Návštěva historickýho centra Porta a jeho pláží

Ráno se probudíme a první věcí, co vidíme z naší obrovské terasy je východ slunce. To se pak člověku hnedka líp leze z pelechu. Sbalíme si věci, sedneme do auta a míříme do asi 25 km vzdálenýho Porta. Kde zaparkovat si najdeme dopředu na stránkách www.parkopedia.com. Je to fakt dobrá stránka, kde si můžete zvolit, kde chcete zaparkovat, jestli na ulici nebo v garáži, a na kolik vás to přijde. My si vybíráme parkování na ulici, jak jinak než zdarma.

Historický centrum Porta

Nutno říct, že cesta do Porta je takhle po ránu poměrně zacpaná, a tak nám trvá dýl, než očekáváme. K našemu vyhlídlímu parkovišti dorazíme v pohodě, problém ale nastane tehdy, když zjistíme, že je celá ulice obsazená. A tak nezbývá, než jet jinam. Úzký portugalský uličky jsou plný úplně všude  a tak se po pár minutách smíříme s tím,
že za parkování zaplatíme. Když se nám konečně podaří podélně zaparkovat, zjišťujeme, že maximální doba stání je 2 hodiny, což nám na plánovanou Free Walking Tour určitě stačit nebude (víc o Free Walking Tour na stránce Jak se zabavit).

Na náplavce v Portu

Celí vyčerpaní z řízení ve všech těch úzkých uličkách, kde auta jezdí bez jakýchkoliv pravidel, dorazíme na další parkoviště, odkud nás pro změnu vyhostí policajt. Naštěstí nám poradí další parkoviště, a tak tam zamíříme. Ujme se nás pofidérní chlápek, kterej nám pomůže zaparkovat. Dáme mu 3 Eura na 3 hodiny stání, a když bez lístku a se třema Eurama mizí pryč, začne se nám to zdát divný. Zeptáme se kolemjdoucích, a ti nám řeknou, že to byl podvodník a že musíme mít parkovací lístek. 

Vyhlídka z nejslavnějšího mostu Ludvíka I.

Mírně rozladění ho teda jdeme koupit a zjišťujeme, že je to zase jen na dvě hodiny. No nedá se nic dělat, Tour už stejně nestihneme a tak nám dvě hodiny na prohlídku musí stačit. Zamíříme tedy po schodech dolů, pod most Ludvíka I. který je dominantou města. Objevujeme se na nábřeží Cais da Ribiera, který trošku připomíná naši pražskou náplavku.

Barevný domky na nábřeží

Sluníčko svítí a domky lemující břeh řeky Douro vytváří se svýma různobarevnýma mozaikama krásnou scenérii. Když se dostatečně pokocháme, odbočíme nahoru a malýma uličkama, který jsou plný vypranýho prádla, se dostáváme až ke katedrále Sé. Potom se napojíme na cestu vedoucí po horním patře mostu Ludvíka I. Ve spodním patře jezdí auta, v horním jsou převážně chodci a občas tu projede metro. 

Katedrála Sé

Výhled z mostu je asi to nejkrásnější, co nás v centru města potkává. Výhled je ohromnej, vidíme nejen spoustu červených střech a čistou řeku pod náma, ale taky lanovky, který vedou k hornímu patru mostu. Z jedné strany vede nahoru lanovka kabinová, z druhé strany je to zubačka, která se line vzhůru po kolejích. Nejzajímavější na kabině zubačkové lanovky je systém jejího zdvíhání, kdy natahovací harmonika podvozku se vždy přizpůsobí aktuálnímu sklonu dráhy. Prostě se ten spodek natahuje a zase smršťuje, když lanovka jede z rovinky na kopec a zase naopak. Celý Portugalsko, ač se to nezdá, je poměrně dost kopcovitou zemí, a tak jsou pro lenochy lanovky docela potřeba.

Harmonika u lanovky

Pak už most opouštíme a vracíme se zpět k autu spokojení s prohlídkou města. Jedinou věcí, kterou by bylo fajn stihnout, by byla exkurze do vinných sklepů, který se nacházejí na opačném břehu řeky, než jsme navštívili my. Stejně ale máme auto, tak by si tu prohlídku s ochutnávkou užil jenom jeden z nás. Každopádně portský víno jsme si už stejně koupili, tak nás to nemusí tak mrzet. 

Vyrazíme tedy k plážím Praia Castelo do Queijo a Mathosinhos. Máme v plánu zaparkovat v podzemních garážích uprostřed kruháče s názvem Praça de Gonçalves Zarco, který jsou zadarmo, ale jsou samozřejmě plný. Necháváme to teda stát na ulici Av. da Boavista, což je taky dobrá volba. Nic se naplatí a k plážím je to opravdu blízko. Natěšeně si sbalíme plavky, ručník a knihy, že si lehneme na pláž a budeme relaxovat.

Západ slunce u Atlantiku

To nám bohužel moc nevyjde, protože u oceánu opravdu dost fouká. V centru nám sice vedro bylo, nicméně tady to až taková sláva není, a tak nakonec na žádný plavky nedojde. Díky větru však můžeme sledovat spoustu surfařů, kteří si to brázdí na svých prknech ve vlnách. A podívaná je to moc hezká. Pak se ještě jdeme projít k přístavu, kde po cestě narazíme na ulici R. Heróis de França , jež je plná rybích restaurací a prodejen darů moře. Před mnoha restauracemi je dokonce nachystanej gril na rybičky. Jsme tu ale moc brzo a grily tudíž ještě nejsou nažhavený. Škoda.

Poslední portugalská kavárnička

A tak s prázdnýma žaludkama zamíříme do kavárny, kde si dáváme další portugalský pečivo a naši oblíbenou kávičku. Spokojeně dorazíme k autu a čeká na nás poslední výzva. Dostat se v tom šíleným provozu na naše ubytování Airbnb. Sice se těsně před náma nabourají auta, navigace nás několikrát zavede do jednosměrky nebo na dálnici, ale protože jsme bezva tým, všechno nakonec zvládneme a dorazíme na byt k Hugovi. Byt je zase strašně hezkej, jsme tam sami a tak si uděláme čaj, dopijeme poslední kapky portskýho a ulehneme k poslednímu portugalskýmu spánku.

Ubytování: Airbnb v Portu (čtvrť Moreira)