenají? Francesinha je jedna z největších prasáren, který jsem kdy jedla. Jedná se o toastovej chleba, mezi kterým jsou buď kousky masa nebo šunka, na tom všem volský oko, to celý překrytý pořádnou vrstvou rozpečenýho sýra a aby tam toho nebylo málo, celý to plave v chemické oranžové omáčce. Labužníci si k tomu rádi přikousnou hranolky. Na chuť to zprvu nebylo zas až tak špatný, ale u konce jsme to už ani nemohli dojíst. Už si to asi nikdy nedám, ale jsem ráda, že jsme to vyzkoušeli. Tak hurá do toho!
Bacalhua je oproti tomu mnohem zdravější jídlo, jde o sušenou, řádně nasolenou tresku. Zdravější to určitě bude, ale ten smrad, kterej ta ryba vyluzuje taky není nic moc. Tuhle sušenou rybu ve tvaru netopýra seženete v každým supermarketu či jiným obchodě. Důvod existence téhle speciality je ten, že ještě dřív, když nebyly lednice ani mrazáky, museli lidi maso nějak uchovávat. A tak tu rybu řádně nasolili a poté vysušili. Že by odtud vzniklo pořekadlo být vysušenej jako treska?
Kromě zmíněných dezertů a nejrůznějšího sladkýho pečiva může Portugalsko nabídnout ještě jiný, o to divnější a pro nás netradičnější pochutiny. Tou první je Francesinha, tou druhou Bacalhua. A co že tyhle dvě zaklínadla znamenají? Francesinha je jedna z největších prasáren, který jsem kdy jedla. Jedná se o toastovej chleba, mezi kterým jsou buď kousky masa nebo šunka, na tom všem volský oko, to celý překrytý pořádnou vrstvou rozpečenýho sýra a aby tam toho nebylo málo, celý to plave v chemické oranžové omáčce. Labužníci si k tomu rádi přikousnou hranolky. Na chuť to zprvu nebylo zas až tak špatný, ale u konce jsme to už ani nemohli dojíst. Už si to asi nikdy nedám, ale jsem ráda, že jsme to vyzkoušeli. Tak hurá do toho!
Francesinha - plněnej toast v omáčce
Bacalhua je oproti tomu mnohem zdravější jídlo, jde o sušenou, řádně nasolenou tresku. Zdravější to určitě bude, ale ten smrad, kterej ta ryba vyluzuje taky není nic moc. Tuhle sušenou rybu ve tvaru netopýra seženete v každým supermarketu či jiným obchodě. Důvod existence téhle speciality je ten, že ještě dřív, když nebyly lednice ani mrazáky, museli lidi maso nějak uchovávat. A tak tu rybu řádně nasolili a poté vysušili. Že by odtud vzniklo pořekadlo být vysušenej jako treska?
Sušená treska Bacalhua
9) Přírodní bohatství zvaný korek
Portugalci jsou největším producentem korku na světě! Je to fakt fajnovej materiál a ještě fajnovější je to, jak se z přírody získává. Po částech se totiž odlupuje kůra stromu zvaného dub korkový, která se časem znovu obnoví a doroste. A ta kůra je samotnej korek, kterej se pak dál zpracovává na nejrůznější produkty. Sama jsem zkoušela kůru tohodle dubu odloupnout a je fascinující, jak lehká a pružná ta kůra je.
Jednotlivý vrstvy korku okolo hlavního kmene a získávání kůry
10) Věc, kterou nikde jinde nenajdete
Nejvíc netradiční stavbu, kterou jsme za celou dobu v Portugalsku viděli jsou bezpochyby tyhle kamenný sýpky zvaný espigueiros. Jsou to starý mohutný stavby vystavěný celý z kamene, což muselo dát neskutečný úsilí, aby něco takovýho vůbec vzniklo. Mnohý z nich jsou dodnes funkční a na vlastní oči jsme v nich viděli schovanou kukuřici. (Víc v tomhle článku.) Taky nás dost zajímalo, proč stojí na těch vysokých kuřích nožkách. Jedno z možných vysvětlení je to, že mají chránit celou sýpku před vniknutím myší a jiných hlodavců, kteří se po těch nožkách nahoru nevyšplhaj a kdyby přece, jsou nožky zakončeny takovým jakoby hřibovým kloboukem, po kterým to musí myším zaručeně klouzat a enmají tak nejmenší šanci se k obilninám dostat.
Jedna z mnoha kamenných sýpek v severním Portugalsku
Tak jo, to bude z těch zajímavostí asi všechno. Vyrazte si do Portugalska na výlet a objevte ještě mnohý další, o kterých my ještě nemáme ani tušení! Je to určitě země stojící za návštěvu.
Žádné komentáře:
Okomentovat