Ráno vstanem v 7 a do začátku podávání snídaně nám zbývají ještě dvě hodiny. Jak jsme totiž zjistili, Portugalci mají trošku jinej harmonogram než my v ČR. Když my vstáváme, oni ještě tvrdě spí a naopak když my máme půlnoc, oni teprve ožívají. V 9 tedy přicházíme do jídelny na snídani a jak brzo zjišťujeme, časy se tady opravdu nedodržujou. Asi 10 min po deváté se sem přitrousí paní domácí, která teprve teď začne chystat snídani, která dle našeho mínění měla být už dávno na stole. Nicméně vzápětí je paní odpuštěno, donese nám housky, máslíčko, domácí marmeládu a med a taky horkou kávu a mléko. A my si mimo jiné z mléka uděláme bezvadný kakao!
Jirka se po té mega snídani zasekl mezi kamenama
národní park, kterej se na území Portugalska nachází. Prvně zamíříme do infocentra, kde koupíme asi za 10 centů malou mapku, kterou pak teda stejně nevyužijeme, ale aspoň máme pocit, že víme co a jak. Vydáváme se tedy na cestu podle mých offline map (podrobnosti o Locus Maps na stránce Jak se orientovat).
Jelikož opravdu není lehký, nějaký treky v tomhle parku najít, dávám sem pro inspiraci mapku toho našeho, kterej byl něco málo přes 20 km a převýšení nebylo nijak moc náročný. Google mapy mi teda nechtěli vzít přesně ten okruh, kterej jsme šli, protože ne všechny cesty jsou v mapě zanesený. Každopádně se nebojte vzít i nějakou malou pěšinku, určitě vás po cestě potká něco zajímavýho! Nějaký vyznačený turistický stezky se taky dají hledat na webových stránkách národního parku.
Mapka našeho pěšího výletu
Z městečka Geres tedy byrazíme do ohromnýho kopce kolem pár obydlí až na křižovatce uhýbáme doleva směrem na vyhlídkové místo Pedra Bela.
Na vyhlídce Pedra Bela
Jako jedni z mála, ne-li jediní jsme se sem poctivě vyškrábali po svých, kdy většina lidí dala přednost svýmu autu. Vyhlídka je opravdu moc hezká, vidíme most, na kterém jsme včera stáli a pozorovali vodní nádrž a taky spoustu dalších panoramatických skvostů.
Pohoda na balvanu
Pak už zamíříme dál po asfaltové cestě až k další vyhlídce jménem Viewpoint od Rocas. Tam je výstup mnohem náročnější, a tak někteří Portugalci zastaví jenom u vyhlídky a nahoru se ani podívat nejdou. Což úplně ztrácí smysl vyhlídky, jelikož nemůžou nic vidět. Ale čert je vem! My se vydáváme vzhůru k plošině s dřevěným zábradlím, odkud je výhled na protilehlý hory a taky na most Ponte do Rio Arado. Jakmile se dostatečně pokocháme, zamíříme zpátky dolů a pokračujeme v cestě k našemu poslednímu cíli.
Na vyhlídce Viewpoint of Rocas Most přes řeku Arado
Tím jsou vodopády Cascata do Arado. Cestou tam se musíme dostat přes most a hned za ním zabočujeme doleva a stoupáme po schodech až k vyhlídce na vodopády. Je to fakt krásnej pohled a abychom byli vodě ještě blíž, rozhodneme se sejít po ne úplně lehké cestičce až k řece. Ta má nespočet nádherně zbarvených tůněk a pořídíme tam tyhle okouzlující snímky.
Vodopády na říčce Arado Na balvanech mezi tůněma
Pak už opouštíme i vodopády a po asfaltce se zase vracíme zpátky ke křižovatce, kde tentokrát vybereme trošku odlišnou cestu, která je sice mírně delší, ale nepůjdeme tak zpátky stejnou cestou. Tahle cesta už je lesní a za celou dobu ani nikoho nepotkáme, takže krásná procházka přírodou. Vidíme spoustu stromů s malýma červenýma plodama, kterým začneme přezdívat liči, i když se o žádný liči nejedná. Chutnat to radši nebudeme.
S červenou bobulí připomínající liči
Pak už dorážíme do centra městečka Geres, kde míříme k restauraci Vai Vai Geres. Není to tak úplně restaurace, spíš bufet, kde si dáváme dvě kávy a typický portugalský jídlo Francesinha. Typický sice je, ale upřímně řečeno, je to docela prasárna. Jedná se o toast plněnej masem, seshora posypanej kupou rozpečenýho sýra, to vše zalité v oranžovo červené omáčce mírné pikantní chuti a navrch se k tomu jak příloha podávají hranolky. Je to rozhodně zajímavá kombinace, a jsme rádi, že jsme ji vyzkoušeli. Nicméně znova si to už asi nikdy dávat nebudeme.
Ochutnáváme národní specialitu
Nacpaní toastem až k prasknutí pokračujeme k autu, kterým se vracíme přes kopec k našemu penzionu. Po cestě vidíme spoustu zaoblených kamenů, na nichž krásně září zapadající sluníčko, a tak uděláme ještě pár zastávek u vyhlídek, vyfotíme pár snímků a blížíme se k našemu dočasnému domovu.
Obrovské oblé kameny v parku Peneda Geres
Západ slunce při cestě domů
Tentokrát parkujeme dole ve vesnici, kde je poměrně slušný parkoviště (proč nám o tom ta bába včera neřekla?) a štracháme se křivolakýma uličkama k našemu domku. Na večer si dáme kapku portskýho a pak už uleháme k sladkému spánku.
Ubytování: Abrigo da Geira House
Žádné komentáře:
Okomentovat